kedu

všechno špatně - špatně vedení herci, špatné kostýmy, špatné triky, špatný scénář, špatná hudba - jak jsem již v úvodu zmínil, všechno špatně. Asi se na mne bude leckterý fanatik přes komiks hněvat, ale nemohu si prostě pomoci. Tento film je další ze smrtící série blábolů typu nového Jamese Bonda, Thora, Avangers a nevím čeho ještě. Je poměrně jasné, že tudy cesta dlouho nepovede a vyčerpání tvůrců i producentů je více než okaté. S čím přijdou? S jakou tupou zhovadilostí? Nu, nechme se překvapit.

Je pro mne nepříjemné záporně hodnotit film Vojnára, ale co je moc, to je moc. Zneužívat lidi před kamerou, střihem manipulovat celkovým budovaným obrazem jednotlivých protagonistů a vytvářet tím naprosto umělou informace není dobrá známka. Nezbývá než se zeptat Vojnára, zda by účinkoval ve filmu, kde by vysoce pravděpodobně došlo k deformovanému pohledu na jeho život a práci, ale přitom by natáčení realizoval s příslibem pozitivní prezentace. Pochybuji, že by souhlasil a stejně tak pochybuji, že by souhlasili účinkující ve filmu Cinematerapie, pokud by jim byl sdělen opravdový záměr před natáčením...

oficiální text distributora je zaplevelen několika nesmysly a nepřesnostmi. Liberace byl nikoli slavný pianista, ale slavný bavič, který hrál velni dobře na piano. Víte, on je poměrně zásadní rozdíl mezi například Ivanem Moravcem - vynikajícím klavíristou a bavičem Liberacem... Scott se s Liberacem přestal stýkat po proběhlém soudním procesu, který Liberace ukončil vyplacením odstupného Scottovi... Nevím co bylo tehdy nemyslitelné, ale někdy v té době polský režisér Polanski zfetoval a znásilnil nezletilou holku a na svou obhajobu uvedl, že to v té době a v tom prostředí kde se pohyboval, bylo naprosto běžné. To jaksi tak úplně nezapadá do obrazu americké prudérie - ta byla nesnesitelné na americkém středozápadě, ale na obou pobřežích to "kvetlo" od dob hippies velmi intenzivně a dobově umístěný příběh Scotta a Liberaceho do sedmdesátých let je v takovém případě již za zenitem popisovaného přístupu k homosexuální problematice. Naprosto všem bylo jasné, že hoši, kteří se malují a nosí nejrůznější kostýmy, jsou minimálně bisexuálové ne-li přímo homosexuálové, jako například David Bowie nebo zcela excentričtí, jako například Elton John. Liberace byl v každém směru reprezentantem nevkusu a úpadku zlaté éry poválečné Ameriky, kde spousta lidí nevěděla, co má dělat s penězi padajícími do kapes jako "mana nebeská". Liberace to věděl a všem to ukázal. Film Soderberga není obrazem umělce, ale obskurního sodomisty. Je obrazem kulturní katastrofy jménem Showbyznys.

opět se zde potvrzuje, že hodnocení od řady lidí zde, odpovídá jejich mentální a duševní kapacitě:-)

Kamera je pěkná, ostatně režisér je kameraman a to velmi zručný. Nikoli příliš stylotvorný či tvořivý nebo novátorský - odvážný, spíše zručný, jak jsem již psal. Samotný děj je mnou mnohokrát kritizovaný a zas znovu vynášený na světlo problém holokaustí propagandy. Maďarsko má ale mnohem zajímavější témata. Stačí se podívat do celkem nedávné historie... Ale o tom se evidentně točit nic nesmí a pokud ano, tak pouze v kritickém duchu, jako by se v Maďarsku - Uhrách nestalo nikdy nic zcela zásadního pro vývoj v celé křesťanské Evropě. No nic, židé a jejich holomlejn stále drží smutný primát v brainwashingu, ale doufejme, že společně s vymírajícími pamětníky se situaci nakonec změní a uvede do normálu. Již není koho soudit, již nebude nikdo vzpomínat a nastupující generace zjistí, že holokaust židů byl jen pouhou součástí tragické epizody v historii jménem 2. světová válka, stejně tak, jako se dnes díváme na holokausty indiánů v Jižní i Severní Americe, černochů, arabů, indů, asiatů... Nebo jako se díváme na historické události vztahující se například k napoleonským válkám

Dávám tři za užití dokumentárních záběrů a sem tam něco navíc. Jinak je film smutným dokladem propagandy vítězné mocnosti, která válku de fakto i de jure prohrála - ale díky de Gaullovi se podařilo to samé co u nás a to, že se poražená země ocitla na stupních vítězů... Nevím, ale myslím, že není moc co slavit ani opěvovat. Francouzi mají svého másla na hlavě více než dost a jediná akceptovatelná forma jejich historizujícího pohledu na světovou válku je snad skrze jejich komedie typu Kam se poděla sedmá rota a podobně. V samotném filmu Paris-brule-t-il je řada pasáží, které diváka masírují v propagandistickém stylu typizovaného zobrazení německého vojáka nikoli v jeho reálně podobě, ale vždy v nějaké deformované - ideálně křečovité póze. V tomto filmu najdete všechny zásadní zobrazovací postupy - Hitler jako psychopat, zbabělý německý voják, lhostejný německý voják, surový, fanatický a podobně. Na straně druhé jsou charaktery zobrazující francouze - ti jsou vykresleni jako lidé - pochybují, přemýšlejí, cítí, rozhodují se a podobně. Takže asi tak

