darkrobyk

Po mizerné čtyřce přichází malé překvapení. A přesně jak píše ledzepfan, kdyby tohle vzniklo v osmdesátých letech, půjde o normální béčko s dostatkem krve a občasným vtípkem. Něco je vzato z prvních dvou dílů, královna připomíná Gizma z gremlinů, ke kterým měli Critters vždy blízko, lovec vesmírného šmejdu sídlí přímo na Zemi a nechybí ani populární critterkoule....škoda jen, že toho běžce nezabrala kamera ohlodaného. Ačkoliv leckterý útok jde mimo záběr, tak krvavých zákusů si divák užije poměrně dost. Critters mají sice blíže k plyšákům, ale kvituji, že na počítačové efekty v tomto případě nedošlo. Krom jiného ale dojde i na vrhání jedovatých ostnů. A jak nejlépe se zrůdičkami zatočit? Napoví film Mars útočí! A mně se ty zelené rozstřiky líbily. V očekávání odpadu jsem spokojen.

Critters ve vesmíru není vůbec špatný nápad a klidně bych uvítal doslovnější kopii Vetřelce. Největší problém tak je, že téměř dvě třetiny filmu se řeší vztahy v posádce, k níž se následně přidá blb Charlie. Ten je sice pošuk i v předchozích dílech, ale tam je takový docela milý, tady je to ultrablb, co téměř vše pokazí. Krajně nesympatickou postavou je pak mladík Ethan (P. Whitthorne), který mi pil krev po celou dobu. Příšerky se dostanou ke slovu až příliš pozdě a obětí nezanechají mnoho, což zamrzí. V podstatě nejlepší je poslední čtvrthodinka, která má spád. Za ni tedy dám druhou *. Slizouna roku vyhrává Brad Dourif, což je alespoň herec, který umí být nesympatický tím, co ztvárňuje. A když už vleze Critter někomu do huby, tak bych opravdu čekal citaci Vetřelce...

Některé starší filmy se po letech zdají být mnohem lepší snad proto, že dnes vzniká tolik mizerných snímků, vedle nichž jsou tyhle vykopávky malými skvosty. Klasický příběh o pomstě v pěkném dobovém barvotiskovém vizuálu, jehož hlavní hrdina je udatný bojovník. Tedy, Conan to není, protože ten by před žádným bojovníkem neutíkal. Navíc v souboji s dědkem Cromwellem by musel vyhrát během pár vteřin.  Úvodní pekelný rituál je povedený, Xusia má slušivou masku, mlha, krvelačné krysy, hadi, obnažené prsatky, krev, ukřižování. Většina soubojů sice není masakrální, ale občas vystříknou rudé fontány, dojde na rozpolcenou lebku v přímém záběru i na hezkou čarodějovu mutaci. Epická hudba se kromě všech možných fantasy inspirovala i ve Star Wars a Indianovi Jonesovi, ale mně k tomu sedla příjemně. Richardu Lynchovi ti padouši šli jako víno! A několik scén jakoby sem vpadlo z Excaliburu, včetně nevěsty, což beru jako poctu.

Pomalejší rozjezd, který by se dal zkrátit na pár minut, je asi největší slabinou třetího pokračování. Rovněž zbytečná byla rekapitulace dvou předchozích dílů z úst pozemského lovce Charlieho, byť připomněla vtipné okamžiky z minulosti. Tedy Critters nepobíhají volně po Los Angeles, páč se coby černí pasažéři hned nastěhují do činžáku na odpis. Opět nechybí společenská kritika, kdy tím nejhorším nejsou mimozemské potvory, nýbrž domácí, co chce nájemníky vypráskat z domu a ten nabídnout developerům. Naštěstí je počítáno nejen s ním, ale i s jeho pohůnkem, který už většinu obyvatel z domu dostal. Přirozeně nejlepší a nejzábavnější jsou opět zubaté příšerky! Červené svítící oči a neukojitelný apetit na všechno....maso však vede. Škoda, že postav k obětování moc není, a tak i masakr je skromný. Nejlepší jsou kuželky a porcování kuřete v TV. A také devastace kuchyně, kde Critters řádí jako pominutí. Stále dobrá oddechovka s pěknou kamerou, údernou hudbou a sympatickou stopáží. Postavy však příliš sympatiemi nehýří, a tak být to na mně, zařvou všechny i s DiCapriem...

Pokračování Critters je o něco akčnější a zábavnější než původní snímek, což si člověk lépe uvědomí až s odstupem času. Řada vtípků, z nichž nejzábavnější je proměna Li ve šťabajznu z Playboye, které po metamorfóze zůstane na holém břiše obří sešívací sponka z časopisu (odhalené zbrojní pasy jsou jen třešničkou na dortu), nebo snaha proměnit se ve Freddyho (a to by byla jistě zábava ještě větší!). Fajn je i úvodní potvůrka, co připomene Věc. A jistě nejlepší pak critters koule - koho převálcuje, z toho zbyde jen zakrvácená kostra. Na vážnější notu ale zahrál moment, kdy se obyvatelstvo v kostele snaží najít, kdo za katastrofou stojí, místo aby se spojilo proti zkáze. Scénka ze života, kdy řada lidí myslí v první řadě na sebe... Kdysi v kině mně to bavilo dost, tentokrát jsem ale ještě jednu hvězdičku přidal. A během křepčení a dovádění v restaurantu si jeden musí vzpomenout na podobně řádící gremliny...což beru jako plus.

