darkrobyk

Mám rád artové, obskurní a jinak podivné filmy. Tenhle mě ovšem moc nenadchnul. Surrealismus? Nebýt směřování k Dalího obrazu, tak po něm není stopy. Hravost, fantazie, sex, sen, podvědomí...nějak jsem se nedopátral. Použití několika nejednoznačných symbolů ještě surrealismus nedělá. Spíše k pláči, než smíchu.

Klasická hammerovka! Dobrodružný příběh (ne, horror to opravdu není) s šikmookým Leem, který je démonický v každé podobě, se odehrává ve studiových kulisách simulujících Hongkong. V úvodu se objeví Cato z Růžového pantera a pak už divák jen hádá, kdo je Číňan a kdo namaskovaný Brit. Kapitán sice udělá pár školáckých chyb, jak mu předepisuje scénář, ale svou pomstu nevzdává. Já bych asi přidal mlhu a noční bouři, ale i tak byl snímek napínavý a nenudil.

Kdybych neznal remake z roku 2008, zřejmě bych hodnotil výše. Oba filmy jsou až na detaily téměř totožné. Matka Příroda se mstí dementnímu páru před rozvodem, který se chová proti všem pravidlům správného zálesáka. Jen v remakeu se mi více líbila příroda. O horror vůbec nejde, není se čeho bát. Spíše zneklidňující drama, co dopadne dobře k úlevě diváka. Ano, jiný konec si snad ani představit nelze...

Pro lesy mám slabost...a když se přidá mutace, pak není co řešit. Člověku samozřejmě kromě čistě lesních hororů a různých Pachů krve či Hor s očima naskočí Pavučina smrti, Cabin Fever, Sliz a podobně, což je tentokrát vpořádku. Jsem rád, že nešlo o trapnou duchařinu, nýbrž příběh podle legend o síle Lesa, prokletích a dávných božstvech. Po dlouhé době fajnový snímek, kde venku číhá cosi, co si vás chce vzít. Adam se sice chvílemi choval jako debil, ale když vás bude řídit houba, tak asi rovněž nebudete mít na vybranou. Tvůrci se odpíchli od faktu, že parazitická houba Ophiocordyceps unilateralis, ovládající mravence, skutečně existuje. Abychom nemuseli mravencům závidět, tak člověka zase může prozměnu řídit parazitický prvok Toxoplasma gondii. Na přírodu zatím zkrátka stále nemáme...

Výborné! Spíše než giallo v tom vidím gotický horror. Starý dům(připomíná spíše hrad) plný neklidných stínů, většina snímku se odehrává v noci, navíc se k tomu přidá bouře (chybí už jen zlověstná mlha), tajemno a pěnící se moře zvěstující cosi zlověstného. Hlavní hrdina má trumatizující zážitek z dětsví, který se ve starém domě nebezpečně rozjitří. Největší problém se týká obrovského majetku. Paul jej má zdědit za tři měsíce pod podmínkou, že bude duševně zdráv. Naštěstí má po boku milovanou ženu a k ruce chápajícího správce majetku s jeho půvabnou manželkou, kteří nedopustí, aby Paul zešílel. Tak proč jsou zdi domu plné hrůzy, proč se křeslo samo pohybuje a proč se z otcovy dýmky, který spáchal před dvaceti lety sebevraždu, kouří? Chtěl jsem dát 4*, ovšem za skvostný konec musím přihodit pátou. Zhlédnuto v rámci výzvy od petera12. Děkuji!

Popravdě jsem dosti zklamán, jelikož jsem čekal napínavé maso, ale dostal jsem roztahanou srágoru. Bez ohledu na pointu jsem fandil zabijákům (byť oba blbci, G.L.Radice je snad blb i ve skutečnosti, protože tyhle typy hraje ve vícero filmů a značně přesvědčivě), jelikož spratkovité osazenstvo domu mi lezlo krkem. Tohle měl být jako teror? Jsem čekal kopici znetvořených mrtvol, ale to by na režisérském křesle musel sedět alespoň Fulci (nějak jsem nezaznamenal ani stín Kanibalů...). Než došlo na břitvu (ale ne na podříznuté krky), čas se mučivě vlekl k nevydržení. Zato sexem se nešetří, takže chvílemi měl člověk pocit, že se dívá na jeden z dílů série Emmanuelle. Akorát černoška měla vizuální šmrnc, jako by vypadla z comicsu, a navíc byla vtipná (schovat se ve tmě...mě rozesmálo). Dvě hvězdy za prsatky...

