Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (5 395)

plagát

Unhinged (1982) 

Podzim. Barevné listí. Déšť. Po silnici uhání vůz se třemi dívkami, když se objeví překážka. Auto vyjede z cesty a dívky se probudí v domě na samotě u lesa. Honosném domě. A protože Gloria je zraněná, musí Terry a Nancy odchod prozatím odložit. V domě není samozřejmě telefon, cesta do nejbližší vesnice vede přes les, co není bezpečný, a Marion se svojí matkou nevzbuzují v dívkách zrovna pocit bezpečí, byť se obě snaží být milé. Terry je přesvědčená, že je tajně sleduje nějaký muž, Nancy se vydá přes les, aby zavolala rodičům, což je pěkná hloupost, protože les je zrádný. A navíc v okolí už zmizelo spousta (23) mladých dívek. Film sází na atmosféru a obrazem s hudbou buduje atmosféru. Není prvoplánově strašidelný, ale tísnivý. Diváka pak snadno vyleká i spadlý kufřík. Pěkná práce s kosou, škoda, že místo pár mávnutí nebyly žně, dojde i na sekeru a mačetu. Gore umírněné, ale to nevadí. A pokud by chtěl někdo tvrdit, že vraha odhalil předem, tak mu nevěřím ani nos mezi očima. Za to překvapení jedna * navíc.

plagát

Fantastické zvery: Tajomstvá Dumbledora (2022) 

Výstavbou se třetí část od předchozích příliš neliší. Jako kdybyste sledovali nějakou minisérii poskládanou z krátkých příběhů. V předehře sledujeme Mloka, co se vypravil pro bájného čchi-lina (proč zrovna čínské stvoření...hm...nejspíše jde o peníze, jak jinak), a je to fajn. Nejvíce se mi ale líbil příběh z vězení, jelikož měl spád, vtip a hodně obětí - v podstatě čistokrevný horor. Možná bych dal 3*, jenže konec mě prostě potěšil. Vizuál je výborný, nejkrásnější jsou hrady. Po trikové stránce je film bohužel notně nevyvážený. Vedle skvělých efektů jsou mizerné - souboj v ulicích, na hostině v Berlíně je o trochu lepší, pod palácovou horou zase slabší. Nejhorší souboj je ale ten poslední u chrámu, co vypadá, jako by došly peníze. Laciné rozmazané pixely mne znechutily. Není zde také jedna hlavní klíčová postava, což vzhledem k roztříštěnosti příběhu vůbec nevadí. Jako celek se mi film líbil. Snad jen herecké výkony průměrné a absolutně nejhorší předvedl Mikkelsen. To měl být padouch, kterého se všichni bojí? Vždyť jen postával jako cimbál a nepřítomným skelným zrakem připomínal narkomana před kolapsem. 3,5*

plagát

Beast of the Yellow Night (1971) 

Joseph Langdon umírá a Ďábel mu nabídne možnost, jak žíti dál. Jenže udělej s Ďáblem smlouvu a peklem se ti odvděčí. A to se Američanovi žijícímu na Filipínách přesně stalo. Aby mohl ve dne žít, proměňuje se v noci v krvelačnou a masachtivou bestii. Něco jako vlkodlak, ale proměnit se může i vlastní vůlí. Je nesmrtelný v jakékoliv podobě, ovšem stát se opět normálním člověkem už nemůže. Jeho tragický osud nese těžce manželka Julia i jeho bratr Earl. A jak už to u podobných snímků bývá, vše spěje neúprosně k velké tragédii. Snímek je místy zbytečně užvaněný, napětí kolísavé. Dojde na sex, vyrvané vnitřnosti, pojídání masa, znetvořené oběti. Film ale zdaleka nedosahuje kvalit tehdejších evropských hororů. Nejlepší je na něm kamera, která precizně vybírá  kompozice, má smysl pro detail a přirozené barvy. Interiéry vily evokují gotické horory, bloudění monstra nočními ulicemi je naopak bezradné a neumětelské. Škoda. Jestli byl nějaký politický či alegorický úmysl za tím, proč obětí je Američan, netuším, ale je to vcelku jedno. Zaujmout však může jen sběratele obskurních hororů. 2,5*

plagát

Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století (1973) 

