Milán, kalibr 9

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)

Drsná italská gangsterka plná krve, kde se toho kromě finále vlastně až tak moc nestane. Ugo se po třech letech vrací z vězení a je odchycen svými bývalými kumpány. Ztratil se totiž balík, ve kterém bylo 300 000 dolarů a nikdo neví, kde je. Všichni tedy podezírají Uga, ale ten tvrdí, že o ničem neví. Je tedy nucen opět pracovat pro mafii a peníze získat zpět. Tím se rozjíždí kolotoč zabíjení, ze kterého jen málokdo vyvázne živý. Podaří se Ugovi peníze získat? Ve filmu je dost násilí a hraje v něm dobrá hudba. Po nějaké době na něj ale zřejmě zapomenu... "Kolega s tebou vyluští křížovku." :D (02.02.2021)

Svižné béčko, kde už v prvních minutách gangsteři zmlátí tři lidi a zabijí je dynamitem. Hlavní postava je gangster nižší úrovně, co právě vylezl z vězení a všichni ho podezírají, že mafii ukradl prachy. Celej film ho mlátěj a vyhrožujou mu zabitím. Líbila se mi ta mafiánská hierarchie, jak se vzájemně respektujou případně sebou pohrdají a jak člověk může rychle postoupit a hned ho všichni poslouchají. Co mi vadilo byla postava jakéhosi levicového policajta, kterej byl v ději úplně zbytečný a jen mlel moudra. Kdyby ho vyškrtli, tak by to filmu prospělo. Je tam velká přestřelka, která je opravdu špatně natočená a vůbec celý ten film vypadá dost hnusně a hrají v něm vesměs oškliví herci. Výjimkou budiž ta blondýna. Konec byl hodně dobrej. (05.01.2014)

Nebýt Gastona Moschina a jeho buldočího charismatu, bylo by Milano calibro 9 jen slušnou žánrovkou s několika méně či více výraznými nepodařenostmi. Za tu největší se dají považovat nezvládnuté a naivní akční pasáže. Zejména finální vybíjená, která mohla být ozdobou celého filmu, v pohodě snese srovnání s Čtyřmi vraždami pana Lipského, chyběl jen Josef Kemr a jeho "fuby". V italském filmu té doby obvyklé sociálně kritické etudy, zde v podobě rozmíšek mezi natvrdlým policejním komisařem a jeho uvědomělým podřízeným, pak působí nepatřičně a až lehce otravně. A ani cholerická Adorfova postava, gangster Rocco, svým až příliš afektovaným projevem na zážitku zpočátku nepřidá, o tom ale až za chvíli. Když to po sobě teď čtu, tak to skoro vypadá, že chci Di Leovo poliziotteschi jen trhat a ztrhat,. Není tomu tak. Přes veškerá zmíněná negativa si tahle jízda milánským podsvětím ode mě vyslouží jasné čtyři hvězdy. Dvě za Gastona, protože jeho výkon byl naprosto parádní, gangstera Piazzu jsem mu žral i s navijákem a užijete si ho víc než dost. A dvě za vynikající konec, kde i otravný Rocco získá kurevsky uvěřitelnou lidskou tvář. Jo, doporučuju! (22.12.2016)