darkrobyk

Pokračování Critters je o něco akčnější a zábavnější než původní snímek, což si člověk lépe uvědomí až s odstupem času. Řada vtípků, z nichž nejzábavnější je proměna Li ve šťabajznu z Playboye, které po metamorfóze zůstane na holém břiše obří sešívací sponka z časopisu (odhalené zbrojní pasy jsou jen třešničkou na dortu), nebo snaha proměnit se ve Freddyho (a to by byla jistě zábava ještě větší!). Fajn je i úvodní potvůrka, co připomene Věc. A jistě nejlepší pak critters koule - koho převálcuje, z toho zbyde jen zakrvácená kostra. Na vážnější notu ale zahrál moment, kdy se obyvatelstvo v kostele snaží najít, kdo za katastrofou stojí, místo aby se spojilo proti zkáze. Scénka ze života, kdy řada lidí myslí v první řadě na sebe... Kdysi v kině mně to bavilo dost, tentokrát jsem ale ještě jednu hvězdičku přidal. A během křepčení a dovádění v restaurantu si jeden musí vzpomenout na podobně řádící gremliny...což beru jako plus.

V rámci filmů o příšerkách s velkými zuby a řádným apetitem jsou critters kousek za gremliny. Ve své době byli dosti populární, do českých kin se dostali na začátku 90. let stejně jako jejich druhé pokračování. Farma poblíž městečka je samozřejmě ideální místo pro řádění vesmírných žroutů, co dokážou podobně jako dikobraz vystřelovat své ostny. Rudé oči, spousty zubů a neuvěřitelná rychlost. S chutí jsem si připomněl pár scének, co člověku uvíznou v paměti - ukousnutý prst a následně vidle, spolknutá petarda a chlazení v záchodové míse. A samozřejmě naprostá devastace domu, jelikož lovce zajímají jen critters. Více horor než komedie. Původní hodnocení ponechávám, i když bych ho po letech přeci jen o něco snížil, ale nostalgie vítězí.

Příjemná osmdesátková ptákovina s pěkným dobovým vizuálem. Hned v úvodu je satanská mše, co nevyjde, jak by měla. Jonathan je sváděn stejně jako Faust a stejně také podlehne vábení Pekla. Touha po vědění a moci zavede jeho, přítelkyni i přátele na pokraj pekelné jámy. Nechybí blesky, zelené svítící oči, mlha a spousta mrtvých. Nejlepší je dlouhý jazyk, hned po něm metamorfóza klauna. Skřítci jsou obstojné loutky, já mám tyhle mechanické triky rád. Škoda, že závěr nebyl apokalyptičtější, ale jinak fajn. Dnes asi pouze pro sběratele a ortodoxní příznivce hororů 80. let.

- Pomsta je má!-. Což se lehce řekne, dokud nezjistíte, že osud vám karty poněkud zamíchal, a překopal tak vaše plány. Spíše jsem očekával variaci na Statečné srdce, tohle ale mělo mnohem blíže k Excaliburu (z něho si vzal snímek nejvíce), šmrcnuté Barbarem (Conanem) a filmy, jako je třeba - Když letí havran. A to já zase můžu a vůbec mi nevadilo, že chvílemi se film proměňoval v naučný dokument o rituálech a obřadech vikingů. Líbila se mi mytologie, co nezapomněla ani na Odina, valkýry, Valhallu, norny a Yggdrasil, který tu ale současně představoval rodokmen. Pěkný vizuál, řachavý soundtrack a herecké výkony odpovídající povaze postav, včetně čubky Kidmanové. Nevěda o některých, jako třeba Dafoe či Björk, zjistil jsem je až podle titulků. A ta hromadná oplodňovací noc dýchající ryzím pohanstvím, jako by vypadla z Andreje Rubleva. Filmu jsem přicházel na chuť postupně a mám ho hned vedle Majáku. Eggersova Čarodějnice se mi zatím líbila nejméně...

