darkrobyk

Naprosto úžasná a dechberoucí filmová adaptace románu I.Levina. Mladá Mia Farrowová se zprvu nenápadně, ale postupně více a více zaplétá do osidel Satana. A nikdo jí nevěří - manžel, lékař, přátelé. Postupně se kruh uzavírá a ona zjišťuje, že všichni se proti ní spikli a už není cesta zpátky. Jen snová scéna divákovi napovídá, o jaký filmový žánr se jedná. Velmi jsem ocenil, že R.Polanski necituje knihu doslovně - především Satanovo dítě je v knize velmi podrobně popsáno, zato ve filmu je vidět pouze zakrytá kolébka. Jakoby do poslední chvíle nechával režisér diváka na pochybách. Jde opravdu o satanský horror, nebo jen hlavní hrdinka trpí halucinacemi a paranoiou? Tahle nejednoznačnost, na rozdíl od knihy, je vpravdě děsivá. Mistrovské dílo!

S odpady šetřím, jelikož se vždy pokouším na filmu najít alespoň jednu hvězdičku, když už ne pět. Tenhle film je ovšem naprostý otřes. Nehodnotím, pro jakou cílovou skupinu je určen, to není podstatné. Důležité je, že v něm není ke koukání nic. Děsivé tajemství - pcha! Poe se obrací v hrobě! Žádná atmosféra, žádné proudy krve, žádný sex, prostě vyhozené peníze...nu, na další své podobné filmy (Bratrsvo a spol) mě David DeCoteau už nenachytá.

Film jsem viděl poprvé v 80.letech, a tak mé hodnocení je velmi dobré. Jediné negativum - pro mě - postavu Draculy jsem si příliš spojil s Ch.Lee - jeho uhrančivýma, krví podlitýma očima, ostrými špičáky a majestátní postavou ( jasně tajemnost v sobě skrýval především B.Lugosi, ale ten byl skutečným upírem, že.....dobře, nebyl, ale na sklonku života si to myslel). F.Langella se mi zdál takový obyčejný, nedémonický ( i když se snažil), že kdyby mi v noci vstoupil do pokoje, moc by mě nevyděsil...nejspíš. Prostě upír neupír. Zato L.Olivier a D.Pleasence jsou páni herci, těžko jim cokoliv vytknout! Celkově se mi líbila tajemná atmosféra filmu, Dracula přicházející v mlze, měnící se v netopýra a scény s Lucy. A film se nevyhýbá ani krvavým efektům, což přidává snímku na syrovosti. Tehdy příjemné překvapení, nyní ( i přes Coppolovu laťku) stále dobrý film. Závěrem: Coppolův film vykradl hudbu z tohoto filmu ( od J.Williamse).

Před drahně lety jsem viděl tuhle bláznivou komedii. Tehdy jsem žil, ohledně upírských filmů, hrabětem Draculou v podání Ch.Lee, a tudíž jsem se na film velmi těšil. Nu, temný gotický horror se nekonal. Francouzi! To spíše jižněji u Italů by se ho člověk dočkal. Nevím, jak bych hodnotil dnes, ale v době normalizace mne velmi pobavila mimo jiné scéna, kdy upír je zlikvidován pomocí kříže vytvořeného srpem a kladivem....francouzskými komunisty....tyhle perly nám přinášela sousední TV ZDF, to byly časy....zaplaťbůh, že už je to všechno pryč!

