darkrobyk

Duchařské příběhy mne moc neberou, nepřipadají mi příliš strašidelné. Tohle je ale něco jiného. Více než o horror jde o mysteriozní snímek. Téměř dvě třetiny sleduje divák dům (tedy úžasný! dům). Popisný minimalismus by se klidně obešel zcela beze slov, jenže zesnulá matka má potřebu dělit se o své vzpomínky a myšlenky. Kamera nám předkládá nádherné obrazy, které by obstály jako umělecké fotografie. Nachází se Leon ve strašidelném domě, nebo se vše děje jen v jeho mysli? Vzpomněl jsem si na staré horrory z 50. - 60.let, kdy divák často ani nezjistil, kde se nachází pravda. To umocňuje tajemnost snímku. Hudba výborně dokresluje atmosféru, asi nejděsivější je v momentě, kdy Leon sestoupí z původně uzamčeného pokoje po schodišti do svatyně... A ještě je tu jakýsi kult andělů. Není však jasné, zda se nejedná o anděly padlé... Divák mající rád klipový střih, akci, prvoplánové lekačky a škopíky krve bude rozhodně zklamán (stačí mrknout na hodnocení uživatelů). Kdo se nebojí pomalé cesty a klidně plynoucího příběhu, zklamán snad nebude.

Černobílá Lovecraftovi sluší! A výborná klasická hudba, která tu připomněla Wagnera, tam zase staré tajuplné filmy. První část je spíše komorní, jako by herci vystupovali na jevišti, pak nastane zlom a s příchodem na farmu stoupá napětí až k epickému finále. Vše se samozřejmě točí okolo Lovecraftových oblíbenců - Prastarých, Příchozích z hvězd, Cthulhu... , kteří mají přežívat v neprobádaných horách, v lůně divoké přírody. Film se drží základní linie povídky, dále ji však rozvíjí a obohacuje (především sabbat je fajnový). Původní povídka nepatří mezi mé nejoblíbenější, přesto jsem ji znovu - pro srovnání - přečetl. Polovina je sestavena z dopisů, v té druhé pak sledujeme cestu hlavního hrdiny na farmu, která není tak dramatická jako ve filmu. Lovecraft se snaží nahnat hrůzu výběrem slov spojených s děsem, popisy ponurých míst (zejména v kosmu) a citací ze svého Necronomiconu. Největší část pak zabírají myšlenkové pochody hlavního hrdiny, což se do filmu dává špatně (stačí připomenout neúspěch většiny filmů podle S.Kinga). Snad i proto jsem byl mile překvapen, jak se tvůrci s literární předlohou poprali.

Příjemná vánoční komedie (asi by byla vhodnější zítra, kdy Česko opět zasype sníh) s roztomilým čertíkem, co rád splní vaše přání. Tedy expozice byla zbytečně dlouhá, kecy mezi hlavními postavami únavné, ale vše vyrovnalo několik scének. Nejzábavnější byla dozajista bitka na půdě, která se následně přenesla do přízemí. Útok oživlých koláčků! Bacha medvěd! A zase ti klauni! Trochu mě zklamal Krampus sám. Taková průměrná nestrašidelná maska, kterou strčí do kapsy i Ďábel z Legendy. Celou dobu jsem trnul, zda se vše dobere šťastného konce a - ANO! Tož to mě potěšilo. Hezký vizuál, úderná hudba, romanticky zasněžené městečko...co více si přát.

Mysteriozní, halucinogenní, surrealistické, metaforické bubu vyprávění. Cesty, vedoucí do míst, která nejsou na mapě, do paralelních světů, zkrátka do jinam, nejsou ve filmech ničím neobvyklým. A klidně by šlo vypustit satanskou symboliku, jelikož jen trochu vnímavý divák pozná, kam se hlavní postavy dostaly. Dva muži ujíždějí krajinou a cosi je sleduje....nejsou to Marťani, jak by se mohlo zpočátku zdát, ale Mozkomorové, kteří se nespokojí jen s duší... Občas sklouzne film do zábavné polohy, nejlepší je tak resuscitace přejeté slečny, již řídí po telefonu snad samotný Asmodeus. Pokud se zpočátku divák neorientuje, pak směrem k závěru se kruh hezky uzavře. Občasné gore (polibek Mozkomora, zlomená noha či umělé dýchání) potěšilo, nad nepříliš dokonalými závěrečnými triky jsem milosrdně přivřel oči. The Gifted zní místy jako hudba J.Carpentera, což nebylo na škodu..... Vydařené.

Shelleyová pojala svůj román jako drama uměle vytvořeného jedince, který není schopen začlenění do lidské společnosti. Tvůrci Viktora vsadili na jiného, na Igora - rovněž jaksi ztraceného, rovněž stvořeného Frankensteinem, avšak s poněkud větší schopností najít své místo mezi lidmi. Pominu, že ani zde mě Radcliffe nepřesvědčil o svém hereckém umění, jelikož mé sympatie měl šílený J.McAvoy. Jinak žádný mimořádný herecký koncert se nekonal, což jsem ani nečekal. Film místy ztrácí nasazené tempo, ale má řadu velmi pěkných momentů (honička v cirkuse, předváděčka v aule a samozřejmě oživování umělé bytosti). Jsem rád, že došlo na starý skotský hrad, a tak se krásně prolnuly dvě roviny - steampunková a gothická. Samozřejmě kdo čekal intelektuální sondu do hlubin pomatené duše, byl zákonitě zklamán stejně, jako ten, kdo se těšil na děsuplný horror. Já byl nakonec spokojen. Slušivý vizuál a pěkná hudba.

