Gimli

Dravé, přehledné a naturalistické souboje s velmi dobrou choreografií jsou prokládány velmi hloupými a špatně zahranými pasážemi, které se marně pokouší vysvětlit, co se vlastně děje a kdo a proč co dělá. Ty dramatické pasáže jsou skutečně tak špatné, že si nejsem jist, jestli je to tím, že jsou ti bijci skutečně tak špatní herci nebo je Evans skutečně tak špatný režisér. Ty dobré pasáže jsou totiž právě souboje, v nichž měl údajně místo Evanse prsty choreograf Yayan Ruhian.

Třetí díl již téma důkladně a důstojně vyčerpal. Bohužel.

Před dvaceti lety mě šílenství kolem Příběhu hraček dokonale minulo, takže nebylo možné hrát na mou nostalgickou dětskou strunu. Ani vlastně nevím, proč jsem to tehdy neviděl. Je to pěkné, možná to bylo i v lecčems první, ale v porovnání s tím, co za oněch posledních dvacet let vzniklo, je to vlastně docela tuctové.

Dva naivní mladí lidé se stávají nástroji v kolotoči mocenských intrik svých rodičů. Ocenil bych okázalostí zbavené výtvarné pojetí jinak docela plytkého příběhu.

Slibný, byť ničím originální, rozjezd slibující dobrou atmosférickou detektivku se postupně rozplizne do vršení atributů, o nichž tvůrci vědí, že v takové detektivce mají být, ale nedokážou je věrohodně a smysluplně pospojovat dohromady. Postava TJ, byť dobře zahraná, mi připadala zcela zbytečná, a zbytečně rozbíjející už tak docela vratkou kostru příběhu.

Je zcela lhostejno, na který díl zrovna koukáte, děje se tam totiž stále totéž a řeší se stále tytéž problémy. Postavy za celou dobu neutrpí sebemenší vývoj, jen jsou přesouvány z místa na místo a v čase. Takhle vždycky víte co čekat, ale zároveň je vyloučeno jakékoli překvapení. Pak zůstává otázkou, jestli vám postavy a určitý svébytný konverzační humor sednou. Pokud ano, je to vcelku kdykoli koukatelné bez nutnosti vědět, co se stalo v předchozích dílech (vizte výše). V opačném případě může tento seriál vyvolávat značné rozladění a vzbuzovat agresi.

Tisíckrát viděné je tu po tisící prvé a zase nic nového. Za pozornost stojí pouze nápadité grafické ztvárnění pirátských elementů.

Tady si někdo ukousl příliš velké sousto. Nevím, co přesně tvůrci zamýšleli natočit, ale je zřejmé, že tento film nefunguje ani jako komedie, ani jako buddy movie ani jako rodinný film. Jde pouze o sled velmi povrchních scének, které na sebe nijak zvlášť nenavazují.

Konečně zase jednou film, který má velkou šanci (možná i ambici?) vzbudit v lidech zájem o vědu. A krom toho je to parádní filmařina!

Skloubit evoluční, filozofické, informačně technologické, kvantově mechanické a standardně kosmologické úvahy do hraného anime byl vskutku výtečný nápad! A to přesto (nebo možná právě proto?), že je základní premisa - tedy že člověk využívá mozkovou kapacitu jen velmi omezeně - mýtus, neřku-li pitomost!