HanaM.

Když jsem se dozvěděla, že jdeme do kina na nový film o upírech - opravdu jsem se zděsila. Když jsem zjistila, že to režíroval Jim Jarmush - opravdu jsem se těšila. Vypadalo to jako absurdní, zajímavá a dostatečně šílená kombinace. Moje pocity jsou nakonec taky smíšené, film měl hodně zajímavých, černohumorných míst, hutnou atmosféru, ale po týdnu už ho vnímám jako jakýsi nudný film - "Ze života upírů."

Na jedné straně - potrhlé, nenormální, šílené. Na straně druhé - dojemné a lidské - krásná analogie na lidský život. Pokud jste někdy zažili vztah na dálku, možná Vám některé momenty budou až podivně známé. Možná Vás i napadne něco, co by Vás bez tohoto filmu nenapadlo. Spoiler alert - když už Vás opustí i operační systém, je to hódně špatný...

Moss z IT crowd natočil adaptaci Dostojevského, to jsem musela vidět! Potěšily mne cameo role Ayoadových kolegů z IT crowd. Nemůžu si pomoct, ale místo Dostojevského mi to spíš připomínalo adaptaci Kafky. Dostojevský je pro mne síla emocí a výprava do nejhlubších zákoutí lidské duše. Kafka odtažitost, temnost a tajemnost. Tohle byl určitě Kafka.

Celý můj dojem asi vystihuje komentář dvou dam, které seděly před námi v kině. Jedna říká: "Tam vůbec nebyl žádný kladný hrdina, samí blbci." Druhá automaticky dodává: "To je tak, když se točí film o dvou chlapech." Doufám, že paní někde píšou recenze, jelikož mne jejich komentář pobavil. Vím, že je velmi těžké udělat zajímavý životopisný film. Ale celých 106 minut se jenom honit za tím, aby byl film zajímavý? A během té zoufalé honby za senzací téměř zapomenout popsat tvorbu hlavního hrdiny či hlouběji vykreslit jeho charakter? To se mi nezdá jako šťastný nápad. Také linka vzájemné závislosti nepraktického génia a jeho praktického a životem protřelého partnera, tady už byla několikrát daleko lépe zpracována. Takže nakonec glosování dam během závěrečných titulků bude můj nejzajímavější dojem z Yvese.

Když jsem se vydala na dokument o cigaretách a tabákovém průmyslu, rozhodně jsem nečekala, že se budu tak královsky bavit. Oč vlastně šlo? Jednou jeden kluk zjistil, že má málo spermií a bude to asi kvůli kouření, u doktora viděl odstrašující příklad člověka vsazeného do cigarety. Za nedlouho pobíhal po Praze oblečený jako cigareta. Aby sám sobě odpověděl na otázku - proč kouříme? Líbí se mi jak Bystřičan prokládá svou osobní zkušenost s odvykáním si kouření, hrůznými fakty o cigaretách a mezi to všechno ještě investigativní reportáž o tlaku tabákového průmyslu a jeho propojenosti se státní ekonomikou. Ani jedno by asi samostatně nefungovalo, ale dohromady tvoří opravdu realistickou mozaiku - ano tohle všechno je kouření. Obdivuju Bystřičanův humor a sebeironii!

Dnes, po dlouhém čekání, pauzách, jsem konečně, konečně viděla konec mých HIMYMů. Je v tom konci trocha hořkosti. S tímhle seriálem jsem prožila vysokou školu, od začátku, až do konce. Se spolužáky jsme u kafe diskutovali o tom - 1. série, zda Ted nakonec neskončí s Robin, 2. série - kdo je majitelka žlutého deštníku, 3. série - zda se Marshall s Lilly zůstanou spolu, 4. série - zda si Ted vezme Stellu, 5. série - že seriál je už moc douhý, 6. série, že seriál je už moc dlouhý a komerčně vykonstruovaný, 7. série - že seriál je moc douhý, komerčně vykonstruovaný a Ted je asi divný, 8. série - že seriál je moc dlouhý, vykonstruovaný, Ted divný a my už se na to nebudeme dívat. 8. série - že seriál je moc dlouhý, vykonstruovaný, Ted divný a mi už se na to opravdu nebudeme dívat, 9. série - vše zodpovězeno a ano, seriál byl moc dlouhý a vykonstruovaný, čekala jsem, že konec bude víc o matce. Představuju si patičku ambiciózních scénáristů, jak dlouho debatuje o tom, jak celý konec udělat, aby byl efektní a aby uspokojil co nejvíc diváků. A celou skládačku populistických nápadů nám pak naservíruje. Přesto všechno cítím trochu nostalgie, končím školu, končí tenhle můj "mezi učením na zkoušky seriál", nezbývá než jít dál a říct si, neodpustím si to klišé - it was legen... wait for it ...dary!

Asi nejzajímavější životopisný film, který jsem viděla. Kouzelné představy, nenápadně vstupují do reality. Dílo na pomezí filmu, kabaretu,obrazu a písně. Věřím, že buřiči, jako byl Gainsbourg by se podobně nápaditý a drzý film líbil. Herecky velmi dobře obsazené, Eric Elmosnino je Gansbourgovi velmi podobný, vyzařuje z něj, jakési nepopsatelné něco. Od té doby mi v hlavě pořád hraje La Javanaise....

Na úvod bych chtěla říct, že jsem moc vděčná za možnost vidět film z africké kinematografie, a že rozumím, že jako Evropanka nemůžu tento film do detailu pochopit. Díky filmu Krvácející jsem si však uvědomila, jak jsou i filmy, které považuji za velmi špatné, dokonalé, technicky zvládnuté a pochopitelné. Krvácející, byl pro mne jakýmsi gulášem velmi špatného pokusu o pornografii (ano, trapné scény, které mají ztvárňovat sex, i když jsou herci v intimních partiích po celou dobu oblečení), ještě horšího pokusu o akční film (opravdu nepůsobí dobře, když jsou při scénách, kde mají hrdinky létat, vidět nosné popruhy), no a to ani nemluvím o velmi hloupém a předvídatelném příběhu, scénami s ochutnáváním lidského masa a ani ne ochotnických hereckých výkonech. Můj první odchod z kina ještě před koncem filmu.

Zatímco u prvního dílu jsem marně pátrala po tom, co je kontroverzní, u druhého dílu jsem zase čekala, kam ta celá podivnost spěje. Někdy se mi zdá, že von Trier se ztrácí v intelektuálních metaforách a tajemných symbolech - A výsledný dojem? Ttrochu zhnusení, a pak - nic. Těžko uvěřit, že kdysi režíroval Prolomit vlny.

Když jsem kamarádku milující pohádky vzala na vánočně znějící film - Děti nosí vánoční skřítek, čekala jsem něco hodně slibného. Slibné to tedy rozhodně bylo. Nikdy nezapomenu na kamarádčin pohled, když se ve filmu začalo ozývat: "ošukala jsi vánočního skřítka?" Krom toho, že to rozhodně není rodinná komedie, to však byl jeden z nejvtipnějších filmů poslední doby. Umění balancovat na hranici černého humoru a jemných vztahových postřehů obdivuji už dlouho, ale přidat k tomu ještě takové trhlé pojetí rodinných oslav a Vánoc -kouzelné!