kedu

televizní minisérie ze zákulisí vysoké politiky a obchodu je výsostnou moralitou, balancující na samé hraně infantilního kýče, snažící se vše zachránit poslední informací v samém závěru čtvrtého dílu, kdy je víceméně jasné, že pan sympaťák G. Byrne, byl těmi ošklivými ambiciozními kolegy "odstřelen"... Britové umí sdělit své názory na politiku jakmile jde o satiru - například kongeniální série Jistě pane ministře - premiére, ale v případě dramatu umí jen inscenovat, svítit, naplácat na obličeje masky a vytvořit iluzi debaty v britském parlamentu (za to dávám tu jednu hvězdu). Jinak je to naprosto o ničem. Hlavní hrdina by mohl být stejně tak stupidní, jako John Rambo nebo naivistický pohádkový princ Bajaja a on doopravdy je. To je prostě k pláči, když se média rozhodnou tvrdit, že politik ve své vrcholné funkci je schopen dělat slušnou politiku, myslet na své voliče, být odpovědný a podobně. Zajímalo by mne, jak se ke své postavě vyjádřil samotný Gabriel Byrne, kterého si pamatuji z velmi dobrého filmu Wima Wenderse Linie násilí - The End of Violence, kde byl ve své roli naprosto stejně charismatický, ale na rozdíl od role superpoctivého premiéra i věrohodný, byť měl za úkol ztvárnit postavu jednoznačně kladnou, ale postavenou podobně jako v roli premiéra do pozice člověka, který může dělat "zlé" věci... Dnes prostě filmy o politice jsou ubohé náznaky snahy něco sdělit. Asi jsou tvůrci takových děl více než je zdrávo nervózní ze svého strachu z odpovědnosti za to, že ovlivňující nepříliš přemýšlivé diváky a nechtějí mít na svědomí nějaké "probuzení" z toho krásného, médii pečlivě hýčkaného snu, že "elity mají vše pod kontrolou, nemusíte se bát - důvěřujte nám". Pokud by Sevret state mělo být o něčem, muselo by být o podstatě věci a tou je holá skutečnost, že peníze, moc a sex hýbou světem Západu mnohem více než je zdrávo, že lichva je důležitější než porozumění, že propaganda je významnější než pravda a že politik je asociální hovado neschopné si přiznat pravdu o tom, že je asociálním hovadem. Myslím, že nejlepší možné řešení by bylo ve filmu o tom, přestat být politikem - takévé filmy naštěstí existují, takže snad ještě není našim dnům konec a můžeme doufat v lepší zítřky v podobě seriálů o tom, čeho všeho je opravdu schopen britský premiér:-) - například si vybavuji vynikající tv film: Page eight - vřele doporučuji, protože tam je britský premiér zobrazen mnohem věrohodněji.

Je zajímavé sledovat jeho lehce vytřeštěný výraz, kdy si asi kladl otázku - "Co tady vlastně dělám?" Za to si jednu hvězdu určitě zaslouží:-)

Zde nikdo scénář neočekává. Je to prostě o tom ukázat co nejvíce z choreografie a způsobu snímání realizovaných bojových scén, o který se lidem z filmové branže Západní provenience může leda tak zdát

Je to přesně typ filmu, kdy s jiným koncem by mohl být považován ze velmi dobrý, ale holt edukace svštu vládne, takže smůla. Je nesmírně smutné, že se netočí filmy o normálních fašistech a nacistech a podobně, protože by se ukázalo něco na první pohled méně zřejmého, tedy že jsem těmito individui obklopeni. Pozornost veřejnosti se stále s velkou intenzitou strhává směrem k brutálním a primitivním prototypům více méně vyšinutých jedinců a přitom by jistě každý divák ocenil, jak se k fašismu staví lidé jako například Paroubek nebo Topolánek. Ostatně představme si film podle skutečných událostí, kde Paroubek dává pokyn - mohl by to i řídit - k útoku na lidi účastnící se Czechtechu. Takový film by mohl vytvořit druhou stranu onoho pomyslného tématického mantinelu. Obávám se však, že ten paroubkovský, či topolánkovský je mnohem více nebezpečný.

