Cesta do nemožna

Další parádně zvládnutý celovečerák jako Voyage dans la lune, Le. Skvěle povedené s příběhem, výpravou a fantastickými triky. Nakonec bych ještě zmínil fakt, že vybarvování jednotlivých políček muselo trvat sakra dlouho. Méliès se opravdu činil a je u něho cítit to nadšení pro práci, kterou tolik lidá bohužel postrádá. (15.11.2008)

Tolik fantazie a nápadů mohou dnešní tvůrci Mélièsoci jen závidět. Poklonu si zaslouží též kolorování 23 tisíc filmových políček. Přiznávám ale, že mnohem větší dojem na mě udělalo zvracející Slunce. Okouzlující je také fakt, že kamkoliv se partička smolařů dokodrcala (mnohdy za výbuchů a havárií), vždy ji vítal vášnivě aplaudující dav. (28.11.2012)

Na svoju dobu rozhodne jeden z najlepších filmov, prehnali to, lebo cesta na povrch Slnka je šialenosť a to im muselo byť jasné už vtedy, navyše nechápem, kde tam zobrali tie stroje. Bolo to prepálené, ale za to aj vtipné, zakladať oheň na Slnku, vlak rozbiehajúci sa po kopci smerom do vesmíru, ozaj zážitok tento film. Oproti roku 1902 a filmu Cesta na Mesiac nevyužili všetok pokrok, najmä, čo sa týka pohybujúcej sa kamery. Našťastie je tento film možné vidieť vo farbe, takže zážitok z toho môžte mať. (23.08.2013)

Z hlediska Meliése se jedná v podstatě o volné pokračování Cesty na Měsíc. Z hlediska Julese Vernea už geneze tak jednoduchá není. Film vznikl na základě divadelní hry "Voyage à travers l'impossible" z roku 1882, jejímž spoluautorem byl Verneovi Adolphe Dennery. V této hře se protlo hned několik motivů z Verneových knih - Nemův Nautilus, odkazy k cestě kapitána Hatterase, doktor Ox, postavy z Gun clubu, cesta do středu Země a další. Novým motivem pak byla cesta k planetě Altor. Z těchto prvků pak Meliése vytvořil vlastní vizi - je tu tedy ponorka, arktické krajiny atp. Z planety Altor se stalo Slunce. Divák je tak svědkem jakési vylepšené a o dost rozmáchlejší verze původní Cesty na Měsíc, za použití základu divadelní hry, která je sama o sobě variací na Verneovi knihy...A do toho se lehce mísí i vliv Wellesovi knihy První lidé na Měsíci. (a aby to nebylo málo složité, Meliése se prý u Cesty na Měsíc dost inspiroval v Offenbachově operetě vycházející z Verneovi předlohy). (21.01.2012)

Jurij Michajlovič Lotman tvrdí, že film se začal proměňovat v umění díky Georgesu Mélièsovi. Inu, nebudu mu v žádném případě namítat, jen se nechám tímto objevem v umění unášet i po víc než 120 letech, od kdy tyhle nápadité, pohyblivé a již zde komplet barevné(!) obrázky spatřily světlo světa. Karel Zeman i pár dalších dokázali na Mélièse stylově a úspěšně navázat, s celovečerním formátem posunuli tuhle poetiku do nových rozměrů, přesto Mélièsovy snímky podle Julesa Vernea zůstávají dodnes stejně pozoruhodné a fascinující. Cesta do nemožna má s Cestou na Měsíc hodně společného, přesto Méliès nabídl divákům v tajuplném verneovském příběhu přeneseném na plátno možnost kochat se 24 minut řadou zcela nových nápadů, příhod s cestováním hned několika dopravními prostředky (jéj, žeby první road movie na světě? :-)) a pečlivě aražanovaných kulis, dokonce i v akci a s pohybujícím se obrazem přes okno plující ponorky. (13.02.2023)