dubinak

Skvělá kriminálka s typicky černohumorovým nádechem, který je charakteristický pro McDonaghovu tvorbu. Bruggy to sice asi nepřekoná, ale herecky je to špičková záležitost. Každá postava je něčím charakteristická, vidíme tu i jejich vývoj a jak se vypořádávají se svými chybami. Klidně bych Frances a Samovi za jeho skvostnou vedlejší roli toho Oscara přála, protože tihle dva se postarali o to, čím tento snímek je. Po většinu času je to spíše dojemné a je tam cítit jistá bezmocnost, jen občas se dočkáme nějaké té vtipné hlášky, která ale nijak neodlehčuje závažnost celé situace. Nejlepší scéna byla jednoznačně s vyhozením z okna. Scénář je obecně napsaný zkrátka precizně a stopáž vám uteče jako voda. Je to po dlouhé době zase nadprůměrné krimi drama, které se ještě dostane ke slovu.

Zodiac je asi jediným filmem od Finchera, který mě nechal tak nějak chladnou. Obsazení je sice opravdu hvězdné, jenomže příběh je podán tak nějak nezajímavě a odtažitě. Scény, když Zodiac vraždí jsou samozřejmě mrazivé a patří k tomu nejlepšímu, co tento film mohl nabídnout, ale vyšetřování jsem shlédla spíše nezaujatě. Bavila mě spíše linie s Jakem Gyllenhaalem a jeho vyšetřováním na vlastní pěst, nicméně to prostě ten film neutáhlo. Žádná scéna není vyloženě k zapamatování. Fincher to umí i líp.

Po dlouhé době zase horor, u kterého vás bude mrazit. Paco Plaza to stále ještě umí a vytvořit hororovou atmosféru pro něj není žádný problém. Vizuál i zvuková stránka funguje na jedničku. Plaza umí zkrátka hrát na ty správně děsivé struny, když vás chce vyděsit. Postavy byly taky příjemně vybrané a žádná z nich mě nijak výrazně neotravovala, logické jednání jakbysmet. Ve Španěly už jsem přestala téměř doufat, protože mi nesedí jejich časté prolínání v čase a komplikované linie. Verónica má ale linii jasně danou, takže v příběhu se nemáte šanci ztratit. Pointa je sice klišovitá a už velmi známá, ale provedení je bezchybné a atraktivní. Navíc, když se pak na konci dozvíte, že příběh byl podle skutečné události a navíc uvidíte skutečné fotografie onoho bytu, na klidu vám to nepřidá.

2. série: Kde první série kopírovala z různých jiných počinů, tam druhá série nabírala na originalitě. Subjektivně můžu říct, že druhá série mně pohltila ještě mnohem víc, než první a rekordně jsem jí shlédla za dva dny. Což je u mně signifikátor opravdu královského zážitku a kvaliní zábavy. Chudák Will to zase odnesl a Winona měla nervy v kýblu. To zůstalo stejné. Nicméně potěšily nové tváře a že hláškami se opět nešetřilo. Parta protagonistů odvedla famózní práci, protože na těch dětech stojí veškerý úspěch. Objevilo se tu i pár nepříjemných scén a hlavně dojemných momentů. Retro styl na vás bude dýchat ze všech stran, jak tomu bylo i v sérii předešlé, zkrátka nudit se nebudete, protože Dufferovi jedou na jistotu a nebojí se ničeho. Už aby tu byla třetí série.

Kolem Replace jsem kroužila docela dlouho, pak jsem na něj ještě dostala doporučení, takže mi nezbývalo, než se do toho pustit po hlavě. Řeknu jen, že mě to zkrátka překvapilo svojí originální pointou a notnou dávkou gore. Po řemeslné stránce jsem možná měla trochu problém s kamerou a s nasvícením jednotlivých scén, bylo to sice osobité, nicméně občas na mě doléhal pocit lacinosti. Chápu, že je tento snímek spíše artový, ale mě to po vizuální stránce zrovna nesedlo. Každopádně jsem ráda, že Replace neskončilo jako další položka do šuflíčku, kde už například leží Contracted, takže jsem spíše spokojená. Škoda jen ne moc šikovného provedení, tohle rozulení by si zasloužilo trochu víc peněz.

