darkrobyk

- Pokud chceš, já počkám, můžeš se modlit k Bohu.....myslím, že Bůh má moc práce.....Prásk, prásk, prásk! - Rozdíl mezi Johnem Wickem a Icemanem je ten, že u Wicka se tak nějak zvráceně  bavíte, protože víte, že je to jen jako....béčková zábava pro oddech. U Icemana však cítíte tu syrovost, špinavost a opravdovost. Kuklinski jako by neměl emoce, píšu jako by, protože jeho žena a dcery jsou mu vším. Ostatní se mu slévají v šedou masu, pro niž mu jakékoliv vcítění chybí. Vynikající Shannon se svojí mohutnou postavou (1,91m), rukama jak dřevorubec a chladným pohledem, co by dokázal krájet, s rolí Kuklinskiho doslova splynul. Když podřízne nebo zastřelí, cítíte onu chladnokrevnost až v morku kostí. A on se při tom chová, jako by šlo o každodenní rutinu, a ne o zabití člověka. Snad jen slabost pro děti a ženy ho, kromě vztahu k rodině, trochu polidšťuje. Tahle ledově studená bestie však nezná překážku, kterou by nebylo možné zdolat. Překvapily i věrohodné herecké výkony ostatních protagonistů. Přes všechny temné klady si to už ale asi znovu nepustím. Blondie - Heart of Glass.

Spíše průměrná oddechovka, která mohla být rozhodně kratší. Ve dvou třetinách filmu jsem si říkal, ať se Karl na všechno vykašle a prostě se zvedne.... Adrenalinová je tak poslední desetiminutovka. Po řemeslné stránce solidní, dobrá kamera. Škoda, že Karl se chová jako příliš velký slaboch. OK, i takoví jsou mezi námi, ale občas mi ty jeho vzlyky a bouchání do volantu přišli až přehnaně teatrální. To vše pak bránilo, aby se s ním divák ztotožnil a držel mu palce. Jak říkám, kdyby se zkrátka najednou zvednul, nijak moc by mi to nevadilo. Na jedno podívání nakonec proč ne...

Jelen, datel černý a jezevec jsou hlavními aktéry dokumentu, kde se nepoučený divák dozví řadu zajímavostí (znalý už tolik ne). Ale kromě vyvracení zažitých klišé, že jezevec je samotář, možná překvapí spojení datla s čarodějnictvím a pohanskou magií. To naopak nepřekvapí u jelena, proto je asi větší důraz položen na jeho klíčové období v roce - říji. Vedle toho ale dojde i na další obyvatele lesa - třeba veverku nebo ledňáčka. Animované části neruší a jsou příjemným zpestřením.

Tak tomu říkám comicsový film! Přesně v duchu psychedelických surrealistických příběhů s Doctorem Strangem z comicsových sešitů. No jasně, většina by se dala nazvat oním pejorativním digibordel, ale to já rád. A jakýpak záhadný soupeř. To není žádný spoiler, když napíšu, že poměrně brzy se ukáže, kdo jím je. Nakrknutá Wanda je nebezpečná, ale rozzuřená Scarlet Witch je ztělesnění apokalypsy! Není divu, že mrtvých je nepočítaně! A do toho démoni, strážci svatyně a duše zemřelých hříšníků. A navrch nebezpečné grimoáry - Darkhold (jakási obdoba Necronomiconu) a jeho protiklad Vishanti. Nemluvě o tom, co čeká některé superhrdiny v paralelním vesmíru... A přitom vše se děje jen proto, že Wanda chce naplnit svůj bolestný sen. Za mě fajn.

Baladické podobenství o věčném koloběhu života a touze žít je vyprávěno pomocí poetických obrazů stavěných do kontrastu násilí, krve a smrti. Dá se bojovat s prokletím? Maria, přezdívaná vlkožroutka, si to nemyslí. Dívka, která jí byla obětována, si myslí opak. Je na divákovi, kterou stranu si zvolí on. Uhrančivý soundtrack ve spojení s magickým vizuálem vytváří elektrizující atmosféru. Pokud lze o nějakém snímku říci, že je umělecký a určený pro menšinové publikum, pak je to rozhodně tento. Vnímavý divák bude vtažen, přibit a na konci vyplivnut. Mainstreamový divák by měl nechat tento film bez povšimnutí, čímž si ušetří zklamání. Je to horor. Ale horor, kterému říkáme život. Dlouho jsem neviděl podobně hypnotický film, ale naprosto rozumím těm, co ho nepobrali. Stejně jako ostatní druhy umění, ani kinematografie nemůže nabízet jen filmy snadno pochopitelné, lehce srozumitelné, možná až polopatické. A při srovnání s literaturou není tohle próza, ale bezbřehá poezie. A mimochodem, tenhle film rozhodně pomalý není, to je spousta jiných...

Ač jsou před námi ještě dva díly čtvrté série, tak už nyní lze říci, že mnohé z předchozího děje do sebe konečně zapadlo. Samozřejmě mnohé postavy jsou pro mne krajně nesympatické, momentálně asi vede šišla (a já navíc myslel, že když už bude mít zuby, šišlat přestane), naopak jisté mé sympatie má permanentně užvaněná, ale upřímná Robin. V posledních částech jsem jen postrádal více retro muziky, v sedmé mě zaujali jen z dálky slyšitelní Duran Duran a rozhodně klasika - Phil Glass; Kate Bush je samozřejmostí. Potěšil odkaz na Poltergeista (lano mezi světy) a démon mi stále více připomínal Swamp Thing, což je v pořádku...tož těším se na další díly...

Dead Or Alive, Falco, Baltimora, Talking Heads...hudba fajn. Jinak druhá část je velmi nevyvážená. Na jedné straně pěkné scénky s tajemnem, démonem a hodinami, na druhé mládežnické dovádění a opět šikana. El lže, takže dostane za vyučenou. Anžela si koleduje, ale těžko říci, zda to vyřeší jedna brusle. No a pak ti Rusáci...krucinál. Já chci chapadla!

Absolutně nejlepší jsou prequel a závěr epizody. Jinak jsem měl pocit déjà vu, jako bych se přenesl na úplný začátek. Já chápu, že šikana je nekončící problém, ale už zase? Je to ubíjející a laciné, jako by se postavy bez toho nedokázaly pořádně postavit na nohy. A když osmdesátá léta, tak válení se po stropě! Ovšem ona bytost mi více než Freddyho připomněla Hellraisera. Hudba fajn, nejvíce potěšila Kate Bushová s Running Up That Hill. Celkově spíše zklamání, ale po zkušenostech z minula tomu dám šanci. Sakra, El, koukej se sebrat!

Původní snímek Burn Out jsem neviděl, ale tenhle remake je průměrná akční podívaná, co by lépe fungovala v 70. nebo 80. letech. Jen vizuál je slušný, příběhu však chybí šťáva. Navíc Rafa si mě nezískal (a nepomohl tomu ani mizerný dabing), protože mu nejen chybělo charisma, ale hlavně byl tím, kdo podepíše smlouvu i čertu. A závěrečná akce, než nabrala pořádné otáčky, skončila...na jedno podívání budiž, v hlavě ovšem zůstane jen kratičce.

Plán B. Mozkožrout. Bitva. Nekonečný příběh. Doják. Ždímání kapesníků. Heroes - Peter Gabriel. Sakra, proč ne D. Bowie? Okej, jsou už to osmdesátky....Kamčatka.