Gimli

Škoda, že se potenciálně zajímavá zápletka na téma robotiky utopila v prachobyčejném, byť vizuálně přitažlivém, superhrdinském mišmaši.

Jako slabší epizoda Krajních mezí, s pro Krajní meze netypickým koncem, by to snad obstálo.

Poslabší sci-fi, u něhož zamrzí, že si scénáristé nedali víc záležet na gradaci a vypointování příběhu, je docela dobře podrženo skvěle zahranou dramatickou rovinou.

Mimořádně hloupý film o několika neposlušných nezbedech, který se snaží ohromovat zcela neatraktivními atrakcemi a který je další z mnoha, v nichž se pravidla hry vymýšlejí za pochodu. Když jsem viděl, jak hlavní hrdina "truchlí" nad ztrátou matky, což je mimochodem hlavní motivace jeho dalších akcí, musel jsem se smát. Ale byl to takový ten smích, jako když je vám trapně. A tak to zůstalo po celý zbytek filmu.

Pearcovy hlášky jsou sice místy vtipné, ale filmu chybí jakékoli napětí a něco, co by vyvolávalo alespoň nějaký zájem o postavy, a tak jde pouze o testosteronovou nudu plnou zpocených prázdných figurek. To by v případě akčního filmu nemuselo tolik vadit. Ovšem ona akce by musela za něco stát.

Dravé, přehledné a naturalistické souboje s velmi dobrou choreografií jsou prokládány velmi hloupými a špatně zahranými pasážemi, které se marně pokouší vysvětlit, co se vlastně děje a kdo a proč co dělá. Ty dramatické pasáže jsou skutečně tak špatné, že si nejsem jist, jestli je to tím, že jsou ti bijci skutečně tak špatní herci nebo je Evans skutečně tak špatný režisér. Ty dobré pasáže jsou totiž právě souboje, v nichž měl údajně místo Evanse prsty choreograf Yayan Ruhian.

Třetí díl již téma důkladně a důstojně vyčerpal. Bohužel.

Před dvaceti lety mě šílenství kolem Příběhu hraček dokonale minulo, takže nebylo možné hrát na mou nostalgickou dětskou strunu. Ani vlastně nevím, proč jsem to tehdy neviděl. Je to pěkné, možná to bylo i v lecčems první, ale v porovnání s tím, co za oněch posledních dvacet let vzniklo, je to vlastně docela tuctové.

Dva naivní mladí lidé se stávají nástroji v kolotoči mocenských intrik svých rodičů. Ocenil bych okázalostí zbavené výtvarné pojetí jinak docela plytkého příběhu.

Slibný, byť ničím originální, rozjezd slibující dobrou atmosférickou detektivku se postupně rozplizne do vršení atributů, o nichž tvůrci vědí, že v takové detektivce mají být, ale nedokážou je věrohodně a smysluplně pospojovat dohromady. Postava TJ, byť dobře zahraná, mi připadala zcela zbytečná, a zbytečně rozbíjející už tak docela vratkou kostru příběhu.