darkrobyk

V úvodní dechberoucí scéně nelze nevidět Langovu Metropolis. Mně to rozhodně nevadí. Na obrazy futuristického města za doprovodu Vangelisovy hudby bych se dokázal dívat nekonečně dlouho. Jaké štěstí, že jsem film mohl vidět v kině! Vedle Vetřelce jeden z nejlepších Scottových filmů a současně i mezníků ohledně vizualizace budoucnosti. Bez současné počítačové techniky tak úchvatné exteriéry i interiéry. Málo platné, výtvarné vzdělání i vidění režiséra se na snímku výrazně podepsalo. A boj replikantů o holý život je tak metaforický, jak jen může být. Dosaďte si cokoliv - menšiny, chudé nebo prostě jen obyčejného člověka proti systému....Film, kde tak nějak chybí slunce, ale ne láska a city, jež nakonec vyplouvají na povrch. A otázka zní: kdo je vlastně lovec představovaný H.Fordem? Není náhodou také replikant? Že o tom režisér přemýšlel, napoví jeho finální sestřih, který po letech mohl udělat. Takže - je či není?

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem.....

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet!

Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)...

Siouxsie v plé síle - stále! Pravda, její nejlepší živák na DVD je Nocturne ( live concert from the royal albert hall, 30/9-1/10 1983). Otevírá ho Stravinského Svěcení jara a přes Israel a Night shift až ke Spellbound a závěrečné beatlesovské Helter Skelter je to jeden velký dokonale nasvícený nářez - a + R.Smith! Se smíšenými pocity jsem vkládal disk s koncertem z roku 2002 do přehrávače...a...Siouxsie nezklamala! A to měla teprve před sebou velice dobré sólové album MANTARAY s hitovkou Into a Swan (2007)! Nu, fanoušci zklamáni nebudou a kdo nezná, má možnost seznámit se s ledovou královnou britské punk-goth-rock scény ( případně si dát její a Budgieho projekt The Creatures).

Úchvatný gotický horror - přesně takový, jaký má být. Odváženo na lékárnických vážkách něco mlhy, něco noci, rozvalin, křížů, hřbitovů, starých domů, pavučin, tajemna, nadpřirozena a smrti. Vizuálně je Bava na podobné lodi jako R.Corman, když točil své filmové adaptace povídek E.A.Poa. Děsivé prokletí se vznáší nad celým příběhem jak pavučiny jedovaté snovačky. Ticho, kroky, halucinace. Opuštěná houpačka, ale kdo ji rozhoupal? Třepotavý stín můry ( že by lišaj smrithlav?) nevěstí nic dobrého...a taky že ano! Smrt je již na dosah, stačí trochu natáhnout ruku. Až se setmí a venku se strhne bouře, je tohle film pro příjemný večer jako dělaný...

Snad, možná, asi není vždy důležité znát originál. Nebo jinak, člověk se dívá okem méně kritickým, pokud originál je povedenější. I když člověk tuší, jak se film bude ubírat, jeho postupný rozjezd a pak rychlý spád mu vše vynahradí. Jistě, žádný originální příběh se nekoná - jak taky, když všechny příběhy už odvyprávěla Bible a jde jen o to, podat je jinak. Každopádně, krom jiných filmů, se určitě musí vybavit Bergmanův Pramen panny, mistrná pochmurná severská balada. Jen krve v ní je trochu ( dobře hodně méně - hezký oxymóron) méně. Vrazi náhodně se ubytující u rodiny jedné z obětí asi neznají dostatečně slovo pomsta. Film lehce manipuluje s divákem, aby se nakonec klonil na stranu postižené rodiny v duchu starozákonního - oko za oko, zub za zub. A ještě vytane namysli ono okřídlené - spravedlnost je slepá... budou dotyční opravdu nakonec potrestáni? Čert ví, mamko, tak holt to zbyde na nás....

Dávení vnitřností, vrtání hlavy skrz, červí vánice....klasická italská gore škola v podání typického představitele L.Fulci. Už úvodní scéna na hřbitově s naprosto vynikající hudbou ( Fabio Frizzi) dává tušit, kam se bude příběh odvíjet. Páter Tomas se oběsí - v jakémsi hypnotickém stavu - a mrtví vylézají z hrobů. Jméno městečka - Dunwich - chápu jako poctu jinému mistrovi - H.P.Lovecraftovi ( Hrůza v Dunwich). Film místy ztrácí trochu tempo, ale než si to uvědomíte, opět se rozjede. Často neděsí jen gore efekty. Když je hlavní hrdinka ( ve stavu klinické smrti) pohřbena, zcela cítíme hrůzu a děs, jakmile zjistí, kde se vlastně nachází. A když osvobozující krumpáč proniká střídavě skrze víko rakve těsně okolo jejích očí, pak si člověk není jistý, zda bude opravdu osvobozena. Vždyť Fulci destrukci očí přímo zbožňuje! Závěr mohl být apokalyptičtější ( moc hezké slovo), ale mnohým italským horrorům jako by v závěru došel dech ( i u Argenta, Bavy, Soaviho...). Jestli ono to není jedno z jejich poznávacích znamení.....

Pro Fulciho mám slabost, a proto i jeho filmy sleduji z trochu jiného úhlu. Vcelku průměrný kriminální příběh je okořeněn několika fulciovskými gore scénami. Rozřezávání bradavky a následně oka včetně poloviny obličeje ( a to je jen začátek tortury nebohé dívky) patří asi mezi nejznámější, nikoliv však jediné gore scény. A co se oka týká, nemyslím, že by šlo o poctu Bunuelovi. Fulci je očima prostě posedlý - vyděšené, vytřeštěné, probodnuté bambusovou třískou, vydloubnuté nehtem, vyražené šroubem, prokousnuté pavoukem, rozříznuté nejen žiletkou.... A pročpak vydává vrah zvuky jako kačer? Pozorný divák najde odpověď ve filmu.

Gondor? Mordor? Zatraceně, to má bejt jako co? Přece Uwe Bolt! A mně se to narozdíl od většinového hodnocení zde vcelku líbilo. Hezká kamera, přehlídka známých herců, krásná krajina, žádné velké povídání, děj pěkně odsýpá. Snad mohly být bitvy o něco krvavější a nejen ta poslední ve tmě. Jistě, Pán prstenů z toho kouká téměř na každém kroku - člověk by ocitoval 2/3 filmu....no a co? Nějak mi to nevadilo, naopak jsem byl rád, že se na film příjemně kouká. To je těžké, Jackson jednou vytvořil jakousi vizuální podobu pro dobrodružné filmy a fantasy a bude chvíli trvat, než někdo přijde s jiným pohledem. V kinematografiii nic nového. Například ve sci-fi zavedly určité filmové a vizuální postupy - 2001:vesmírná odyssea, Vetřelec (+Blade Runner) a Star Wars . Většina dalších filmů vychází z téhle trojice - ať už zobrazením vesmíru, kosmických lodí či mimozemského monstra. Nakonec forma je přeci jen součástí dobrého filmu. Pokud film dobrý je. Ve jménu krále žádná bomba není, ale jde o příjemný film na sobotní večer v TV.