kedu

režisér asi trpí nespoutaným masochismem, když mu vyhovuje poloha nadiktovaná psychopatickou postavou pedagoga, který by z fleku mol hrát hlavní roli v seriálu Saw. Whiplash nemá s jazzem ani s hudbou naprosto nic společného. Je to pojaté jako příprava na boj z blízka v kleci turnajů MMA. Tam takové postavy trenérů opravdu fungují. Jediný pěkný film o jazzu a lidech kolem něj - Kolem půlnoci - natočil víceméně náhodou francouzský režisér Bertrand Tavernier.

Trabanta jsem měl a proto tři hvězdy. O lidech na výpravě jsem se nic zajímavého nedozvěděl a vlastně ani nepochopil proč jedou někam trabantem kromě skutečnosti, že to celé někdo natáčí na kameru, následně někdo splácá z natočeného materiálu obrázky podloženou spoustu podbízivé hudby a profesionálním komentářem navozujícím "atmosféru". To přece nemá s dokumentárním filmem prakticky nic společného. Je to spíš home video cestovatelů, sloužící hlavně jako ilustrace jejich na první pohled absurdního snažení, které je ale v důsledku pouhým kalkulem, jak na sebe upoutat pozornost. Je to tím silně poznamenané. Co Přibáň vymyslí příště, pojede přes kontinent bez sedaček nebo předního skla nebo místo motoru namontuje špapací mechanismus? Obsahově je to extrémně slaboduché a o ničem.

Bojovat proti utlačiteli má svůj smysl. V České republice nevíme jaké to je. Jsme národ zbabělců a oportunistů a těch pár odvážný a obětavých jednotlivců tento obraz není schopno zakrýt

existují komentáře obsahující poměrně jasné zdůvodnění pramalých kvalit filmu, pouze je doplním o několik skutečností. Američané do Iráku vpadli neoprávněně a stali se tak útočícím státem v nevyprovokované válce, mají tedy označení agresora, což by v normálním světě s platnými zákony vedlo automaticky k tomu, že by USA byly pohnáný před mezinárodní válečný soud, velení a politická elita by byli pohnaní k odpovědnosti a zároveň by došlo k posouzení výše válečných reparací. USA by podobně jako Německo po 2 světové válce bylo ostatnímu mocnostmi pod okupační správou a došlo by k masivní deamerikanizaci občanů USA podobně, jako v Německu proběhla denacifikace, což by znamenalo, že drtivá většina schopných lidí by dobrovolně nebo nuceně opustila USA... Druhou rovinou problému je skutečnost, že USA v Iráku neprosadili Západní model demokracie a pod jejich vojenskou juntou se Irák propadl do sektářského násilí, které samotné USA poměrně vydatně přiživují, protože když nemohou mít kontrolu oni, tak ať ji nemá nikdo. Chaos a anarchie pod jejich patronací ostatně zavládla v tomto směru i v dalších zemích, naposledy na Ukrajině. Není na co dobrého vzpomínat a ani co oslavovat. Šlo o další z mnoha prohraných válek USA po 2 světové válce, stejně jako naposledy v Afghanistánu. Eastwood natočil několik skvělých filmů, ale holt je to starý zhlouplý republikánský mazlíček a tak nelze než doufat, že si před smrtí ještě pověst napraví třeba nějakou humanistickou anekdotou

Film o konci Třetí říše a konci samotného Hitlera není nijak zajímavý a důvody zde již uvedli jiní a to se týká jak formální stránky, tak faktografické, kde jde o režijní klopýtání s ohledem na vyžadovanou dokumentaci osobnostních profilů jednotlivých protagonistů, kterým je upřena veškerá normálnost a přirozenost - holt kdo platí, poroučí. Zatím nikdo nenatočil "normální" film o příčinách, souvislostech oněch příčin, druhé světové války. Byla to doba, kdy Hitler neuvažoval o sebevraždě a mohl tak být považovaný za normálního politika s charismatem a vizí, se kterou nemusíme souhlasit, ale nemůžeme popírat její existenci. Takové filmy se ale dnes nenatáčí ani o Napoleonovi, protože panuje obava, že plebejský dav by mohl být historickými osobnostmi ovlivněn v negativním slova smyslu, což je vůči nám (plebejcům) projev krajní nedůvěry. Zbývá tedy otázka, zda je ona nedůvěra oprávněná či neoprávněná. Jsme nesvéprávné děti bez schopnosti uvažovat a samostatně tvořit své názory? Potřebujeme opravdu tak nutně a nezbytně předžvýkanou dávku informací k tomu, abychom získali potřebnou argumentaci k zaujetí těch "správných" postojů? Musí být filmy obecně opravdu tak strašlivě manipulativní a hloupé?

K tomu co napsal Verbal není moc co dodat a Fibingerová by mne ani nenapadla-)

Přepadení v L.A. je předobrazem, snad by se dalo do jisté míry říci i, že Nelítostný souboj je remake. Smutné na tom, je že režisér neodolal svůdné vůni peněz, píár a možnosti natáčet s hvězdami. Dobrá, asi si to užil, ale to je asi tak všechno. Přepadení v L.A. rozhodně doporučuji i proto, že jde o dílo stejného režiséra:-)

Škoda, že něco takového nikdo nenatočil o chlapech.

Ach ty sandálové filmy! To snad nikdy neskončí...

To nemá smysl komentovat.