Gimli

Viděl jsem ten film asi po patnácti letech a najednou jsem si uvědomil, že to romantické drama je úplně sterilní. Kdyby to nemělo tu krásnou výpravu, dávno by to upadlo v zapomnění.

Zvláštní. V paměti mi utkvělo docela dost velmi podařených scén, které skvěle hrály na různé emoce. Ale jako celek mi to připadalo unylé a ušmudlané. Uvidíme, co s tím udělá případné další zhlédnutí.

Něco tak bizarního jsem už dlouho neviděl. Ale způsob, jakým tvůrci dokázali téměř každou za vlasy přitaženou scénu přitáhnout ještě silněji, musím obdivovat.

Tajemně se tvářící nebezpečné děti jsme viděli mockrát. Ani tentokrát však nebyl potenciál, který námět skrýval, využit a klouže se jenom po líbivém povrchu. Pokloužete se ale celkem bez problémů.

Takový nepromyšlený lunapark. Poprvé mi u X-menů cukaly koutky nad tím, jak nehorázně blbé to místy bylo.

"Eukaryota jsou tady už dva milióny let!" - Nevadí mi přibarvování vědeckých faktů v těchto typech filmů, pokud to alespoň trochu vychází ze skutečnosti. Tohle bylo nabito nehoráznými pitomostmi a přitom se to tvářilo celou dobu naprosto vážně. To v žádném případě nelze tolerovat.

Skvělá hra, v níž se náznaky zdají relativně jednoznačné, ale na druhou stranu to člověka svádí k otázkám, zda to nejsou jenom falešné návnady, a tak stále přemýšlí, jestli to naznačovaným směrem skutečně povede nebo ne. Ať tak či onak, ve finále je jasné, že právě tak to muselo být. Jsem rád, že po tolika letech můžu opěť říct: Bravo!

Tváří se to jako sofistikované a promyšlené drama o hodném lupiči, ale je to vlastně docela blbý film.

Známkou kvality tohoto filmu je fakt, že to zjevné morální poselství o tom, že i přes rozdíly v barvě kůže, šikmosti očí, míře vyšinutosti či obsahu tuku v těle spolu můžeme fungovat a společně nakopat prdel nástrahám života, téměř neruší.

Svěrákovi ty pohádky prostě nejdou. Jsou přehnaně afektované.