darkrobyk

Brazílie má sice výraznou hororovou tradici, tohle ale mezi perly její strašidelné kinematografie bohužel nepatří. Přitom by stačilo málo a mohlo jít o sympatické béčko. Ve farmářské komunitě byl kdysi zavražděn muž, jenž nesouhlasil s její činností. Po smrti se stal nebezpečným, protože touha po pomstě (nejen) ho nenechala v klidu odpočívat. Po letech se sem vrací Cindy, která zde vyrůstala. Otec ji však chtěl chránit, a tak provedl rituál a zanechal v domě talisman, jenž ji měl ochraňovat. Cindin přítel Mark ale talisman poškodí, a tím uvolní cestu k dávné pomstě. Nejen oni, ale i jejich kamarád Nathan s kamarádkou Jennifer jsou v ohrožení života. Pěkná příroda, až ke konci dojde na bouři a mlhu, i když ne v plné parádě. Dost mi to připomnělo horory 70. let především z Itálie a Španělska, jenže zde chyběly naturalistické násilí a poetika hnusu. Samozřejmě se nabízely buďto mrazivá atmosféra, nebo otevřené gore. Bohužel, nedošlo ani na jedno. Při tom variace na Jasona Voorheese se přímo nabízela. Škoda. Masky byly fakt retro, což by mi vadilo nejméně...

-Polib matku.- Úvodní díl je lehkým rozjezdem s pěkným vizuálem. Ostrov, odříznutý od pevniny, jako by se zastavil v čase. Tajemná truhla a zastupující kněz, noční můry a příchod bouře. Asi nejbizarnější byly kočky... Temnota se pomalu chystá za pootevřenými dveřmi.

Klasické americké westerny až tak nemusím, ale tohle byla paráda. Mnohem blíže to má k italským a španělským westernům 60. a 70. let a ty já zase můžu. Vizuálně krásné putování za láskou, které má přídech tragédie v momentě, kdy v jednom z flashbacků nazve Rose Jaye Romeem. Kdo by tedy čekal tradiční kovbojku, bude dozajista zklamán, jelikož tenhle nadžánrový příběh jí není. Přesto dojde na Indiány, šípy i nemilosrdnou střelbu. Jedna z působivých scén se odehraje v obchodě kdesi na vystrkově vprostřed prérie a hor. Možná bych uvítal delší zdržení v lese duchů, který nabízel tajemno, ale zase stopáž byla sympatická. Film ocení spíše menšinoví diváci. Snové, poetické a smrtící.

Setkání Spocka s rodiči dostane osudový rozměr, doktor se dozví, že Spock měl v dětství medvídka, což ho nevýslovně pobaví, a loď vezoucí sto velvyslanců planet Federace začne ohrožovat neznámé plavidlo... A jedna z mála epizod, kdy je McCoy stoprocentně na koni. A běda, kdo bude kušovat!

Do kina jsem šel s obavami, když jsem si přečetl několik zdejších komentů a viděl hodnocení. Jenže když je čtu znovu, tak vidím, že leckdo film odsuzuje a trhá v natolik obecné rovině, že by se to hodilo na spousty dalších filmů. Z konstatování  - mizerný scénář, bez nápadů, zklamání, otřesné finále - se fakticky nedozvím nic. Prázdné fráze. Jo a mnozí hned od úvodních metrů filmu věděli, jak se celý snímek bude odvíjet až do konce. A jak už to u posledních marvelovek bývá, zjistil jsem, že jsem naštěstí viděl úplně jiný film. Drama doktora, jenž trpí nevyléčitelnou nemocí, na níž se snaží nalézt lék, není samozřejmě nic originálního, jenomže v současnosti i řadu let zpět už originální příběhy nejsou. Morbius je nešťastnou postavou, která vnímá svůj pokus o léčbu jako tragické selhání, jako kletbu. A snaží se s tím něco udělat už kvůli kamarádovi, jenž mu ukázal tu pravou temnou tvář mutace. Dobře, nechlístají tu hektolitry krve, temnota je spíše tušená a Leto postrádá patřičné charisma, jenže po rozpačitém začátku dostane film spád, souboje jsou skvělé, létáním nad uhrančivým New Yorkem strčí Morbius do kapsy i Spider-Mana a vše směřuje k tragickému (ve smyslu rozuzlení, nikoliv provedení) finále. Odkaz na Murnaua, Draculu, Batmana...potěšil. A že nebyl film vtipný? No ještě aby se v upírském příběhu vtipkovalo, to tedy ne! Přirozeně bych uvítal raději gothický horor, ale i tak jsem byl spokojen. A rozhodně mi není líto těch, co šli do kina a pak dali odpad nebo hvězdičku. Třeba budou příště rozumnější a film si nechají ujít. 3,5*

