Cesta do nemožna

Další parádně zvládnutý celovečerák jako Voyage dans la lune, Le. Skvěle povedené s příběhem, výpravou a fantastickými triky. Nakonec bych ještě zmínil fakt, že vybarvování jednotlivých políček muselo trvat sakra dlouho. Méliès se opravdu činil a je u něho cítit to nadšení pro práci, kterou tolik lidá bohužel postrádá. (15.11.2008)

Z hlediska Meliése se jedná v podstatě o volné pokračování Cesty na Měsíc. Z hlediska Julese Vernea už geneze tak jednoduchá není. Film vznikl na základě divadelní hry "Voyage à travers l'impossible" z roku 1882, jejímž spoluautorem byl Verneovi Adolphe Dennery. V této hře se protlo hned několik motivů z Verneových knih - Nemův Nautilus, odkazy k cestě kapitána Hatterase, doktor Ox, postavy z Gun clubu, cesta do středu Země a další. Novým motivem pak byla cesta k planetě Altor. Z těchto prvků pak Meliése vytvořil vlastní vizi - je tu tedy ponorka, arktické krajiny atp. Z planety Altor se stalo Slunce. Divák je tak svědkem jakési vylepšené a o dost rozmáchlejší verze původní Cesty na Měsíc, za použití základu divadelní hry, která je sama o sobě variací na Verneovi knihy...A do toho se lehce mísí i vliv Wellesovi knihy První lidé na Měsíci. (a aby to nebylo málo složité, Meliése se prý u Cesty na Měsíc dost inspiroval v Offenbachově operetě vycházející z Verneovi předlohy). (21.01.2012)

Pri všetkej úcte Mélièsovi a jeho nadčasovej tvorbe ktorú plne uznávam, ale tento kúsok ma nebavil tak ako Cesta na mesiac. Statické scénky prípravy boli príliš zdĺhavé a hoci sa jedná o rok 1904 niektoré momenty ako na slnku boli tak hlúpučko nereálne, že aj na fantasy z tohoto roku, si to mohli odpustiť..Ale zlé to rozhodne nie je. (10.08.2016)

Cesta do nemožna je rozkošnou satirickou hříčkou. Georges Méliès, povzbuzen tím závratným úspěchem Cesty na Měsíc, podruhé zamířil filmovou kameru a svou vynalézavou kouzelnickou hůlku na technickou imaginaci jménem Jules Verne. A podruhé oslavoval frenetický aplaus. Zdá se, že je Cesta do nemožna přímým impulsem předchozího uznání, je vedena ve stejném výtvarném výrazu, je nadnášena karikaturním zlehčením a sarkasticky se pochechtává. Okouzlující jsou poetické obrazy komponující techniky i horské švýcarské idyly. Výjevy jsou přizpůsobivé změnám vrtochů a nálad, ušpiněné barvičky jsou svědky zázraku, kdy nemožné se stává skutkem. Měsíc je zde nahrazen Sluncem, výtvarná estetika se pod taktovkou kouzelníka ukázala být služebníčkem poezie, představy jásavě ožívají a satiricky poletují. Georges Méliès stvořil půvabně nadnesenou i výtvarně jedinečně stylizovanou lahůdku s nezbedně vystrčenými satirickými růžky. Je to osobitěji podávané filmové představení náruživého kouzelníka! (30.12.2020)

Jurij Michajlovič Lotman tvrdí, že film se začal proměňovat v umění díky Georgesu Mélièsovi. Inu, nebudu mu v žádném případě namítat, jen se nechám tímto objevem v umění unášet i po víc než 120 letech, od kdy tyhle nápadité, pohyblivé a již zde komplet barevné(!) obrázky spatřily světlo světa. Karel Zeman i pár dalších dokázali na Mélièse stylově a úspěšně navázat, s celovečerním formátem posunuli tuhle poetiku do nových rozměrů, přesto Mélièsovy snímky podle Julesa Vernea zůstávají dodnes stejně pozoruhodné a fascinující. Cesta do nemožna má s Cestou na Měsíc hodně společného, přesto Méliès nabídl divákům v tajuplném verneovském příběhu přeneseném na plátno možnost kochat se 24 minut řadou zcela nových nápadů, příhod s cestováním hned několika dopravními prostředky (jéj, žeby první road movie na světě? :-)) a pečlivě aražanovaných kulis, dokonce i v akci a s pohybujícím se obrazem přes okno plující ponorky. (13.02.2023)