V roce 1990 mě tenhle film v kině naprosto fascinoval ( jak by řekl pan Spock). Mám slabost pro podmořské filmy, dokumenty od Jacquesa-Yvesa Cousteaua jsem hltal odmalička. Tajemný svět hlubin, neprobádaný, čarokrásný. A Cameron dokázal svůj napínavý příběh zasadit právě sem. Akční honička podmořských člunů byla na filmovém plátně velkolepá. A což teprve, když režisér použil poprvé ( ještě před Terminátorem 2) počítačové 3D efekty! Vodní had jakoby přišel opravdu z jiného světa.... Občas se film dostává až do jakési polodokumentární polohy, například když sledujeme, jak lze dýchat ve vodě pomocí speciální tekutiny. Musím říci, že já se rozhodně nenudil ( asi za to může trénink na klubových filmech náročného diváka, a nebo okouzlení podmořským světem, nevím) a nakonec mi ani moralizující a výchovný závěr až tak nevadil. Rozhodně nemohl přebýt to, co se vše před ním odehrálo. Ostatně podobné konce mají i Spielbergovy sci-fi počiny. Kdysi byla doba tzv. happy endů, pak se jako protiklad začaly prosazovat tragické konce filmů. Jeden ze spisovatelů prohlásil: proč by měly mít knihy šťastné konce? Vždyť život končí taky blbě - smrtí....a filmy se začaly opičit. Kdysi mi to bylo sympatické, neboť slaďáků bylo přespříliš...A dnes? Je to nějak vyvážené, což se mi líbí. Někdy pořádně nevíte, jak příběh skončí, a to je přece fajn, ne? Propast holt nejsou ani Vetřelci, ani Terminátor, ale mám je rád všechny stejně.

Série filmů inspirovaných dílem E.A.Poa ( a také H.P.Lovecrafta) patří mezi Cormanovy nejlepší filmy. A Zánik domu Usherů stojí na špičce po všech stránkách. Atmosféra černých ( gotických) románů prolíná celým filmem. Člověku se ani nechce věřit, že Corman se narodil v USA a ne v Británii, zemi mýtů a pověr, kde každý druhý dům hrdě vlastní ducha či strašidlo. Mlha, močál, starý dům, vše prostupující hniloba a postupná zkáza. Pochmurnosti přidávají temné barvy v kontrastu s rudou. Interiér domu připomíná starý hrad s pustými chodbami, tajnými dveřmi, pavučinami, sklepeními. Obří třešní na dortu je brilantní herectví Vincenta Price, který se pro horror zřejmě narodil. A budu se opakovat, ale musím připomenout, že poslední roli mu nabídl T.Burton ve svém Střihorukém Edwardovi jako poctu horrorovému mistrovi. Celý film je plný fantazie, přeludů, snů, šílených obrazů ( i na zdech domu) a stejně jako literární předloha nekončí dobře. Tedy pro prokletý rod Usherů....hladina močálu se navždy uzavře....

Pravda, Maska démona je o hodně stupňů výše, ale mně se tenhle černobílý horror? líbí. Chvílemi připomíná poctivé gotické horrory, v některých scénách se mi vybaví staré francouzské filmy, zejména Kráska a zvíře. Příjemná vizuální stránka především interiérů domu hraběnky a sklepení evokuje obrazy z dávných časů. Vše doplňuje působivá hudba, která v italských filmech taková často bývá (F.Mannino, R.Vlad - jak příznačné jméno...). Především k dnešnímu pojetí upírů je název poněkud zavádějící, i když tenhle termín se často používal i metaforicky. Například kapitalisté byli upíři, kteří vysávali dělnickou třídu ( to by mě zajímalo, čím by se označili komunisti...kteří krev milovali - rudá vlajka, barva krve, revoluce, šátků, hvězdy.....).