Tak jasně, kdo zná režisérovu tvorbu, tak snad nemohl čekat nic jiného. Já se naopak na jeho film těšil a jsem spokojený. Tedy zpočátku banální akční  krimi, které se ale postupně pěkně rozvine do fantastického žánru, kde přestávají platit leckteré fyzikální zákony, což já rád. A největší zlom nastává v momentě, kdy je třeba v upalující sanitce provést operaci. Bez anestetik. Skvělá kamera, parádní akce. I když občas mi šly oči šejdrem, ale postupně jsem to vždy ukočíroval. Přeci jen titulky, běsný střih a neustálý fofr....mi daly zabrat. A nakonec zjistíte hlavní pointu. Já ji tedy napíšu, páč to snad ani není spoiler. Tož - jak chladná sestřička emoce nakonec našla. A proč ne? I když samozřejmě nejlepší byla stejně létající a vybuchující auta. Nu a kdo to vzal příliš vážně, jeho chyba, tohle je přeci typická oddechovka od Baye....

Temný film dýchá letním žárem a pohodou podobně, jako je to třeba ve filmu Babiččin dům. Niles neudělá krok bez svého dvojčete Hollanda a divák nemusí být extrémně vnímavý, aby velmi brzy pochopil, jak se věcí mají ve skutečnosti. Ta scénka u hrobu už vše jen potvrdí. A přesto všechno je film napínavý, anžto čekáte, kdo bude na řadě, co zase provede Dark Passenger. Snímek sází spíše na atmosféru, a tak i přes četná úmrtí se nijaké brutáloviny nedočkáte. Alespoň ty vidle mohly být v přímém záběru...ale nechť. Kupodivu nejdrsněji působí scény zdánlivě, v rámci žánru, obyčejné, jako třeba ta s matkou na verandě nebo v závěru odsouzení nevinného. A k silným třem hvězdám dám ještě jednu za samotný závěr. Ve filmech o zlu není ojedinělý, protože zlo se fakticky zničit nedá, jen na čas oslabit. Pěknou kameru doprovází výborná hudba Mistra Goldsmitha. Ocení především příznivci starších snímků.

„Mám do vás trochu strčit?...?...Uághghghgh." Solidní krimi thriller s několika hororovými prvky má blízko k italskému giallu, nedosahuje však jeho bizarnosti. Vrah se poněkud vymyká z ranku klasický masových řezníků, jelikož někdy si vraždu připraví, jindy si vybere náhodnou oběť, a když se mu někdo nešťastně připlete do cesty, má prostě smůlu. Useknutá hlava, podříznuté krčky a střelba s rudými výstřiky. Mrtvol je poměrně dost a vzhledem ke stopáži se na další oběti dlouho nečeká. Slušná kamera a dobrá hudba vytvářejí v několika scénách patřičné napětí. Reportérka Jane je ovšem hlupačka a jeden se diví, že vše nakonec dopadlo tak, jak dopadlo, jelikož její hloupé chování ohrozilo ji i všechny okolo. Oddechová záležitost spíše na silnější 3*, ale tentokrát mi vcelku sedla, a tak zaokrouhlím nahoru. V rámci žánru samozřejmě o žádný zázrak nejde, jen milé béčko na deštivý večer.

Kukačka. Pokud tenhle trpký úděl potká ptačí rodinu, většina nejspíše mávne rukou se slovy - to je příroda. Pokud ale podobný osud potká spokojenou rodinku lidí, pak už mnozí jen tak rukou nemávnou. Angela Pleasenceová byla v roli cizinky vskutku démonická a její tvář a oči vypadaly jak z jiného světa. Když zanechá své novorozeně v rodině Kate a Alana, netuší šťastní manželé, jaké peklo je čeká. A zatímco divák očekává další smrt, Kate blábolí cosi o náhodách a Alanovi poněkud trvá, než se mu v hlavě rozsvítí. Jenže zatímco se kukačka potřebuje zbavit konkurentů, buduje si pevný vztah s Kate. Ta zcela holčičce propadne, tudíž Alan na vše zůstává sám. Samotná kukačka Bonnie kouká jak Damien a já bych s ní netočil ani za nic. Film sází na atmosféru a napětí, obstojnou kameru provází solidní hudba. Škoda, že se nedalo hlavním postavám fandit naplno - Kate pod vlivem Bonnie a Alan jak nevěřící Tomáš.... Ale za konec jednu hvězdu přidám. 3,5* p.s. titulky od hladasse byly bezchybné.