Ruben Fleischer měl jisto jistě zůstat věrný MTV, to znamená krátkým tvarům, kde nehraje roli mozek, vkus, filozofie a tak dále. Jinak mne velmi mrzí, že maska "žida" Seana Penna byla až neuvěřitelně špatná - vypadal jako z planety opic při maskérské zkoušce.

proč je zde tolik milovníků komiksů, kteří mají pocit, že film Valčík s Bašírem je uměním? Je zde v komentářích poměrně hodně emotivních výkřiků, ale asi jde o lidi, kteří nemají tak zvaně nakoukáno, protože například ruská hvězda animovaného filmu Alexander Petrov, který vytvořil například filmy Stařec a moře, Rusalka nebo Moja ljubov, nastavil laťku estetiky, techniky, výtvarného konceptu a celkové úrovně natolik vysoko, že film Ari Folmana není schopen doběhnou snad ani k odrazišti. Umění je něco jiného než Valčík s Bašírem, stejně tak surrealismus je něco jiného nebo rekonstrukce paměti je něco jiného. Film samotný nemá valnou hodnotu, protože podstata izraelského státního terorismu je Ari Folmanem nezměněná a to je právě asi ta největší chyba. Nelze nahlížet pohledem zbytnělé psychoanalýzy na gigantický krvák a přitom prožívat utrpení "nevinného" vojáka, traumatizovaného natolik, že nám nezbývá než ho politovat, jak to má těžké - to je perverzní a neakceptovatelné. Izrael a jeho ozbrojené síly jsou podstatou problému. Jejich rolí vše začíná i končí. To však Ari Folman ve svém filmu ani nenaznačil.

Je pozitivní vědět, že aktivismus mezi lidmi točící filmy ještě zcela nevymizel, nicméně je škoda, že se Silvie Dymáková (připadá mi to jako špatný vtip od blahé paměti ředitele tv NOVA V. Železného, který vždy kladl důraz na to, aby obsahu rozuměla i "bába Dymáková") soustředila ne velmi jednoduchý cíl - byť hodnotný - a nechala tak plavat možné rozvinutí tématu směrem k důležitějšímu obsahu, kterým jsou souvislosti viděné a žité celou společností, protože inkriminovaní prodejci a jejich oběti důchodci jsou jen pouhou stafáží toho co se děje ve velkém všude kolem nás a nikomu to zásadně nevadí...

Film není tak jednostranný jako Schindlerům seznam a snaží se chvílemi i relativizovat motivaci postav a i organizací. Nicméně izraelci jsou zde vykreslení jako jednoznačné oběti bažící po pomstě - která je zneužita k vyvražďování politické opozice a míra diváckých sympatií s jejich konáním je danná předem. To je opravdu hodně přestřelené. Pokud by Spielberg chtěl, smozřejmě nechtěl, zobrazit příčiny a důsledky, musel by nejprve vysvětlit proč došlo k atentátu v Mnichově. Čím byli palestinci motivovaní, co je vedlo k tak velkému brutálnímu činu? To ve fimu nezaznělo. Ve filmu sledujeme rovnou akci atentátníků, kteří vraždí nevinné sportovce. Přitom motivace Palestinců byla naprosto zřejmá, brutální jednání izraelských ozbrojených sil a ozbrojených osadníků vůči neozbrojeným palestinským civilistům, vraždění žen a dětí, zabavování majetku a podobně...

muselo to být docela pracné, tak dávám jednu hvězdu

našel jsem docela dobrý výklad: V jedné scéně velitel tábora Göth stojí na balkóně svého domu a náhodně střílí do vězňů tábora Plaszow. Nicméně letecké fotografie z tehdejší doby ukazují, že se velitelův dům nacházel pod kopcem, zatímco tábor samotný na kopci. Pro potřeby filmové scény musely být tedy budovy přemístěny. Tento příklad není jediným případem Spielbergova padělání. Kromě toho, Spielberg skrývá fakt, že velitel koncentračního tábora Plaszow byl sám stíhán SS. “Individuální trestné činy včetně: převzetí povolení na popravu podřízenými srkze falšování úmrtních listů. Svévolné chování, šikanování, protiprávní tělesné tresty, projevy brutality a sadismu, likvidace nepohldných spolupachatelů, loupeže a šmelina na černém trhu. Všechny tyto trestné činy byly spáchány v koncentračních táborech jak samotnými vězni tak personálem SS, zvláště však ve spiknutí mezi personálem SS a Kapis (židovská stráž koncentračního tábora). Zásah jurisdikce SS v koncentračních táborech bylo zahájeno mým vyšetřováním v červenci 1943 a trvalo do konce války. Nemohlo začít dříve, protože zde nebylo jediné podezření o těchto činnech. Zatčeni byli velitelé táborů Buchenwald, Lublin, Varšava, Herzogenbosch, Krakov-Plaszow.“ Spielberg rozhodně chtěl zatajit tato vyšetřování a potrestání pachatelů před naivním publikem, protože sám neměl zájem točit historicky přesný film, ale spíše formovat veřejné mínění, aby lépe přijímalo holokaustovou ideologii. Diváci mohou být naivní a hloupí, ale Spielberg je podvodník a popírač historických skutečností.