Každá společnost držená násilím se nakonec rozpadne, což dějiny dokazují neustále. I zdejší, byť technicky vyspělý Řím je už za zenitem. Našinci se asi bude zdát náboženský motiv přitažený z vlasy, leč Američané to jistě vidí zcela jinak. A zatímco doktor se Spockem úpí ve vězení, kapitán si užívá s blonďatou čubkou. Ale všeho do času....

Temný dům, stařena a vnučka. Nejprve jsem očekával, dle náznaků (Susaniny noční můry), jakousi variaci na Obraz Doriana Graye, ale záhy se začalo vyjasňovat, jaké jsou skutečné záměry babizny. V kinematografii nic nového, ale nebudu tvrdit, že jsem konec očekával. Tedy, na výběr byly dvě varianty a nemohu říci, že jsem jasně věděl, kterou režisér použije. Ale v temných časech byla ta zvolená odpovídající. Komorní drama o tom, jak nelehké je postarat se o staré rodiče, zde prarodiče, jaké překážky na člověka čekají jak může být případně odměněn. Film nastoluje i otázky, jejichž zodpovězení zůstává na divákovi, což mám rád. Tak kupříkladu, jak skutečně zemřeli Susaniny rodiče? Pěkný vizuál, solidní atmosféra (místy), standardní hudba, velice dobré herecké výkony a ta stařena by od hodiny mohla strašit nejen malé děti. Co mně jediné vadilo - otravné stroboskopy, za ty by režisér zasloužil nafackovat (nebo bych mu je pouštěl hodinu do kola, aby viděl, že pak nic neuvidí). Kdo má už za sebou podobný životní zážitek, bude vnímat film ještě děsivěji...

Žluté závěsy, rudé šaty, žluté dveře, rudé závěsy. Palcát, břitva a starobylé prsteny. Téměř všudypřítomná nahota je asi největší devizou spolu s hudbou, kdy vedle varhan a spinetu je nejlepší skladba v podání  klubové kapely, co je nasnímaná poněkud snově až psychedelicky. Vrah neznámý známý se v závěru rozjede. Pěkné jsou i tajemné interiéry, ale čekal jsem více temnoty, neškodil by přesah do gotického hororu... takhle jde o veskrze průměrný mysteriózní snímek, co je pouze šmrcnutý giallem a trochu sci-fi. 2,5*

Až na podruhé a s ohlédnutím na další díly musím tento ocenit ještě výše. Mysteriózní, jak název napovídá, několikero bizarních vražd a střet dávného pohanského kultu nejen s křesťanstvím. I když jak je později řečeno, možná si ho poslední majitel panství, který měl co dočinění s ohněm, vymyslel sám. Vizuálně příjemné, napětí mezi postavami by se dalo krájet, a pokud někdo odhalí vraha předem, tak mu nevěřím...

The Prodigy nikdy nebyla moje krevní skupina,  tenhle klip se mi však tehdy, v minulém století v MTV, líbil. Nejen po hudební stránce - má chytlavou rytmickou linku, ale hlavně po vizuální. Každý (skoro), kdo má rád dekadenci, musel být nadšen. I po letech, kdy převládají vzpomínky, jsem stále spokojen - evokace titulků buranských hororů (všechny ty úžasné texaské masakry a jejich klony) zůstává. A troufám si tvrdit, že i pro milovníky punku byl dostatečně špinavý. Současný punk je už někde úplně jinde...