dubinak

Flatliners jsem si pustila kvůli plánovanému remaku (nebo chcete-li, rebootu), abych potom mohla snadno porovnávat. Téma je velmi zajímavé, Schumacher umí vybudovat docela slušnou atmosféru, herecky je to taky skvěle obsazené. Obzvlášť se mi líbila postava Kevina Bacona díky jeho velkému charakteru. Dialogy dávaly smysl, napětí bylo taktéž ucházející, zkrátka tehle film pro mě byl skvělá odpočinková záležitost a stopáž příjemně rychle plynula. Nemám žádný důvod na to nějak nadávat.

Předlohu neznám, ale už jen proto, že je od Kinga, byla jsem na tento snímek velmi opatrná. Žádný film podle Kingovy předlohy většinou nedopadá úplně dobře (kromě lT). No nakonec Gerald's Game patří k těm lepším filmům od Flanagana. Bavily mě ty části, kdy se Jessie snažila vymanit ze své pasti a bavilo mě sledovat realizaci jejích napádů. Zobrazení halucinací taky jakž takž ušlo, i když bych uvítala všechny ty dialogy poněkud kratší. Stopáž byla zbytečně roztahaná kvůli otravným flashbackům, které jsou Flanaganovým doplňkem skoro každého filmu, přesto chápu, že se asi nějak snažil vysvětlit minulost hlavní hrdinky kvůli neznalým divakům, nicméně dalo by se to udělat i jinak. Musím pochválit asi dva nepříjemné až strašidelné momenty. Bohužel, závěr byl zmotaný, nepřehledný a divný.

Tento díl jsem měla vždycky z celé série nejméně ráda. Při mém předvánočním maratonu jsem ale zjistila, že dříve jsem měla asi trochu jiný úhel pohledu. Relikvie smrti první část je sice trochu monotónní a tolik se tam toho nestane, nemá velké množství zapamatovatelných momentů, ale emotivně je to pořád velmi kvalitní záležitost. A upřímně musím uznat, že se mi líbil víc než třeba Fénixův řád.

Tento díl si pamatuji mnohem horší. Teď při opakované nostalgické projekci musím uznat, že to vůbec není tak špatné, jako když jsem na něm byla v kině když jsem byla mladší. Teď byl můj zážitek mnohem intenzivnější. Navíc Princ dvojí krve má v určitých mezích i dostatek vtipu. Potěší jako vždy nový učitel proti černé magii a hlavně vás šokuje razantní závěr, který tímto momentem dost věcí změní. Za mě pěkně silné čtyři hvězdy.

7500 pro mě tedy vůbec nebylo špatné. S postavami se rychle zžijete, stopáž utíká jako voda a pořád vám vrtá hlavou, co se vlastně bude dít. Já s touto pointou zas tolik zkušeností nemám, jak tady spousta lidí píše, takže jsem byla vcelku spokojená. Co jediné mě mrzelo bylo, že strašení bylo jaksi odfláknuté a těžko říct, jestli z lenosti, z nedostatku peněz nebo úmyslně. Jinak to považuji za příjemný jednohubkový horor.

Já mám jednu zásadu. Když se mi nějaký film zdá, že mi jeho příběh nedával absolutní smysl a v podstatě byl úplně o ničem, dávám špatné hodnocení a je mi jedno, jak bylo dobré to ostatní. Sem tam nějaká vtipná hláška by se asi našla, herecky to bylo taky fajn, ale o čem to vlastně bylo? Nemám tucha, jakou tohle mělo pointu,takže vlastně celá cesta co vede k závěru byla ve finále úplně na nic. Některými momenty mi to připomínalo nedávné Better Watch Out, to mělo ale aspoň myšlenku. Gore The Babysitter taky nepostrádá, prostě jak říkám, dá se to vydržet, ale je to vlastně úplně o hovně.

The Tower je sice asi nejlacinější horor, co jsem kdy viděla, ale to ještě vůbec nemění nic na tom, že se snahou člověk dokáže ledacos. Páni Danové totiž dokázaly vytvořit za málo peněz hodně muziky a to asi hlavně co se masek, špíny a atmosféry týče. Sice bych uvítala, kdyby hlavní hrdinka hrála trochu přesvědčivěji, ale vzhledem k ostatním pozitivním faktorům, přivřu oko. Pro mě to byla slušná zábava.

Dost dobře nechápu proč si Victor Salva udělal ze svého vlastního skvělého monstra a výjimečného záporáka pouťovou atrakci a v podstatě ho zparodoval. Taky jsem dost dobře nepochopila, proč se většina těch "hororových" scén odehrávala za denního světla. Všichni dobře víme, že vystrašit za denního světla umí jenom Shyamalan. Na tomto filmu je zkrátka všechno špatně, od scénáře přes efekty po atmosféru, téměř nic nefunguje a s porovnáním s lacinější, ale tisíckrát kvalitnější jedničkou, je tohle rána vedle.

Night of the Scarecrow je průměrná hororová retro zábava, která neurazí svým jednoduchým dějem, ale na druhou stranu nenabídne ani nic dobře zapamatovatelného. Strašák je ale docela příjemný vrahoun a stopáž rychle uteče. Dobrá volba třeba na Halloweenský večer.

Lanthimos dává filmům naprosto nový formát a už od dob Špičáku bylo jasné, že tento styl bude jen znásobovat. Těžko na Jelena hledám slova, protože stejně jako pocity z Humra jsou i tady nepopsatelné. Ovšem u Humra jste se ještě alespoň trochu zasmáli. Teď už se jede jen na velkou depresi a obrovský nátlak na diváka. Už první záběr dával varování, že tento snímek není pro slabší povahy. Pokud jste se na něj vydrželi dívat bez mrknutí oka, neznamená, že už máte vyhráno. Zabití posvátného jelena ve vás totiž vyvolá tak ztísněné, nepříjemné až zahanbené pocity, že se budete bát další minuty. Lanthimos dává postávám opět velmi vzdálený přístup k situaci a dělá z nich téměr bezduché roboty. Nad výkonem všech herců vám ale bude tuhnout krev v žilách. Ovšem kdo si zaslouží speciální vyzdvihnutí je Barry Keoghan, který se mi postaral o ty nejnepříjemnější pocity. Už jen z jeho výjevu a podivných dialogů, za kterými nevíte, co stojí, mi šel mráz po zádech a neumím si v jeho roli představit nikoho jiného, u koho by mě jen pohled na něj tak děsil. Samotný scénář je tak absolutně děsivý, že už mi docházejí slova na jeho popis. Zle od žaludku mi doslova bylo i u gradace té nejdepresivnější hudby, kterou si jen dokážete představit a Lanthimose klidně můžu začít pomalu považovat za mistra zvuku i obrazu. Ve filmu nechybí ani nějaká ta krvavější scéna a závěr filmu patří k těm nejabsurdnějším, jaký jsem tento rok viděla. I když se snažím přiblížit, na co se můžete před sledováním Jelena připravit, musí se to zažít na vlastní kůži. Úrovnově bych to podle pocitů přirovnala asi k letošní Mother!, ale Jelen je ještě trochu jiná liga.