The Red Queen Kills Seven Times
The Red Queen Kills Seven Times
Réžia:
Emilio MiragliaKamera:
Alberto SpagnoliHudba:
Bruno NicolaiHrajú:
Barbara Bouchet, Marina Malfatti, Pia Giancaro, Sybil Danning, Carla Mancini, Marino Masé, Alfonso Giganti, Nino Korda, Bruno Bertocci, Claudio Trionfi (viac)Obsahy(1)
V rodině Wildenbrucků již dlouhá léta panuje legenda o dvou sestrách, které se jednou za sto let vrací zpět k životu, aby zabily šest obětí, a sedmou symbolickou obětí má být jedna ze sester. V roce 1972, jak dědeček sdělil své vnučce Evelyn a Kitty (Barbara Bouchet), má přijít čas krvežíznivých sester. V módním salónu, kde Kitty pracuje, ze začíná zjevovat postava v rudé kápi s bílou maskou a lidé začínají umírat. Kitty má podezření, že tato žena chce za každou cenu zabít právě ji. (Chatterer)
(viac)Videá (1)
Recenzie (24)
Výborné giallo s několika krásnými odhalenými či poodhalenými divami, Barbara Bouchet v sexy pyžámku či dokonalá nejen ňadra Sybil Danning jsou v tomto ohledu asi nejvýraznější pozvánkou pro voyersky naladěného diváka. Nezůstane však naštěstí jen při obdivování krásných žen a Dama rossa nabídne i skvělou porci mystéria, tentokrát v podobě starého prokletí šlechtického rodu, které vede k šesti vraždám a sestrovraždě pravidelně jednou za sto let. Nechybí ani pro giallo typické skvělé scény mordů, celkem atypicky však nejen chladnou zbraní, ale velmi různorodě provedených. Vytknul bych snad jen ne vždy dokonalou atmosféru, zejména (nic neobvyklého) detektivní vyšetřování nemá žádnou šťávu, jinak velká spokojenost. Silné čtyři. ()
Snímek obsahující většinu potřebných atributů ke splnění požadavků ke správnému giallu: to jest zamotaný detektivní příběh, krásné (a nejlépe nahé) ženy končící pod ostřím vrahova nože a samozřejmě závěr, v němž se konečně odhalí jeho identita. Pokud ale bude divák toužit po překvapující pointě, musí se poohlédnout jinde. Tady je to víceméně jasné už pár minut po úvodních titulcích. S krví a nápady při aktech zabíjení se trochu šetří, ale nelze neocenit efektní nabodnutí na plot při dívčině útěku z léčebny. ()
Velmi obstojné giallo, které je výborně technicky zpracováno. Zejména kamera, barvy a kostýmy jsou výtečné. Atmosféra není nijak napínavá ani strašidelná, jedná se spíše o docela hodně zamotanou detektivku, kde až do samotného konce vůbec divák netuší, jak to všechno je a kdo je vrah. Vraždy jsou na giallo z roku 1972 obstojné, jedna je naprosto výtečná, nápaditá a notně krvavá (ta na železné bráně ...). Nahota se objeví spíše cudně v podaní myslím dvou hereček, nic extra. Giallo jako žánr není pro mne úplně to pravé ořechové a tady jsem se časem už dost nudil. Ale pro příznivce jednoznačně doporučuju! ()
Rozhodně jeden z těch lepších giallo filmů se zamotaným dějem, dobrými herci, velkým počtem pěkných žen (přičemž některé si jsou dost podobné, orientace opravdu není úplně nejlehčí - jak již napsal Koly) a takřka až cimrmanovskou pointou (já nejsem tvoje matka, já jsem tvoje dcera). Pro fanoušky povinnost, ale ani pro ostatní nebude Červená dáma ztrátou času. ()
Celkem dobrá gothic atmosféra, nádherná scénerie, solidní námět v podobě napínavé a strašidelné povídky o zabijácké Červené královně (ach, ten smích, vidět to v desíti, podělal bych se strachy!), která se vrátila vykonat svou pomstu. Film stojí rozhodně za to a dá se vidět už jen díky elegantní Barbaře (Kitty, zaujala mě však i mladá Sybil Danning), vynikající kameře, pestrým barvám a skvělé hypnotizující hudbě od mistra Nicolaie. Po technické stránce opravdu velmi obstojně zvládnuté, jak už napsal Flipnic. Ale za víc to bohužel nebude. Škoda, že to byl ten úplně poslední film od zcela zapomenutého režiséra Miraglii, který je znám ještě filmem "Night Evelyn Came Out of the Grave" (rovněž giallo). ()
Reklama