Než jsem film pustil, měl jsem za to, že ho natočil Jess Franco. Ve finále ale je to jeho tvorbě dosti podobné. Od Polselliho jsem pár věcí viděl, tudíž zaskočen ani překvapen jsem nebyl. Obskurní fantasmagorie, jíž dominují krásné poloobnažené ženy, nabízí dva střídavě se proplétající příběhy. Jeden středověký, druhý ze současnosti. V obou je hlavní postavou Isabela obviněná z čarodějnictví a následně upálená. Ještě před tím ji do hrudi natlučou kůl. Samotné upálení nijak efektní není, zato dlouhé je dost. Náplní současné dějové linie je snaha přivolat Isabelu zpět. To obnáší zdlouhavé obřady se ženami, jimž je vytrháváno srdce. Vatou jsou konflikty postav, sex, vraždy. Vše v barvotiskovém podání připomínajícím snové halucinace. Obrazy se překrývají, vracejí a násobí (oblíbený prostředek experimentálních filmů zjm. 60. let). Prostě jedno z typických děl italské kinematografie 70. let a Polselliho rovněž. Pro dnešního diváka nejspíš chaotické, obtížně srozumitelné a místy pomalé. Polselli totiž předkládá obrazy a výjevy a nechává na divákovi, aby si je sám řadil, uspořádal a přemýšlel o nich. Mozaikovému dojmu ještě nahrává hudba, která je tu mysteriózní, tam kolotočářsky rozverná, jindy připomene italské komedie a nakonec se ozvou ostré kytary. Téměř vše je v náznacích - sex, lesbický sex a hlavně upíří hrátky. Pořád jsem čekal na prokousnuté krční tepny, jenže nic. Ale na krev samozřejmě dojde stejně i na gore - srdce a kůl. Mužské postavy jsou z větší části panoptikem držek. Pokud jsou ženy krásné, tak muži až na výjimky odporní, znetvoření, vyšinutí... ocení jen žánroví fanoušci a sběratelé.

plagát

Útěk z pole (2022) 

Kombinaci Saw a Kostky (a řady podobných klonů) tentokrát nikoliv v trávě, ale kukuřici, jsem si v klidu užil. Kukuřice je skvělá nejen od dob S. Kinga, páč v ní může být ledacos. Jasně, uvítal bych možná více nadpřirozena a temnoty, ale nápad s drogou nebyl špatný. Skupina lidí se probudí roztroušeně v poli, neví, jak se tam dostali, a každý má u sebe jednu věc, co je pro cestu ven důležitá. K vysněnému cíli nemohou dojít samozřejmě všichni, pak by to nebylo zkrátka ono. Nechci psát pro nenáročného a hororem nepolíbeného diváka, jelikož si to svým způsobem může užít i náročný. Jednohubka na jedno podívání s klišovito (ale dobrou) hudbou, kde jistě mohlo být více krve, ale příběh rychle odsýpá. Žádné klábosení o nesmrtelnosti chrousta a to mi tentokrát stačilo. Dle hodnocení jsem očekával pomalu odpad, tudíž za mne OK.

plagát

Matky rebelky (2016) 

-Ta děvka hraje nebezpečnou hru!-Ona hraje fotbal?- Spíše tragikomedie, co v sobě ukrývá vztahové problémy, a ne malé, ovšem divák se po většinu času spíše usmívá, nebo rovnou směje. Osobně nejvíce se mi asi líbila pitka na baru a následné, a řekl bych až punkové, řádění v supermarketu. Mám pocit, že mnozí by se podobně rádi odvázali - kašlat na pravidla, ať žije anarchie - ale nikdy se k tomu neodhodlají. Film je také příjemně (což asi není nejlepší slovo, spíše vyjádření pocitu) vulgární asi tak, jak se rozohněné (nejen matky) vyjadřují. Při scénce, jak si poradit s neobřezaným penisem, by se zřejmě leckterá nejen panna červenala (a nebo možná ne), přitom však nepůsobí lacině vulgárně. A dodal bych, že český dabing tomu dal tu správnou šťávu.

