HanaM.

Starý statek mezi hnusnými paneláky, kozy uhánějící po asfaltce kolem těch paneláků, kozy hrabající se v popelnici, charismatický starý muž se zlatými zuby, divný muž převlečený za Santu a hlavně - žena žijící se dvěma manžely - Absolut Ukrajina. Chtěla bych to zažít na vlastní kůži.

Když se o někom chceme něco dozvědět, nejlépe je začít od odpadků a teprve potom se ptát na jeho stylovost. Co dodat? Neuvěřitelná absurdita. Nejvíc mi celý film vystihuje asi rozhovor Klusáka s hercem. Klusák se ptá proč si aktéři Faidry celý problém mimo jeviště nevyříkají, herec odpovídá, že to přeci není v libretu. A právě o to tady jde, koukáme se na něco "mimo libreto."

Ano, ze začátku jsem měla pocit, že to bude jeden z takových těch intelektuálních filmů, které snad mají přímo za úkol zahanbovat moji inteligenci, všímavost a smysl pro detail. A upřímně - to, že jsem přízemní dívenka si raději připomenu v nákupním centru. Ale pak přišla pointa, která tomu celému dodala vtip i nádech nostalgie. Povedený dokument.

Vždycky jsem o něčem chtěla napsat, že je to syrové. Ale k žádnému filmu se mi to slovo nikdy vůbec nehodilo. Tento film však toto slovo dokonale vystihuje. Atmosféru, plnou vlků, dravců a lidí, kteří se chovají ještě divočeji. Krásný, vizuálně i stylem vyprávění neuvěřitelně originální film. Jen Markéta mne zpočátku trochu iritovala, pořád jen mlčela a koukala, jako vystrašené ptáče, ale v pravou chvíli, přišla ta pravá slova. Konečně ženská, která toho moc nenakecá.

Jak se může stát, že se tak úžasně propojí absurdní, neskutečně černý humor a zárověň velmi chyté a milé postřehy o vztazích? Když scénář píšou partneři...

Dala bych určitě nejméně o jednu hvězdičku víc, kdyby mne první polovina filmu neunudila téměř ke spánku. Ale pak to přišlo, černý humor střídal ještě černější. Před filmem nám nějaká slečna říkala, že se tvůrci dlouho zavbývali výzkumem amatérských teroristů a přesně to jde z filmu poznat - některé příhody jsou tak dementní, že se prostě musely stát. A po všech těhle pitominách až dojemný konec - jediný hrdina se kterým můžeme alespoň trochu sympatizovat, jelikož se v slabších chvilkách zdá, že má mozek v hlavě (ano, pomineme tu scénu, kdy omylem vyvraždil své kamarády - to se může stát každému, že vezme zbraň naopak), říká kolemjdoucímu, ať všem řekne, že měl úsměv na rtech, šťastně se však rozhodně netváří, pak výbuch, spousta prachu a ticho.

Možná jsem ty chytré odkazy nepochopila, ale pro mne to byla jen nuda. Plná sympatických a tak akorát známých herců, ale pořád nuda. Jediné, co mne opravdu zaujalo, bylo to, že měli lesbičku na vaření - inspirující.

Hledala jsem nějaké informace o terapii tmou a zjistila jsem toho mnohem více. Existují lidé (říkejme jim raději Darkeři), které baví odpojovat vesnice, či města od elektřiny. Potom jsou lidé, kteří velmi přemýšlejí o tom, že elektřinu považujeme za samozřejmost, a že by bylo dobré si ji více vážit, někteří tito lidé navrhují podobné věci jako Darkeři. Zajímavý nápad a hezky propojené různé roviny filmu.

Dnes na internetu čtu, že v Polsku zemřel lékař na přepracování, hned jsem si vzpomněla na tento dokument. A doktora, který po propracovaném dni popisuje, že doma často chce zavolat do nemocnice, že je nemocný, ale lidi by čekali. Kieslowski prý hledal prostředí jak vyjádřit téma bratrství (tedy vytvořit jakousi dokumentární obdobu i předpodobu Tři barvy: Bílá) a zaujalo ho právě prostředí týmové práce v nemocnici. Tohle jsem však ve filmu pocítila jen jednou, když se jeden z pacientů dostal do mdlob a začal se kácet k zemi.

Každá mluvící hlava má říct, kdo je a čeho by chtěla dosáhnout. Geniální nápad i účastníci - od mimina, které neřekne vůbec nic, až po stoletou paní, která by chtěla žít ještě co nejdéle. Film pro mne v poměru čas a obsah zatím výtězí nade všemi jinými. Neskutečné kolik lidských myšlenek a tužeb se může vejít do 16 minut. Tak tedy lidstvo, kdo jsme a kam jdeme?