Icefist

Asi se mi to dost brzo z hlavy vypaří, ale teď na zpříjemnění lednového večera to bylo fajn. Je pravda, že Emma Stone snímek s přehledem utáhla, i když já osobně jsem si víc užíval pohledy na mnou oblíbenou Alyson Michalku. Škoda že tady neměla moc prostoru a eště navíc hrála takovou pitomoučkou postavu. Zápletka a děj nebyly žádnej zázrak, ale celkem to vydrželo pohromadě. Já si víc užíval drobností a jednotlivých scén (Stanley Tucci pokaždé když se ukázal, tak to stálo za to) a ta hodinka a půl mi příjemně utekla. 70 % Oblíbená část- "Sháním Bibli"

Bylo tu toho řečeno již hodně, proto vystihnu jen to, co mě osobně zaujalo nejvíc. V první řadě úžasný Jamie Foxx a dále pak parádní hudba, která dostala z mého úhlu pohledu víc prostoru než v jiných životopisných filmech (a rozhodně to nebylo na škodu), dlouhá stopáž která mě ale ani v jednom momentu nezačala nudit, krásně zachycená retro atmosféra. Kdo neviděl, vidět by měl. Tady není vůbec o čem. 90 % Oblíbená část- vznik What'd I Say

Já mám tenhle film rád a to z jednoho prostého důvodu, jenž jsem tady v komentářích snad ani nezaznamenal- dost dobře si totiž dokážu představit, že tohle se v reálu může odehrát. A takové snímky mají moje sympatie (další takový mě napadá třeba John Q.). Hoffman i Travolta podávají velmi kvalitní herecké výkony. Mimo základního příběhu se dočkáme i pohledu pod pokličku médií a přesto že by se dalo najít i leccos negativního (např. chování policie), tak u mě jednoznačně převládají pozitivní pocity. 90 % Oblíbená část- Travoltův první rozhovor do TV

Brilantní dílko na které je radost se dívat a kde se Cage předvádí ve velice dobrém světle. Ostatní postavy jsou sice taky pro vyprávění důležité a zahrané přesvědčivě, ale přesto je to tak trochu one-man show. A přispívá k tomu jistě i ich-forma, ve které je nám tato lahůdka servírována a která mi zde perfektně sedla. Navrch se dozvíme, jak to chodilo a možná ještě stále chodí v obchodě se zbraněmi a jak se do toho zamíchává politika. To vše protkáno úžasným hudebním doprovodem. 90 % Oblíbená část- Cageův monolog k Hawkeovi při výslechu o tom, co se stane

Pohodová záležitost, kde nenajdete Ferrella až tolik ulítlého, jako jste možná zvyklí. I když pár extrémních situací se zde přece jen objeví, zabodnutá vidlička a její dolování nechává pozdravovat. Celkově je to ale příjemně strávený kus života, k čemuž přispívá i ostatní herecké osazenstvo. Děj sice není nijak zamotaný a do detailů promyšlený, ale to u komedie ani neočekávám, takže to nepočítám jako zásadní problém. Třešnička na dortu pro mě bylo T.N.T. od AC/DC. 70 % Oblíbená část- Larry Bird

Ačkoliv dávám originálním snímkům zpravidla vysoká hodnocení, jsou i výjimky. A toto je jedna z nich. Pokud bych měl vyzdvihnout cokoli, co mě zde upoutalo, bylo by to neuvěřitelné herecké obsazení. Což ale nemyslím nijak pozitivně, protože takové panoptikum, jaké najdete zde, to se jen tak nevidí. K dobru se mimo již zmíněné originality dají počítat asi jen vtipné momenty (jejichž počet by se však dal zaznamenat na prstech jedné ruky) a hudba (když začali hrát Black Sabbath svoje úderné Paranoid, moje uši zaplesaly). Uvažoval jsem i o čtyřiceti, ale nakonec dávám jen tak tak 50 %. Oblíbená část- konfrontace při autogramiádě

Solidní jednohubka která mi byla po chuti hlavně díky zaměření na hudební průmysl. Hlodů tady nebylo zas až tolik, kolik jsem možná čekal, ale když už něco, tak to povětšinou stálo za to. Hlavní výtku mám k tempu, které bylo dost nevyrovnané a naopak tvůrcům děkuju za několik hudebních skvostů od The Clash. Herecké obsazení nijak neurazilo, i když na druhou stranu bych ani nikoho nevyzdvihoval. 70 % Oblíbená část- stěr Larse Ulricha při dialogu

A já říkám třikrát ano. Na projekci jsem vyrazil ze zdejšího poměrně chabého hodnocení rozladěn, avšak skepse absolutně nebyla na pořadu dne. Na něm byla jedna z nejlepších čerstvě natočených komedií, co jsem za poslední dobu viděl. Fórů tady není pár, ale přímo smršť, která vás nenechá delší dobu v klidu a co zvlášť oceňuji, že jsem se u drtivé většiny opravdu smál a vyhovovaly mi všechny od těch čistě konverzačních, přes vizuální (ožíračka v baru), parodické, až po ty typicky Ferrellovsky extrémně ulítlé. A popravdě moc nechápu zdejší nářky, protože v absolutně našlapaném kinosále se co chvíli smála většina osazenstva a nemyslím si, že by to byl jen můj subjektivní pocit. Minimálně tedy ostrůvek spolučumitelů, lebedících si okolo mě, se bavil náramně. Pocit lehce slabšího místa ve stopáži jsem pocítil jen jednou, takže salva několika vyloženě legendárních frků společně se zbytkem výrazně nadprůměrných nedá míň než 80 %. Oblíbená část- trefení křoví Jacksona s Johnsonem

Téměř celou dobu jsem si u tohoto snímku říkal, že tohle už jsem někde viděl. A to není dobře. Na vrcholu tak potom zůstává jen seriál o portýrově ruce, jenž se zdařil brilantně. Z toho zbytku místy vystřeluje tu a tam solidní fór, ale já od komedie očekávám víc, než jsem našel zde. Proto jí zařazuji do pořadače mezi ostatní filmy z kategorie "jednou a dost". Když totiž přičtu i hromadu do očí a mozku bijících nelogičností, které právě kvůli jejich viditelnosti nelze jednoduše ignorovat, nedostanu se na víc než 80 %. Edit: asi stárnu a po opakovaném shlédnutí zvedám o 20 procent. Oblíbená část- dodělání dítěte

Bylo by to o deset procent míň, ale rockovou muziku já fakt můžu. A hudba je samozřejmě tou nejsilnější stránkou, kterou se může tento počin chlubit. Velice mile mě překvapila Dakota Fanning, kterou jsem měl pořád ještě zafixovanou jak holčinu z Muže v ohni a Války světů. To se odteď mění, slibuju. :-) Co se děje týče, tak mě bavil zrod kapely a její začátky a všechno šlapalo jak rozjetá lokomotiva. Ovšem s koncem japonského turné jako by došlo palivo a zbytek stopáže už se jen tak líně dovlekl do cílové zastávky. Jak jsem ale říkal, pro rock mám slabost, tudíž 80 %. Oblíbená část- Cherry Bomb (Japonsko)