Moje srdcovka! Viděl jsem ji poprvé v kině, když mi bylo 6 let - stejně jako Kája Saudek a stejně jako jeho mně způsobila posedlost kresleným filmem a comicsem.... Akorát že teď už comics moc nekreslím, spíše ho čtu. Natáčení Sněhurky nebylo vůbec jednoduché a Disney stál před velkým rozhodnutím. Buď film vydělá, nebo on s celým studiem zkrachují....Vznik filmu byl nesmírně náročný a napínavý, vřele doporučuji knihu: B.Jachnin-Walt Disney. Čte se jedním dechem a o Sněhurce se lze dozvědět mnoho zajímavostí. Nebyla prvním Disneyovo barevným kresleným filmem, předcházel ho snímek Flowers and Tears (1932) / o 3 roky později byl natočen první hraný barevný film - oba systémem Technicolor, který byl na počátku 40.let vylepšen. Místo původních třech barevných pásů se začal používat jeden/. Disney byl posedlý myšlenkou vytvořit postavy - Sněhurka, princ, královna, myslivec - co nejvěrohodněji, naturalisticky. K tomu použil přístroj rotoskop ( patentovaný před několika lety u Fleischerů) umožňující převedení živých herců v postavy kreslené. Hloubka obrazu byla vytvořena systémem série fólií, které se kladly na sebe nebo zavěšovaly. Natáčení s nimi bylo však velmi náročné, a tak je tímto způsobem udělána jen část filmu. Puntíčkářský Disney neponechával nic náhodě. Posílal své kreslíře a animátory do přírody, zoologické zahrady, nutil je studovat přírodovědné knihy, fotografie, dokumenty. Les, ptáci, zvířátka - vše muselo vycházet ze skutečnosti. Technika animace, tedy forma, byla přednější, než obsah. Disney tak stvořil mistrovské dílo právem oceněné 8 Oscary....tedy ve skutečnosti jedním + sedmi malými. Úspěch filmu studio zachránil. Z dnešního pohledu neškodný příběh měl ve své době řadu odpůrců kvůli strašidelným scénám. Přiznám se, že i mě tehdy proměna královny v čarodějnici vyděsila, avšak žádné hluboké trauma jsem naštěstí neutrpěl. V některých zemích nebyl film pro děti přístupný, v Anglii například byl přístupný do 16 let jen v doprovodu rodičů. Dlouho po Disneyově smrti nesměla Sněhurka do TV ani na videokazety ( oprávněně, skutečný zážitek poskytne jen plátno kina). Bohužel, diktát peněz je neúprosný a tudíž není problém film stáhnout z internetu, sehnat na kazetě nebo zakoupit bonusy nacpané DVD s originálním digitálně vyčištěným filmem. Nejkrásnější kreslený film všech dob - to je Sněhurka a sedm trpaslíků!

A mě to pobavilo. Já nevím, co diváci pořád čekají od druhořadých horrorů, potažmo komediálních. Není to Bergman ani Fellini, je to film pro zábavu. Uchvátila mě nádherná kamera a kouzelné přírodní scenérie. Pak roztomilé ovečky, zmutované ovečky, zmutovaní lidé - takoví pololidé a poloovečky a nakonec roztomilé krvavé výjevy. Hromadný atak oveček na dav lidí byl prostě rozkošný. Jediný problém mi vyvstal, když mě pozval kamarád do Prahy, kde si vzal zajímavou brigádu - pásl ovečky.... Pořád se divil, proč si je nechci pohladit, že jsou hrozně hodné a přítulné. Ale znáte to, s prominutím, blbá ovce, nevíte, co se jí honí hlavou, pak jí rupne v kouli...a raději nedomýšlet. A protože mám rád přírodu a filmy o zvířatech, tak se mi tenhle moc líbil. Ale pokud někdo nemá rád zvířata, potažmo ovečky, dívat by se na něj raději neměl.

Fulci si vybral z povídky E.A.Poa základní motiv příběhu a zbytek dotvořil po svém. Poe je velmi vděčný pro film, ale málokdo ho umí zfilmovat dobře. Osobně preferuji Cormanovu goticky pojatou sérii. Fulci, byť příběh zasadil na anglický venkov, dodržuje italský pohled na Poa. Výborná hudba ( Pino Donaggio), zkraje rozverná, jak ji z italských filmů známe, posléze neklidná, temně smyčcová, až hitchcockovská. Klouzavá kamera využívá též žabí, pardón, kočičí perspektivu. A samozřejmě poněkud více krve ( i když na Fulciho dosti málo). A jistě, oblíbené záběry na oči, zde nejen lidské, ale i, jak jinak, kočičí. Jen jsme stále s napětím čekal, kdy bude nějaké to oko vydloubnuto, nejlépe vyrváno kočičím pařátem...hm...tak zde mistr zklamal. Anglická vesnička dodala příjemné kulisy, včetně nezbytného hřbitova. Během filmu se stále více a více halí do téměř neproniknutelné mlhy, že by si jeden pomyslel něco o Londýně. A nechybí ani kostry, pavučiny, chodby, sklepení a hezkého nabodnutí se dočkáme též. Takové milé pokoukání na dobrou noc.