Gimli

Krátký film, v němž Méliès vtipně ukazuje, jakých filmových kouzel je schopen. Na tabuli vždy křídou nakreslí nějakým způsobem upravenou svou podobiznu a pak se v ni v jednom záběru promění. Nejvíc mě pobavil pán s monoklem.

Bodejť by Méliès nebyl označován za Vernea kinematografie, když mnoho jeho filmů vychází z Vernea. Cesta do nemožna rovněž. Výprava je na svou dobu nevídaná a ještě k tomu je film kolorovaný. Mně se nejvíc líbila scéna rozdělávání ohně na Slunci, to je opravdu gag jedna báseň. Taky je mi teď už definitivně jasné, že Karel Zeman musel ve svých filmech podle Verneových knih čerpat z Mélièse. To neříkám jako výtku, vlastně jsem tomu rád.

Místy legrační, místy napínavý horor, který se sem tam svou atmosférou přiblíží klasikám 70. a 80. let. Za pozornost stojí minirole samotného Stephena Kinga v roli lehce zaostalého správce hřbitova, protože scéna s ním je opravdu vtipná.

Tak tohle je opravdu parádička. Myslím, že s trikovými kvalitami a nápady, kterými tento Mélièsův vtipný minutový filmeček disponuje, by mohla televize diváky bavit i dnes. L'Homme orchestre je přes sto let starý a já se snad zdráhám uvěřit tomu, že to tak skutečně je.

Pokropený kropič je zajímavý tím, že má alespoň nějaký příběh. Je to o nezbedném hošíkovi, který provede neplechu zahradníkovi. Ostatní filmy Lumiérů jsou většinou jenom pohyblivé fotografie.

Dagmara je špatná a nevtipná. Mohla by být i vtipná, kdyby ten humor, který podává, podávala uplně jiným způsobem. Takhle jenom vidíme herce, jak se snaží být vtipní, ale vlastně ani nevědí proč.

U stoklu sedí tři muži, dva hrají karty, třetí přihlíží a obsluhuje je zřejmě číšník nebo sluha některého z nich. Čtyři hvězdičky si Karetní partie zaslouží za tu dobrou náladu, kterou vyzařuje.

Chlápek si nasazuje nejrůznější klobouky a podle nich mění svůj charakter. Je to docela vtipné.

Docela sranda, je to spíše divadelní číslo, ale opět Melies překvapuje slušnými triky (zvláště závěrečná proměna v rozmotaném prostěradle).

Výborná podívaná, která není až tak grotesková, jak by se mohlo zdát. A to je dobře. Hlavně druhá polovina je krásnou hříčkou pojetí neznáma, nechybí napětí i humor, ale humor opravdu vkusný, nebavíte se poskakujícími pajduláky, ale Méliesovými nápady, které kloubí s triky, za něž by se nemusel stydět snad i o desítky let později. Vizáží kulis a z nich plynoucí atmosférou je toto Meliesovo dílo podobno filmům Karla Zemana. Zajímalo by mě, jestli se zde Zeman alespoň trošku inspiroval. Jak řekl Tsunami_X, komentář ruší, já jsem si jako podklad zvolil Band of Brothers od Michaela Kamena, konkrétně skladby Discovery of the Camp a Austria, které přidaly na dramatičnosti. Cesta na Měsíc je opravdu nejkrásnější filmový večerníček pro filmového fanouška!