V rámci filmů o příšerkách s velkými zuby a řádným apetitem jsou critters kousek za gremliny. Ve své době byli dosti populární, do českých kin se dostali na začátku 90. let stejně jako jejich druhé pokračování. Farma poblíž městečka je samozřejmě ideální místo pro řádění vesmírných žroutů, co dokážou podobně jako dikobraz vystřelovat své ostny. Rudé oči, spousty zubů a neuvěřitelná rychlost. S chutí jsem si připomněl pár scének, co člověku uvíznou v paměti - ukousnutý prst a následně vidle, spolknutá petarda a chlazení v záchodové míse. A samozřejmě naprostá devastace domu, jelikož lovce zajímají jen critters. Více horor než komedie. Původní hodnocení ponechávám, i když bych ho po letech přeci jen o něco snížil, ale nostalgie vítězí.

Příjemná osmdesátková ptákovina s pěkným dobovým vizuálem. Hned v úvodu je satanská mše, co nevyjde, jak by měla. Jonathan je sváděn stejně jako Faust a stejně také podlehne vábení Pekla. Touha po vědění a moci zavede jeho, přítelkyni i přátele na pokraj pekelné jámy. Nechybí blesky, zelené svítící oči, mlha a spousta mrtvých. Nejlepší je dlouhý jazyk, hned po něm metamorfóza klauna. Skřítci jsou obstojné loutky, já mám tyhle mechanické triky rád. Škoda, že závěr nebyl apokalyptičtější, ale jinak fajn. Dnes asi pouze pro sběratele a ortodoxní příznivce hororů 80. let.

- Pomsta je má!-. Což se lehce řekne, dokud nezjistíte, že osud vám karty poněkud zamíchal, a překopal tak vaše plány. Spíše jsem očekával variaci na Statečné srdce, tohle ale mělo mnohem blíže k Excaliburu (z něho si vzal snímek nejvíce), šmrcnuté Barbarem (Conanem) a filmy, jako je třeba - Když letí havran. A to já zase můžu a vůbec mi nevadilo, že chvílemi se film proměňoval v naučný dokument o rituálech a obřadech vikingů. Líbila se mi mytologie, co nezapomněla ani na Odina, valkýry, Valhallu, norny a Yggdrasil, který tu ale současně představoval rodokmen. Pěkný vizuál, řachavý soundtrack a herecké výkony odpovídající povaze postav, včetně čubky Kidmanové. Nevěda o některých, jako třeba Dafoe či Björk, zjistil jsem je až podle titulků. A ta hromadná oplodňovací noc dýchající ryzím pohanstvím, jako by vypadla z Andreje Rubleva. Filmu jsem přicházel na chuť postupně a mám ho hned vedle Majáku. Eggersova Čarodějnice se mi zatím líbila nejméně...

Tak jasně, kdo zná režisérovu tvorbu, tak snad nemohl čekat nic jiného. Já se naopak na jeho film těšil a jsem spokojený. Tedy zpočátku banální akční  krimi, které se ale postupně pěkně rozvine do fantastického žánru, kde přestávají platit leckteré fyzikální zákony, což já rád. A největší zlom nastává v momentě, kdy je třeba v upalující sanitce provést operaci. Bez anestetik. Skvělá kamera, parádní akce. I když občas mi šly oči šejdrem, ale postupně jsem to vždy ukočíroval. Přeci jen titulky, běsný střih a neustálý fofr....mi daly zabrat. A nakonec zjistíte hlavní pointu. Já ji tedy napíšu, páč to snad ani není spoiler. Tož - jak chladná sestřička emoce nakonec našla. A proč ne? I když samozřejmě nejlepší byla stejně létající a vybuchující auta. Nu a kdo to vzal příliš vážně, jeho chyba, tohle je přeci typická oddechovka od Baye....

Temný film dýchá letním žárem a pohodou podobně, jako je to třeba ve filmu Babiččin dům. Niles neudělá krok bez svého dvojčete Hollanda a divák nemusí být extrémně vnímavý, aby velmi brzy pochopil, jak se věcí mají ve skutečnosti. Ta scénka u hrobu už vše jen potvrdí. A přesto všechno je film napínavý, anžto čekáte, kdo bude na řadě, co zase provede Dark Passenger. Snímek sází spíše na atmosféru, a tak i přes četná úmrtí se nijaké brutáloviny nedočkáte. Alespoň ty vidle mohly být v přímém záběru...ale nechť. Kupodivu nejdrsněji působí scény zdánlivě, v rámci žánru, obyčejné, jako třeba ta s matkou na verandě nebo v závěru odsouzení nevinného. A k silným třem hvězdám dám ještě jednu za samotný závěr. Ve filmech o zlu není ojedinělý, protože zlo se fakticky zničit nedá, jen na čas oslabit. Pěknou kameru doprovází výborná hudba Mistra Goldsmitha. Ocení především příznivci starších snímků.