Psycholické drama o vyšinuté jeptišce není ani horror, ba ani mysteriozní thriller. Kontroverzi samozřejmě budilo církevní téma, odtud pak plynul i krátkodobý zákaz filmu. Na Anitu Ekbergovou se báječně kouká a navíc jeptišský hábit jí nesmírně sluší (úplně si ji představuji v nějakém fetishclubu s důtkami a bičíkem). Odhalené vnady zde však ukazuje vyvinutá Paola Morraová v roli sestry Mathie, naturalistického lesbického sexu se ale od ní diváci nedočkají (no, lesba, dle zpovědi za tím bude možná něco jiného). Film sleduje duševní rozpad sestry Gertrudy (jak příznačné jméno), v jejíž roli je Ekbergová přesvědčivá a na níž vše stojí. Slabý scénář zbytečně snižuje možnou zamýšlenou uměleckou výpověď. Z několika mála gore efektů je nejlepší devastace obličeje pomocí jehel a skalpelu. Dallesandro, nejodhalovanější herec v historii, prý, ukáže tentokrát jen malý kousek hrudi a ve své nevelké roli se herecky moc nepředvedl. Průměrný film, na nějž brzy zapomenete (na Ekbergovou možná ne).

Krásná Corinne Cleryová je hloupá husa, a tak zkomplikuje svůj a manželův návrat domů. Samozřejmě se pak ještě několikrát projeví tak blbě, že její osud je nevyhnutelný. Alespoň že se nebojí svlékat. Nero, její milující manžel, je nedoceněný novinářský kořala. Oba rychle zjistí, jak nemoudré bylo přizvat do auta vyšinutého Davida Hesse, který mi do role zabijáka vůbec nesedl. Takový přehrávající vytlemený blázen...dobře, byl blázen, ale stejně se mi v roli psychopata nelíbil. Pěkná kamera si umí vybrat hezké scenérie (třeba romantické místečko u vodopádů) i rozkošné zabíjení - explodující policajtská helma byla vskutku lahodná. S hudbou se tentokrát Morricone moc nevytáhl - sériová tuctovka. Celkově však vydařené. Zhlédnuto v rámci výzvy od petera12, díky.

Erotické drama o milostném trojúhelníku, který se nečekaně rozroste o čtvrtého. Dallesandro sice nevypadá jako klasický zločinec, v jeho výrazu je však cosi znepokojivého. Na rozdíl od svých nudistických počinů v jiných filmech zde ukáže jen svoji hruď. Zato uhrančivá De Selleová se půl filmu producíruje nahá a navzdory tomu, že není majitelkou bujného poprsí, působí sexy. Jedna z mála vtipných scén: De Sellová smyslně svádí Dallesandra, který se dívá, dívá, a pak ji vrazí do rukou krumpáč se slovy:,,Běž kopat!" Režisér Di Leo si libuje v postavách, které jsou kladným na hony vzdáleny. Akčního diváka tenhle film rozhodně nenadchne, erotika v době internetu neomráčí. Já byl spokojen. Navrch skvělá hudba - smyčce v kombinaci s elektrickými kytarami se ukázaly jako šťastná volba (jen děsivé italské popsongy z rádia mi poněkud trhaly uši).

Nikdo to tu nepřežije! Drsné intro, po kterém následuje nekompromisní masakr. Byť jsem mnohé herce znal, i tak jsem si říkal, jak dali dohromady takovou kopici křiváckých ksichtů. Autoři předkládají panoptikum zločinců ovládajících milánské podsvětí, avšak nenabízí čistě kladnou postavu. S kým se má divák ztotožnit, když každý je nějak poznamenaný? O neschopné (nebo všeho schopné) policii nemluvě. Příběh nabírá velmi rychle ráz balady, a tak je jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. K tomu psychadelická hudba, výborná kamera, krásné ženy (byť jsou zde jen křovím) a v jejich čele půvabná Barbara Bouchetová, která je ale s podsvětím provázána víc, než by se mohlo zdát. Syrové, bezvýchodné...