HanaM.

Tak a seriálová dokonalost je konečně tady - hry s časem, několikavýznamovými scénami, překvapivé pointy, úžasní hlavní hrdinové, navíc geniální, hravá a drzá inspirace původní předlohou. Nikdy nevíte, kdo stojí za kým a kdo vlastně ovládá koho. Stějně, jako Irene - I am SHERlocked ;-)

Jestliže chtějí sudetští Němci mluvit o historii, pojďme si promluvit i o téhle...

Kamarádka vedle mne plakala, já se smála, prostě klasická severská emoční bomba ala Adamova Jablka. Opět se sledujeme jakési filozofické, či v tomto případě spíše poetické hlavní téma, a ani nám nedochází, že vlastně sledujeme příběh vyšetřování jedné vraždy. Ale to je jen začátek. Člověk chvíli nedává pozor a už má pocit, že sleduje úplně jiný film. Jak jsem už řekla - film střídá žánry jako ponožky, dochází v něm k mnoha zvratům, ale co je na něm nejkouzelnější je pestrost témat. Je to asi jediný film, kterému se podařilo spojit lásku k hokeji, problematiku Downova syndromu, homosexuální/bisexuální orientace, španělských přistěhovalců v Dánsku a výroby zlata. A jen tak mimochodem, Alicia Vikander je nádherná ženská!

Krásné střípky z Ameriky let osmdesátých. Setkáme se s přistěhovalci z New Yorku, majonézou v lednici, Warholem s burgerem i kaktusem v Tusconu. Amerika jak se patří...

Mám ráda magický realismus, Harryho Pottera, Alenku v říši divů a podobně jako Cecile někdy sním, že do našeho obyčejného světa příjde trochu kouzla. Díky Allenovi teď vím, že postavy z filmu možná zase chtějí nějaký ten kus opravdové smradlavé reality. Woody prostě zase upozornil na to, že vždy toužíme, po tom co nemáme a banalita se prostě objeví na obou stranách barikády, filmového plátna nebo čehokoliv jiného. Atmosféra je dokonalá - romantická, nostalgická, od začátku až do konce. Smutná silná scéna kontrastující s veselou jednoduchou písní a slzy jsou tady, můj nejoblíbenější film Woodyho Allena!

Stačí si na Youtube najít první epizodu britského a amerického Coupling, ano tušíte správně, remake je děsivě nepovedený, ale jak moc je nepovedený, vzhledem k tomu, že má snad na 90 procent stejný scénář, je opravdu neuvěřitelné. Herci buď nehrají vůbec, nebo působí děsně lacině, přinejlepším nudně. Opravdu nechápu, proč se tahle americká verze natáčela, když Američani stejně znají a mají rádi originál.

Zvláštní, že je tenhle seriál, co se hodnocení i divácké sledovanosti týká, docela neúspěšný. Myslím, že jsem viděla hodně zpracování artušovských legend a toto mi připadá, jako jedno z nejzajímavějších. Morgana, (nemohl ji hrát snad nikdo jiný než Eva Green), je ďábelštější než Lady Macbeth, svůdně laškuje s Merlinem i svým skoropubertálním bratříčkem Artušem, vynalézavě vraždí své nepřátele, přitom však v kontextu její minulosti i doby, ve které žije, je její chování vlastně pochopitelné. Právě její podobnost, propojenost a zároveň boj s čarodějem Merlinem jsou hybatelem celého děje. Oproti tomu sám Artuš je asi největší slabinou celého seriálu, někdy jsem si říkala: "co, tam pořád ten klučík otravuje."

Spoiler: Díky za tento film. Konec zabolí - ano lidé často umírají sami, nešťastní a bez možnosti vysvětit, to co chtěli. Jen se o tom většinou netočí filmy. No Hollywood ending...

Dokonalé nepochopení, tak by se dal nazvat můj dojem z filmu. A jen proto, že si, (ach, ano skromně), myslím, že jsem ho nepochopila, dávám dvě hvězdičky, jinak by letěl rovnou do odpadu. Hříčka snažící se o jakési metafory, vzpomínky na dětství, únik ze sešněrovaných šatů a děsně moc chlupů. Asi nebudu fanoušek...

Film s neuvěřitelným kouzlem, nikdy jsem nic podobného při koukání na jiný film nezažila - směsice jemnosti, hořkosti a podivnosti. Člověk má chuť Chance pohladit, smát se mu, litovat ho i červenat se. Kouzlo je opravdu jedinečné a co můžu říct po druhém zhlédnutí, bohužel neopakovatelné - podruhé se prostě nekonalo. Teď tak přemýšlím co je právě to kouzlo pana "Náhody Zahradníka". S vážným výrazem mluví o tom jak udržuje zahradu a všichni až moc zintelektualizovaní lidé kolem to berou jako úžasnou metaforu. Nebo už jsme se ve vší té vyumělkovanosti vzdálili opravdovému světu tak, že když nám někdo opravdově řekne něco jednoduchého, skoro to ani nepoznáváme. No každopádně...Pokud nejsou kořeny porušené...vraťme se ke kořenům!