Upíri

Škoda, že o horor nejde ani náhodou. A když jsem se smířil s detektivním pojetím, podle jistých indicií jsem zadoufal, že by mohlo jít o nějakého předchůdce gialla, ale taky ne. Je to zkrátka jemňounkou sci-fi líznutá kriminálka, ne nijak oslnivá nebo zábavná, se zajímavým nápadem, ale v poněkud plochém podání. Ale hlavní síla tohoto filmu je jinde: v obrazech. Hřbitov, hrobka, i celý ten vévodkynin strašidelný zámek působí vpravdě bizarně - taková hřbitovní poetika, to není právě obvyklé. Nejsou tu chuchvalce mlhy, není tu špína a hnilobný rozklad, ale jen honosné mramorové mrtvolno... (30.03.2014)

Upírina je to iba v prenesenom slova zmysle a ako horror to určite nefungovalo ani v čase svojho vzniku, ale isté brakové, rodokapsovou literatúrou šmrncnuté kúzlo to predsa len má. Neuvidíme teda dekadentných švihákov so špicatými trojkami, ale potešia aspoň kulisy honosného šlachtického sídla s neodmysliteľnými pavučinami, tajnými chodbami, šialeným vedátorom a tajuplnou, výstrednou šľachtičnou, postihnutou (pozor, spoiler!) "bathory syndrómom". Naivné a zároveň pôvabné - presne v intenciách béčka na jedno použitie. BTW: dnes, v čase pogromu na fajčiarov, ma fascinovalo, ako hlavný hrdina, reportér Pierre Lantin (s vizážou a hereckým "talentom" Lexa Barkera) húli jednu od druhej a nezahasené špaky hádže pokojne na zem - zásadne, keď je v interiéroch. (08.03.2010)

„Srdce občas premýšľa lepšie, ako mozog.“ Neskúsený hororový fanúšik meno ´Lamberto Bava´ nepozná. Skúsenejší pozná (režisér DÉMONOV 1 - 2 či takmer nekonečnej rozprávkovej série FANTAGHIRÓ), no ani on možno nevie, že jeho otec Mario bol svojho času rovnako slávnym talianskym hororovým režisérom, ako neskôr jeho syn. Okrem dnešných UPÍROV Mario Bava režíroval PLANÉTU UPÍROV alebo gotický horor o PREKLIATÍ SMRTI. Pôvodne robil na čierno-bielych UPÍROCH len kameramana, no dnes býva k snímke priraďovaný aj ako spolurežisér. Toľko k histórii a faktom. Vďakabohu, že UPÍRI sú takí krátki, inak by som skapal od nudy. Už tak som takmer omdlel od vyčerpania. Vedie ma to k strašidelnej otázke. Dožijem sa roku, kedy bude PÁD DO TMY vnímaný ako zastaraný horor, Nakatov RINGU ako úsmevná kravina zaseknutá v minulosti a mladí nebudú chápať, čo nás šokovalo v NOCI S NABRÚSENOU BRITVOU? Zostarli UPÍRI? Alebo boli mizerní už v dobe uvedenia do kín? Nie je to Ed Wood Jr., ale nuda bola približne rovnako neskutočná a trpezlivosť trhajúca. Určite by som ale urobil remake s Udom Kierom, Paris Hiltonovou a Colinom Farrellom. (20.07.2010)

Spíše kriminální sci-fi s hororovými prvky než horor (v Itálii bylo díky fašistické orientaci točení hororů od 30. do 50. let zakázano). Taková raná italská "wallaceovka", ovšem s dobrou černobílou kamerou Mario Bavy a gotizujícím výtvarnými efekty. Proměna tváře mladé hraběnky (Gianna Maria Canale) v stařenu je na svou dobu výborně zvládnuta, údajně pouze s využitím světla a maskérského řemesla. Tento film ve stylu postviktoriánské gotiky je dnes zajímavý spíše jen z hlediska dějin evropského hororu. (18.05.2012)

No, ani nevím, co k tomu vlastně napsat. Hodně se mi líbila povedená kombinace (tehdy) moderního světa s gotickým, všechny ty auta a do toho klasický starý barák se vším všudy. Příběh měl docela zajímavou zápletku, jen se mohl trochu víc rozjet a odvázat, tak z toho všeho nějak vyšla vlastně jen povedená hraběnčina proměna. Ta zaujala. A mladá hraběnka. On to vlastně enní vůbec špatný film, jeho jedinou chybou je, že mohl být lepší. (13.10.2012)