HanaM.

Obecně nemám ráda tyhle pokusy o modernizaci klasiky. Ale tahle se vážně povedla, lehce sebeironicky zasazuje děj do prostředí americké střední. Do běžného jazyka mých známých se také díky/kvůli tomuto filmu navždy dostala Patrickova hláška: "Copak jí bradavky chutnají po pivu?." Jo, v něčem docela legendární film...

Dlouhou dobu jsem si říkala, že Cameronův Titanik je neuvěřitelný a trošku teatrální film, tolik vzrůša a náhod se přece nemohlo jen tak stát. Teď po zhlédnutí tohoto dokumentu založeného na skutečných událostech se starému Jamesovi omlouvám. Dokument, byl ještě nabitější šílenými náhodami a mezními situacemi. Šílené situace prostě přitahují další šílené situace. Nejsilněji na mne zapůsobil příběh dvou mužů snažících se zachránit skokem do oceánu. Jeden skočíl vír ho vtáhl do hlubiny, druhý skočil minutu za ním a vír ho naopak vytáhl. Ani ne minuta rozhoduje o přežití.

Krásný, prostý dokument, ukazující (podle mého) spravedlivě "nasrané" české elektrikáře, kteří se vracejí do africké osady, kde před pár lety dělali elektřinu ve škole a nemocnici, teď je však skoro všechno zničeno různými úpravnými zásahy Zambijců. Dost mne překvapila problematika afrického plýtvání - vody je sice málo, ale kohoutek nejde pořádně zavřít a nádrž na vodu se udělala větší, i když ji systém nemůže stačit...Jak uvažuje jeden z mužů, tito Zambijci mají možná negativní postoj k šetření, jelikož, kdo je chudý má šetřit, a oni přece tak chudí nejsou...Krásné setkání dvou kultur z niž jedna elektřinu bere jako dar, který si můžou upravit podle své logiky a tedy pravděpodobně zničit a ta druhá, která pomalu vzdává pokusy jim něco vysvětlovat a hlavně spoléhá na svůj humor a brblání.

Moje hodnocení je možná trochu zkreslující, pět hvězdiček za dojem. Dojem z pozorování úžasně sebeironického pána s černým humorem, kterak se seznamuje online se ženami a žádá ministerstvo o vlastní popravu. Některé pasáže z filmu se mi však zdály hloupě strojené, například když vykládal kadeřnci o tom, jak poznává ženy, nebo když ho natáčeli ve vaně.

Tak musím říct, že zážitek to byl silný. Kamarádky naplánovaly filmový večer - polil mne studený pot, když jsem zjistila, že výběr filmů padl na nějaký film od Rosamundy. Nejprve holky našly Lovce mušlí, ale pak se jim zalíbil název ještě trhlejší - Divoký tymián. Čtyřicet minut jsme sledovaly setkávání jakéhosi padoucha s jeho hloupoučkou přítelkyní, to se však prokládalo ještě divnějšími záběry dvou starších mužu, kteří neustále říkali nějaká životní moudra. Dále jsme to nevydržely a film vždycky asi po deseti minutách posouvaly. Pokaždé ta přitelkyně brečela a jednou dokonce omdlela. Film je asi jen pro silnější povahy.

Ano, nehrajme si tu na žádnou hloubku, generační výpověď, nebo nedej bože tradici hořkých komedií (fuj). Tenhle film je prostě jako sympatická ženská - dovede Vás pořád překvapovat a ve chvíli, kdy už, už zatlačujete slzy dojetí to nějak pořádně ujetě zase shodí - a můžete se zase smát. Nikdy mi nebyla sympatická Chýlková a už vůbec ne Kotek, ale tady jsou úžasní, ale nejlepší je stejně (v jiných filmech hrozně sexy) Ondřej Sokol v roli homosexualního kamaráda! Asi jsem se do toho filmu zamilovala, nemůžu to podložit racionálními argumenty, ale je tam chemie.

HLAVNÍ HRDINKY - Chudá, drsná, prsatá bruneta Max a kdysi bohatá blondýna Caroline (nebezpečně podobající se Paris Hilton).. Tyhle dvě se potkají a věřte, nebo ne, stanou se z nich kamarádky. DĚJ - A představte si - obě si chtějí splnit sen a otevřít si vlastní cukrárnu nebo cosi podobného. MÍSTO - Všechno se to odehrává hlavně na třech děsně lacině vypadajících místech. O kulisách raději nemluvě. BONUS PRO TY, KTEŘÍ TO PŘEČETLI PO TUHLE ČÁST - Přehnaný smích, který naznačuje, kdy se teda máme smát,Taky Vás takový popis vyděsil? Mě tedy ano, ale ono to prostě funguje, scénář je napsaný perfektně a obě hlavní hrdinky a jejich ukrajinský kolega Oleg, hláškují snad každou větou. Vždycky se ocitnou v nějaké trhlé šlamastice. Konečně zase vtipný seriál.

Asi jsem divná a nemám cit pro poetičnost a romantiku. Jak bych jinak mohla vnímat jen nudu, nudu, marnou snahu o jakýsi podtextový humor, neskutečně nesympatické hlavní hrdiny, nudu, jo a ještě nudu. Jediné, co si z filmu opravdu pamatuju a považuju za zmínku hodné, je hláška "surreálné, ale milé." Film, pro mne tedy není ani jedno.

Téma studentky univerzity, která má ve škole problémy, protože se přišlo na to, že kdysi točila porno, může být zajímavá výzva. Tahle výzva však zůstává trošku nevyužitá. Nedozvíme se nic moc o druhé straně, zato docela zbytečně dlouho pozorujeme Roberta Rosenberga, jak mluví. Přišlo mi, že film nepřináší nic moc nového a pořád opakuje stará "dobrá" témta, která holt asi kluky tohoto věku zajímají . Nicméně přesto mne pár věcí dokázalo pobavit - lehounce nablbá Ashley, zdůrazňující, že porno točila už dávno, její poněkud více nablblá maminka, omlouvající celou situaci tím, že "je taková doba", kameraman hledající Rosenbergově bytě robertka a samozřejmě grandiózně slizký Rosenberg... Jo, rozhodně to bylo zajímavé.

Aktéři Pražského povstání nám vyprávějí, co tehdy zažili. Střípek po střípku, zážitek po zážitku si tak skládáme příběh května 1945, ten je o to živější díky dobovým fotografiím a hudbě, která všechna vyprávění doplňuje. Člověk má pak pocit, jako by tam snad byl, nebo jako by vzpomínali jeho blízcí se svými fotkami a hudbou z gramofónu. Pro mne jeden z nejlepších historických dokumentů.