Skupina klaunů se ve volném čase baví tím, že mučí a masakruje lidi. Tentokrát si jejich vůdce Papa Corn (Bill Oberst Jr.) vyhlédne blonďatou Tiffany, co je tu nejen za blbku, ale současně neumí vůbec hrát. Tiffany (Chanel Ryanová) je ovšem vdaná za Donalda (ten neumí hrát vůbec, ale solidně ječí) a má dvě dcery. Ortel je jasný, rodina bude zlikvidována. Jenže ne tak prostě, jak by se zdálo. Papa Corn má chytrý plán, který Donald stěží překazí, anžto je v něm hlavním aktérem. Místy zbytečně užvaněné, ale jinak obstojný průměr. Jednoduchý příběh, zábavné gore - uříznutá ruka, stažená kůže, umlácení trpaslíkem, znásilnění uříznuté hlavy, rozšlapaní novorozence s pupeční šňůrou. A taky tu zařve pár dětí. Chvílemi cynická legrace. Hloupá policie samozřejmě zapadne do plánu tak, jak si klauni vymysleli. Jedna ze smutných scén je ta, kdy klauni zapojí před publikem i svoji oběť a nic netušící diváci se jí smějí. Tedy asi jejich šéf. A nutno říci, že právě klauni alespoň hrají, na rozdíl od zbytku ochotníků, a Oberst je tahounem. Jeho výkon se mi líbil. Skvělá hudba (deathmetal, horror rock, rockabilly, psychobilly, punk) a ostrý obraz. Jedna scéna se odehraje před kinem a v něm. Na poutačích jsou dva filmy (Double feature) - Texaský masakr motorovou pilou a Čelisti. Logicky dojde v sálu na motorovku. Nemá to grády jako snímky, co točí Rob Zombie, ale na jedno podívání - proč ne.

Jonathan Corbis (Ernest Borgnine) uzavřel před třemi sty lety smlouvu s Ďáblem a stal se tak jeho pomocníkem. Zradila ho však rodina Prestonova, konkrétně Prestonova žena, která ukradla pekelnou knihu se jmény těch, co zaprodali duši Ďáblu. Corbis sice skončil na hranici, ale proklel rod Prestonů, který má od té doby knihu v opatrovnictví uschovanou. Corbis se však nevzdává a je rozhodnut i po těch letech knihu získat. Ve střetu se proti sobě postaví dvě víry - v Boha a Satana - a poměří své síly. Natáčelo se v Mexiku, místo je příjemně nehostinné, vybydlené město a kostel proměněný v Satanovu svatyni. Úvod s Boschovými výjevy z pekla doprovázený psychedelickou až kakofonickou hudbou plnou nářků navnadí, následující scéna v dešti potěší. Rituály, boj o život, průvod v černých kápích s pochodněmi a zjevení rohatého. Ve scéně, kdy se oběti rozpouštějí na nočním dešti, se maskéři vyřádili a uvítal jsem, že byla patřičně dlouhá a detailní. Rovněž scéna s kostelem byla efektní a člověk musí ocenit všechnu tu práci bez počítačů. Vlastně jediné, co mi vadilo, bylo hloupé chování hlavních postav. Ale mělo svůj důvod, tudíž OK. Nadějný závěr si zaslouží samostatnou hvězdu. Ocení především ortodoxní fanoušci a příznivci starších hororů.