darkrobyk

Skvostný japonský bubufilm, který je více baladou, než čistokrevným horrorem. Ovšem zjevení Sněžné ženy - démona v úvodu si nic nezadá s příchodem knížete Draculy. Výtvarně působivý snímek má atmosferickou japonskou hudbu, která se v jistých chvílích mění v děsivou kakofonii zvuků. Vina a trest. Trestů je ve filmu více, jelikož sviňáci se vždycky najdou, přesto nakonec dojde i k onomu osudovému. Příběh asi příliš nepřekvapí znalce báchorek, pohádek a balad, což ale nijak nevadí. Nové japonské duchařiny moc nemusím, ovšem tyhle staré, co mají blízko k evropskému gotickému horroru, jsou jiná káva. Bílá tvář, zlaté oči v temných důlcích a éterický pohyb...tak se blíží smrt!

Mám rád divné filmy s tajemstvím, které jsou chytře vystavěny a směřují k překvapení, co může být tušené, ale také vůbec nemusí. Všechny složky filmu jsou v báječné harmonii - vizuální stránka, hudba a samozřejmě herci. Zdánlivě nezáživné vědecké téma se promění v napínavé drama o hledání... Oči jsou fascinující orgán; lze se na ně dívat, zkoumat je a studovat, nebo řezat, vydloubávat a rozmačkávat (mistr Fulci by věděl, jak na ně). Režisér se nebojí dotáhnout jisté scény do možná divákem nechtěného konce, a tak tu s výtahem by jistě mnohé filmy pojaly naprosto jinak. Zde však splnila svůj účel. Nádherný film, který mi nakonec ani moc sci-fi nepřišel.

,,Neboj se, maminka by ti nikdy neublížila (jen by tě rozsekala sekáčkem na maso)." Zbytečně dlouho jsem tuhle parádní bondovku odkládal. Skvěle vytěžit Bonda umí zas a jen Angláni (však když se do něj navezli Američani, tak ho zbavili humoru a zprznili jej k obrazu svému). Můj pochvalný koment by neměl konce, tak raději film případným zájemcům doporučím. Nejkrásnější scény - první rvačka v hospodě, kostel a aktivované implantáty. Těžko však vybírat, film funguje jako celek. A k tomu mj. Bryan Ferry, Dire Straits, Rudimental, Lynyrd Skynyrd...

Blbější krimi jsem hodně dlouho neviděl. Debilní policista - mě fakt sral - dělal všechno špatně, styl vyprávění připomíná rozbitý kaleidoskop (i když bych ho nakonec akceptoval, ale vadil mi) a k tomu pomatenec v neskutečně trapné masce (fakt mu nic lepšího na palici navléknout nemohli?). Zkušenější kolegové radí Stanovi, co můžou, jenže ten blb dělá stejně všechno naopak. Není mi líto ani jedné mrtvoly ve filmu, ba co dím, klidně by jich mohlo být více a navrch bych přihodil scénáristu s režisérem v jedné osobě. Jedna hvězda je z milosti...

Největšími perlami od Bavy jsou pro mne Maska démona a Prokletí smrti, tedy gotické horrory. Po delší době jsem se vrátil k jeho Šoku a zpočátku si říkal, jak mě mohl tenhle film kdysi bavit...a přeci mne nakonec opět chytnul. Skvělá kamera, typická italská hudba přecházející v jistých momentech v disharmonii a nakonec jen směsici zvuků, pohledná Daria Nicolodiová a především představitel padouchů (navždy mi zůstane v paměti jeho slizká role v Bílém tesákovi) John Steiner. Uvítal bych bouři, mlhu a pavouky, vše nakonec vynahrazuje strašení, u kterého jeden zpočátku neví, zda je skutečné nebo nastražené. S dětmi je v horrorech potíž, a pokud je něco posedne, pak dvojnásobná. Film, který všechny současné Insidous a remaky Poltergeistů strčí hravě do kapsy - tady je totiž smrt opravdová. Pěkná práce nejen s vysunovacím nožem, ale i s krumpáčem... Závěr lahůdkový.

Špinavé existenciální drama plné bezvýchodnosti, zoufalství a bolesti...jenže...jenže na konci je naděje v podobě lásky, aspoň že tak. Co na tom, že zrovna tuhle lásku zakazují zákony společnosti. Proč? Ne proto, že by byla tak špatná, ale proto, že je tak silná. Prostřelený krk působil mnohem realističtěji a syrověji než tomu bývá v horrorech. Jeden z filmů, které už podruhé vidět nemusím...

Popravdě - mě to moc nebavilo. J.Law je skvělý herec, ale jeho místy křečovitá exhibice film spíše potápěla. Navíc je to dost užvaněné, kdy dvě třetiny slov jsou běžné vulgarismy. Komedie? No, já bych si spíš víc poplakal, než se popadal smíchy za břicho. Nejlepší jsou dvě scénky - havárie a trezor. Ovšem šťávu by film dostal, kdyby mu pinďoura opravdu ufikli. Od Angličanů jsem čekal něco úplně jiného. Hvězda za místy přehrávajícího Lawa a druhá za muziku - Motörhead, The Alarm, The Godfathers, Primal Scream, Citizien Cope, Pixies, Big Country...

Tak tohle bylo podle skutečné události stejně jako obstojnější Hostel. Skupina debilních Američanů se dostane do spárů tatéra, co stahuje na zakázku lidi z kůže. Zní to hezky, technicky už to taková krása není - stahování je mizerně udělané (tvůrci by se mohli přiučit např. u Stuarta Gordona) a gore efekty vůbec jsou skromné a odbyté. Vše je tak napůl - sex, napětí i práce tatéra a jeho pošahané učnice. Scénář je samozřejmě čitelný až hanba.... konec si nebylo těžké tipnout. Místy obstojná muzika, chvílemi ovšem nesnesitelná (k danému tématu bych očekával hodně ponurou dark wave), slušná kamera a několik scének, které potěšily (zjm. osud party pronásledující jednu z Američanek). Objeví se několikrát i solidní silikonky, jenže koho to v době internetu nějak výrazně překvapí. Z tohohle tématu by se dalo vytřískat více (to by se ale do filmu musel vložit minimálně C.Barker). Celkově 2,5*

Androgenní Bowie ve zneklidňujícím podobenství o tom, že ČLOVĚK, to nezní hrdě.

Rozkošný trash se zmutovaným tasmánským čertem! No, to jsou bestie samy o sobě, cožpak když narostou do obludných rozměrů... Hřbitov, hnijící mrtvoly pod zemí a čerstvé nad zemí (nejen). Člověk si hned vzpomene na Tromu a její fláky. Ubohé oběti nemají šanci a masomlejn se rozjíždí naplno - lítají hlavy, ruce, střeva i kusy těl. Krev stříká v hektolitrech a divák se baví. Scénka s dodávkou, spacákem i cyklistkou musí pobavit každého fanouška špatných filmů. Ať žije kečup!!!