Gimli

Trochu mi to připomíná současné české filmy o mladých lidech, kde se sebranka pomatenců baví o naprostých nesmyslech ve zcela umělém prostředí.

Velmi pochmurná kriminálka, která postrádá jakoukoli akci. Děj se posouvá dopředu velmi pozvolna a jen a pouze prostřednictvím dialogů. A celé se to tak zvláštně vleče, že člověk cítí tu stojatou stísňující atmosféru psychiatrické léčebny té doby. A právě kvůli budování atmosféry to stojí za vidění.

Velmi zdařilý balanc na hranici vtipnosti a nad propastí trapnosti, do které naštěstí Zohan nikdy neupadne. Příjemná zábava se spoustou gagů, která má i nějakou tu myšlenku. A způsob, jakým si Zohan utahuje ze superhrdinů, mi učaroval. 70%

Obyčejná zombie střílečka bez špetky invence. Věci tisíckrát viděné jsou tu zase. Čtvrtý díl snad nebude potřeba. Jen jediná věc mě zaujala. Byl to Oded Fehr. Už v Sommersových Mumiích mi tenhle hezoun neseděl. A tady jsem přišel na to proč. On prostě neumí hrát.

Výborní čeští herci ve filmu, ve kterém je prostinká zápletka natažena na úmorných 90 minut.

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.

Zatím jsem Bournův mýtus viděl jen jednou. Přišlo mi to až příliš chladné, takže jsem se o Bourna nebál tolik jako v Agentovi bez minulosti nebo v Bournově ultimátu. Tenhle odstup Greengrasovi dokonale vyšel v polodokumentárním Letu 93, kde byl jistě na místě a filmu přidal na působivosti. Ovšem, mám-li sledovat fiktivní drama, bez odstupu se dokonale obejdu. Jinak nemám výhrady.

Napínavá podivaná bez samoúčelných kýčovitých výlevů, která zajímavým způsobem kombinuje staromódní akci s akcí v matrix stylu. Nic však není přehnáno.

Příjemný film na nedělní odpoledne, který zaručí dobrou náladu. Ale člověka vůbec nenapadne, že by jim to nemuselo vyjít, takže nezbývá než se kochat elegány v cool oblecích a dámami v přiléhavých šatech. Nakonec, proč ne?

Velmi slibný rozjezd, který zabírá 3/4 filmu, je dokonale zabit poslední čtvrtinou. Jakoby vám před očima kuchař připravoval delikátní specialitu a pak vám to číšník převrhl do klína. Je jedno, jak to celou dobu vypadalo nádherně, protože ten číšník celý zážitek dokonale pokazil. Stojí za vidění. Avšak kdo by chtěl něco takového dobrovolně zažít víckrát, že ano.