Příjemné giallo s prvky gothicky, vraždami, krásnými dívkami, umírněnou nahotou a několika výstřiky krve (na hrotu oplocení nebo probodnutá dlaň). Argentovská červená se vine jako nit celým příběhem - rudá je nejen vraždící královna, ale i šaty a kostýmy dívek, auta, telefony a samozřejmě krev. Místy mírně nevyvážený snímek (uvažoval jsem o 3*) graduje v závěru (jeden si hned vzpomene na wallaceovky) - podzemní labyrint, krypta, netopýři, krysy a...mrtvoly. Uvítal bych více nočních scén a napětí po celou dobu snímku. Jako vždy skvělá italská hudba, slušná, byť nijak nevybočující kamera (poněkud chyběl smysl pro detail) a obstojné herecké výkony (ano, některé scény byly přehrávané, např. v dodávce, ale to mi u tohohle žánru nevadí). Celkově spokojených 3,5*

Hned na úvod - jedná se o oddechový psychologický (jaký asi jiný, když je veškeré dění rozehráno mezi hlavními postavami) thriller, nikoliv o artovou studii psychopata. Herecky sice neoslnivé, ale čert to vem, napětí snímek má. A dojde i na odhalené zbrojní pasy, zato krví se spíše šetří, což pro tentokrát nevadí. Julie vypadá jako rozmazlený sobecký spratek, ve skutečnosti je vypočítavým psychopatem. Láska k tatínkovi nezná hranic a ona vymyslí dokonalý plán. Během filmu si získala mé sympatie, a tak jsem jí držel palce až do očekávaného šťastného konce...

Dlouhé artové ticho. Po delší době báječný zážitek, který však rozhodně není pro každého. Dlouhé záběry, absence hudby, hluchoněmí, o nichž by si jeden myslel, že v nich nemůže být zrnko zla, jenže oni jsou lidmi jako každí jiní. Dlouhé čekání na autobus, dlouhý sex, dlouhé svítání. Syrové/surové záběry jsou rychlé a nekompromisní, byť než rvačky a ponižování je asi nejděsivější návštěva andělíčkářky. Nekonečně dlouhé scény mají výhodu, že si u nich pěkně zarelaxujete a můžete případně myslet na něco úplně jiného. Režisér využívá hojně filmové zkratky, a tak je řada scén neukončených - ponechává prostor divákovi. Závěr nechávám bez komentáře... Fajnová artovka skutečně jen pro filmové nadšence, což je vidno i z některých komentů a hodnocení...

Ano, takhle vypadá zábavný comics na plátně. Žádné upocené verbální trapnosti, ale VTIPNÉ hlášky, miliony odkazů na vše možné, cynismus, akce, sex, krev. Je pravda, že zejména v akční jízdě jsem se poněkud ztrácel, ale hodlám film vidět ještě několikrát. Na snímku je opět znát, že tvůrci vyrůstali na hudbě 80.let, což mi ažtak nevadilo (Sinéad O'Connor rok 1990 :) Myslím, že děti, propašované do kina, tři čtvrtiny titulků nemohly pochopit...,,Dnes je MDŽ"

Pro tentokrát mě stokrát viděné bavilo. Snad i proto, že současných čarodějnických filmů je pomálu, a tak je každý kousek dobrý. Tyhle záchrany světa před královnou čarodějnic (pradávných božstev, upírů, vlkodlaků, padlých andělů...no, tam by to byl král, tedy Princ) jsou prastaré a těžko přijít s novým příběhem. Ostatně všechny příběhy již odvyprávěla Bible, jak je dobré si občas připomenout, tudíž záleží jen na nové formě, prostředcích, způsobech...jelikož obsah a cíl jsou dané. Mám raději filmy přebírající atmosféru a vizuál úspěšných starších kousků (asi nemá smysl jmenovat, poučený divák ví), než levné pixely, tři neherce tvořící dav a zadní projekci. Pravda, nejvíce se mi líbil středověký úvod (a bral bych ve stejném duchu a době celý film), ale současnost mě výrazně nezklamala. Nejlepší byl morový strom, strážce (variace na Kerbera křížená se vzpomínkou na posádku StarTreku, co byla pod vlivem podobných parazitů), čarodějný bar a květinářství u Poison Ivy. Být i drak, dal bych 5*. Mírné chmury mi přivodila jen závěrečná titulková skladba Paint It, Black. Když už neměli originál od Rolling Stones, pak bych uvítal verzi od Inkubus Sukkubus...jenže to krajně nepříjemně kvičela jakási Ciara...