Vypadá to, že bych se na tento druh filmů asi neměl koukat - ani to zkoušet. Psal jsem komentář k poslednímu železnému mužíčkovi a zde bych se musel v mnohém opakovat snad jen s tím rozdílem, že Star Trek Into Darkness je v mnohém surovější - ti hoši si tam dávají takové rány, jako by se zbláznil buď režisér nebo stunt koordinátor či choreograf. I v komediálně laděných mlátičkách s Jackie Chanem je více reality než v tomto blábolu předstírajícího chvílemi velmi drsný kontaktní boj... Efektová stránka je přímo bizarní. Dostáváme se pomalu a jistě do fáze, kdy opravdu nepoznáme rozdíl mezi vysíláním zpráv kosmonautů z měsíce a trikovým záběrem z filmu. Ale k čemu je to dobré opravdu nechápu, leda snad k tomu, že pochybovači a konspirátoři získají dostatek munice pro svá tvrzení, že lidé se do vesmíru nikdy nedostali... Nejsmutnější je naprostý odklon od strartrekovského filozofování - to se prostě v záplavě efektů a soubojů muže proti muži dokonale vytratilo a zůstal jen šílený řev, extrémně hlasitá a emocionálně vypjatá hudba a obraz vymalovaný jako od rodilého schizofrenika - spíše oligofrenika:-)

Ten film je opravdu příšerný. Zajímal by mne docela věkový průměr hodnotitelů na ČSFD, protože nikdo dospělý tento film nemůže hodnotit vyšší známkou než je nula. Důvodů je celá řada - scénaristicky naprosto bez sebemenšího nápadu - šablonovité postavy - charaktery topornější než topůrko u sekery a no prostě naprostá hrůza. Efekty jsou natolik dobré až jsou naprosto špatné - prostě všeho moc škodí a když vidíte i to co vidět prostě nemůžete, začnete si klást otázku, jestli to co vidíte opravdu vidíte nebo se vám to jen zdá. Zmíním ještě finální záchranu prezidenta navlečeného do slušivého oblečku patriotického Iron mana - to je opravdu naprosto nevkusné, ale zcela poplatné hamburgerové kultuře vyvěšovačů amerických vlajek. No nic, snad je závěrem dodám, že me překvapilo následující zjištění - Michal Uhl vystudoval obor "antropologie komiksu" - to má samo o sobě zcela zásadní vypovědní hodnotu:-)

Steven Soderbergh natočil několik filmů a z toho jeden naprosto vynikající - Sex, lži a video - zde hodnocen hůře než Vedlejší účinky. Někdy si píše sénáře - povedl se mu jediný u zmíněného Sexu, lží a videa . Svého času začal ovládat i kameru a je to bohužel hodně znát. Jeho filmy nikdy nedosáhly v úrovni na jeho první úspěšný film. Je to škoda, protože to byl velice slibný režisér. Co se s ním stalo, těžko říci. Látky si vybírá krajně různorodé - od psychologických studií, přes komerci směrem k hranému dokumentu (Che). Jeho poslední film, který jsem měl možnost vidět - Vedlejší účinky - je naprosto strašný, tragicky neumětelský, špatně natočený, špatně napsaný, špatně zrežírovaný a jednu hvězdu jsem dal z lítosti nad promarněným talentem - velkým talentem. Ale na druhou stranu není třeba ronit krokodýlí slzy. Například Billy Wilder byl jenom jeden a Steven Soderbergh ho rozhodně nemá sebemenší šanci nahradit. To i Clint Eastwood se nad Soderbergem se svou režijní filmografií ční jako maják nad tmavým mořem:-))) A to nemám Clinta pro jeho ultrapravicové názory právě dvakrát v lásce.

Nelze jinak než smutně konstatovat, že za posledních dvacet let je to již bůhví kolikátý film o utrpení židů za poslední světové války, která vesele pokračuje dodnes. Například o událostech ve Rwandě, kde došlo k šílenému masakru se světové kinematografie věnovaly ve filmech jako Hotel Rwanda a plus mínus ještě i jinde, ale tím je to považované za zpracované téma. Proč tomu tak není i u tématu o utrpení židů? Proč je stále tolik pozornosti věnované pouze této jedné nábožensky vyhraněné skupině, když právě v Polsku se v žádném případě nedá mluvit o tom, že trpěli výhradně židé - finální skóre polských obětí je rovnocenné - i když s těmi počty obětí je to i na wikipedii prapodivné - v jedné verzi se píše, že počet obětí židovského holokaustu v okupovaných českých a moravských zemí byl 277 tisíc a v jiné verzi se doslova píše, že obětí židovského původu bylo jistě více než 80 tisíc a teď babo raď. Jak to bylo v Polsku dnes nelze domyslet, ale jedno víme jisto jistě, že poláci trpěli naprosto stejně a přesto není jejich osud dramatizován kinematografií zdaleka ne s tak velkou vehemencí a naléhavostí jako v případě osob, kterým nacisté přisoudili židovský původ. Pravda, byl natočen film o Katyni, ale stejně mi to přijde krajně nevyvážené a z hlediska symetrických evropských nesympatií k židům značně kontraproduktivní, protože důsledkem je pak oprávněná rozhořčenost nad zdůrazňováním utrpení relativně malé skupiny osob na úkor všech ostatních obětí, kterých bylo nesrovnatelně více. Chci tím pouze říci, že utrpení židů není a hlavně nesmí být symbolem poslední světové války. Skoro bych řekl, že by v přehledech obětí mělo dojít ke zcela zásadní proměně například v podobě odlišení všech a to i těch nejmenších skupin - křesťané - západního a východního ritu, hinduisté, muslimové, ateisté - komunisté, sociální demokraté, agrárníci a podobně:-) Tím došlo k narovnání a bylo by po problému. Druhou variantou by bylo uvádět celkové počty obětí za jednotlivé státy. I to by bylo akceptovatelné řešení.