Gimli

Trochu mi vadilo to alespoň zdánlivé lavírování mezi žánry, což zněmožňovalo se něčeho chytit, na co se upnout. Než se člověk stihne rozhodout, je konec. A ani ta pointa pak tolik nepřekvapí. Na druhou stranu, mělo to atmosféru podobnou té z Purpurových řek, což oceňuju.

Stručné, jasné, svižné, poutavé, stylové a zábavné. Akorát mě zarazilo, že každý Albánec, který promluvil, uměl perfektně anglicky.

Dýchla na mě podobná atmosféra jako při sledování Stroje času (2002), takový ten nepříjemný pocit, že byly udělány věci, které nelze vzít zpátky. A to na mě zabírá. Keanu Reeves je v roli vykonavatele vůle "vyšší moci" velmi působivý, myslím, že byl správnou volbou. Ovšem uvítal bych kompletní překopání či nahrazení zcela odfláknuté a otravné linie macecha, syn a zemřelý otec. Velmi příjemným zpestřením byl krátký výstup Johna Cleese.

Příjemná zábavná podívaná, kterou člověka běhěm sledování baví rozplétat. Potěší několik zajímavých kreací, konec s vámi nijak zvlášť nehne a za pár hodin na film zapomenete. Ale taková zábava je taky někdy potřeba.

Mě nebavila ani ta Meryl Streepová. Její výkon nepovažuju za výjmečný, stejně dobře by to zahrál kdokoli jiný. A to zřejmě proto, že v podstatě nebylo, co hrát. Její postava nemá skoro žádný vývoj, což platí i pro postavy ostatní. A to mi připadá jako hlavní kámen úrazu celého filmu. Na konci jsme až na pár nepodstatných drobností tam, kde jsme byli na začátku. A co s tím?

Každý díl je výborně připraven. A i když ti politici pořád melou to svoje a pravidelně odpovídají na něco jiného, Vacláv Moravec z nich dostane aspoň to, že nechtějí odpovědět. A tak z nich kolikrát dělá ukázkové blbce! A navíc Moravec poslouchá filmovou hudbu! Dodatek: Poslední dobou (rok 2010) úroveň Otázek upadá. Moravec už není tak tvrdý, moc netrvá na tom, aby politici jasně odpovídali. Člověk se málokdy z debat, kde jsou jen politici bez odborníků, něco dozví. Snižuju hodnocení na 4*.

Hromada škaredých lidí dělá divné věci a do toho třicet minut hrozný kravál. Ale přesto mě na tom něco přitahovalo.

Velmi pěkný vhled do života a tvorby velikána filmové hudby Basila Poledourise. Dokument se skládá z rozhovů s Poledourisem a jeho rodinou, ukázek tvorby apod. Skvělé bylo slyšet hrát pana Poledourise na klavír motivy z Barbara Conana. Škoda, že jeho život předčasně ukončil prohraný souboj s rakovinou (+ 8.11.2006).

Tak ujetou a divnou věc jsem už velmi dlouho neviděl. Člověk má z počátku trochu problém ujasnit si, na co vlastně kouká, protože nedostává koncepci, na kterou je zvyklý. Samozřejmě zde najdeme i klasická klišé, jenomže způsob, jakým je tenhle žánrový mišmaš podáván, to všechno převálcuje. True Blood prostě stojí za vidění, ať už si myslíte cokoli o seriálech nebo o upírech. Něco takového se totiž vidí jen velmi vzácně! UPDATE: Po slabé čtvrté sérii, která toho rozjela příliš mnoho na příliš mnoha frontách a obsahovala tolik logických chyb a scénáristických berliček, že jsem se místy musel smát, snižuji hodnocení seriálu na 4*. 1. série 100%, 2. série 80%, 3. série 100%, 4. série 40%, 5. série 80%, 6. série 80%, 7. série 60%.

Normálně by to bylo na tři, ale Baxleymu se nějak podařilo protlačit do toho jedinečnou kingovskou atmosféru a vybruslit ze spousty věcí tak, že nepůsobí trapně. To se při adaptacích hororového Kinga většinou nedaří. Snad je to tím, že tady kniha neexistuje; jenom Kingův scénář. Navíc má Dům v růžích přes čtyři hodiny, takže je prostor na pozvolné budování výše zmíněné atmosféry a prokreslení postav. A tak se dostávám k zřejmě hlavnímu důvodu, kvůli kterému se filmové adaptace zejména hororových Kingů bortí. Ty filmy jsou většinou krátké. Prostě se vyhodí třetina až polovina Kingovy předlohy, kde se právě pečlivě budují a vykreslují pevné základy, na kterých pak stojí všechno ostatní. A pak není divu, že se ty filmy většinou nepodaří. Dům v růžích se podařil zřejmě právě proto, že knižní předloha neexistuje.