Tak jsme se toho dočkali. Zklamání na plné čáře. Adam Robitel oficiálně pohřbil Insidious sérii zaživa. A já do něj vkládala tolik naděje. Za prvé bych vytkla jednu zásadní a typickou věc pro Insidious. Kde zůstala úvodní znělka? Kam se ztratily houslové tóny charakteristické pro tento Wanův kult? Když už chcete někoho napodobovat, dělejte to aspoň pořádně. Zrovna v tomto projektu není místo pro sólisty, protože když nejste dobrý režisér, neměli byste měnit zajeté koleje. K příběhu bych řekla asi to, že sice byla snaha o zformování něčeho docela jiného a víc než astrální cestování s rudým ďáblem jste nám, pane Robitel, naservíroval rodinnou drámu velkých rozměrů, ale ani toho strašení jste nám nedal moc. V podstatě jsem celou dobu čekala na něco, co nepřišlo, a tak můj zážitek docela vyšuměl. A hodně mě to mrzí, protože Wan se mi odstartováním této záležitosti vryl do mého hororového srdíčka a svými dvěma prvními díly potěšil a ukojil mé hororové chutě. Škoda, že čtyřka spatřila denní světlo a nenechala třetí díl být jako příjemné a lehce nadprůměrné ukončení této série.

Této formě zábavy musíte být otevření, jinak asi budete zklamaní. Las Brujas de Zugarramurdi mají totiž hodně specifický smysl pro humor, který jsme už mohli vidět třeba v Balada Triste de Trompeta, jež mě osobně neoslovila. Je to hodně šílené a na pomezí s parodií, hodně lidem by se to vůbec nemuselo trefit do vkusu. U mě to fungovalo tak na půl, rozjezd by snesl kratší stopáž, nicméně bavila mě ta strašidelná atmosféra s příjezdem do vesnice a seznámení s čarodějnicemi. Ke konci to nabírá zcela jiné obrátky a je v tom už trochu bordel. Za mě to byla solidní jednorázová zábava, ale nic, do čeho bych ostatní musela nutit. Takže OK, ale nic nutného pro život.

Tohle mě prostě vždycky chytne. Je to skvělá možnost jak u něčeho absolutně vypnout a nechat odpočívat mozkové buňky. Navíc mě baví sledovat to veškeré focení, kostýmy, líčení a proměny. Chápu, sledování téhle reality show vám nejspíš nedá absolutně nic, ale aspoň pro dámy, si myslím, že je to dobrá forma relaxace.

Burian opět kraluje, nicméně vtipných momentů se tu tolik nevyskytuje jako v některých jeho předešlých filmech. Zapamatovatelných chvilek je ale poměrně dost. Činitelem zápletky je zase plno omylů a vztahových přesmyček. Přesto, že Když Burian prášil má o něco kultivovanější vyprávěcí formu, intenzivnější zážitek jsem měla třeba například z U pokladny stál. Každopádně dobrá zábava.

1. série Stranger Things je opravdu skvěle natočený seriál, který nejvíc stojí na hereckých výkonech ze strany dětských protagonistů, kteří byli jedním slovem brilantní. Ač se mi to nestává často, tenhle seriál mě díl po díle přitahoval víc a víc právě kvůli těm čtyřem skvělým hlavním hercům, do kterých jste se mohli s přehledem vžít. Scénář byl napsán také velmi pozorně a atraktivně. Přes to, že inspiraci čerpá hlavně už z dávno viděných klasik, pořád dokázal nabídnout vcelku nové věci a bratři Dufferovi tak stvořili tajemný svět, do kterého jsem se ráda vracela. Seriál se zalíbí jak starším vrstvám, tak mladším dětem a myslím, že bez problémů naláká i na druhou možnou sérii. Po řemeslné stránce můžu zdůraznit hlavně hudební podkres, efekty a oblíbený retro styl, jež tomu všemu dodával jakousi uvěřitelnost. Zkrátka po příběhové stránce to pro mě nebyla až taková bomba, ale po všech ostatních stránkách ano. Ke druhé sérii se určitě vrátím, pokud nějaká bude.