plagát

Crabs! (2021) 

Film, co začíná sexem na pláži, přece nemůže být špatný, ne? Tedy na úplném začátku je menší katastrofa jaderné elektrárny, která způsobí mutaci ne klasických krabů, jak by se z názvu mohlo zdát, ale ostrorepů. Ale zpátky k sexu. Takže se sem nachomýtne ostrorep, který není neškodný, jak se zdálo. Když se vrhne mladíkovi na obličej, jeho milá neváhá a pokusí se o záchranu. Ptát se, zdali je ok, a pak se omlouvat, bylo zbytečné....V první polovině se dost žvaní a řeší se vztahy. Ale první zlom nastane se školním plesem a útokem na město - šťavnaté, výživné, trikově laciné a neumětelské, a přesto zábavné. Nu a s dalším zlomem přijde to nejlepší. Film se promění v žánr kaiju, kdy proti sobě povstanou dvě monstra. Hned jsem si vzpomněl na film Godzilla vs. Mechagodzilla. Parádní! Jinak odkazy na Gremlins (ostrorepi se baví jak malé děti), Vetřelce (Facehugger), Vládce loutek (ovládání polomrtvých obětí), Hvězdná pěchota (ti přerostlí ostrorepi vypadali spíše jak brouci). A k tomu povětšinu kytarový šlapací rock tak trochu do postpunku. Pro milovníky Tromy, Asylum a dalších podobných společností paráda. Pro toho, kdo chce nejlepší efekty a je rozmazlen dokonalými blockbustery, tenhle film není...

plagát

Upírka z Barcelony (2020) 

Vizuálně zajímavý příběh stylizující se do podoby noir filmů je kriminálním dramatem s prvky hororu o dětech, ztrácejících se z chudinských čtvrtí Barcelony. Mnohé jsou nalezeny mrtvé, avšak sirotci a chudáci nikoho nezajímají. Když ale zmizí dívka Teresita, která pochází z normální rodiny a již zná dost lidí, rozjede se pátrací akce. Do ní se také zapojí novinář Sebastian Comas, jenž trpí traumatem od doby, co jeho sestra zemřela. A navíc se stal závislým na morfiu, což mu rovněž nepřidá. Z únosu Teresity, ale i dalších dívek a nakonec i vražd je obviněna Enriqueta Martíová. Sebastian je na rozpacích, zda ona žena, přezdívaná nyní upírka z Barcelony, je opravdu únoskyní a vražednicí. A protože nedbá varování, začne mu smrt brzy dýchat na záda. Dojde sice na krev i vytržené srdce, ale horor je to spíše tak, když si divák uvědomí zvrhlost zúčastněných. Tak trochu jsem si v jistých chvílích vzpomněl na Saló od Pasoliniho. Černobílý look filmu sluší stejně, jako barvotiskové pasáže. Nevěstinec je bizarním panoptikem dýchajícím dekadencí. Film asi zaujme především menšinové publikum.

plagát

Prirodzený svet - Super Squirrels (2018) (epizóda) 

Věděli jste, že veverkám se k podzimu zvětšuje mozek (tedy těm stromovým), aby si zapamatovaly, kam všude zahrabaly oříšky a žaludy? Na jaře se jim opět vrátí do původního stavu. Film má dva plány - v jednom sledujeme vypiplání několika denního mláděte sirotka až do momentu, kdy můžeš být vypuštěn do volné přírody, ve druhém pak zajímavosti ze světa těchto čiperných tvorů žijících téměř po celé Zemi. Po stránce vizuální i naukové vynikající!