crozet

Dokument o našem nešťastném ne-králi, založený na shromáždění relativně jednoznačných jednoduchých tezí nad jeho životopisem a důležitými politickými rozhodnutími, které téměř všechny pro něho nevyznívají dobře (sólo hráč, ctižádostivec, lakomec, nesnášenlivec a pavouk ve svých superprojektových diplomatických sítích, jež spřádá, do kterých nikoho nepustí a nakonec vždycky rozhodne sám, bez možnosti kritické úpravy dalšího postupu; člověk bez emocí, ovšem s lidskými slabostmi; silný dovnitř, slabý ven atd. atd.). Navíc se současně nemohu ubránit pocitu, že autor není nestranný (resp. je silně kritický). ERGO: Je tento přístup, balancující na hraně názorového sdělení, korektní? Není to snadné, na tak malém prostoru učinit spravedlivou výpověď, která navíc nemá vyznít jako všehochuť a alibistické ne-hodnocení, jež v diváku nezanechá účinek, nicméně korektní to z definice úplně není.. Vyjdeme-li však z hranic filmového vyprávění, dokument sehrává zdatně svoji sekundární roli, tu sociální. Divák se tak opět vrací k obtížně řešitelnému soukromému úkolu, jak příslušnou zcela zásadní a v celé své politické kariéře patrně nejvlivnější osobnost v našich státních dějinách samostatně hodnotit (pochválit, či zkritizovat), aby pak mohl svůj závěr co nejdéle udržet (pokud možno neměnit) a obhájit např. před dětmi, které se budou ptát (vlastně už ptají). Tento dokument přitom na základě utříděné látky a její konzistentní (negativní) suchopárné a nevraživé tezovité struktury, zaujetí, jež vzbuzuje, i samotného obrazového doprovodu, poskytuje divákovi v této snaze solidní a zvláště plodný dialogický vstup. Budiž chvála. Dál už musí ale divák sám.

Stylizovaná esence historické americké duše. PROTO se jeví jako moudrý např. Luděk Bukač, když na pozadí porovnání hokejového stylu a možností české vs. kanadsko-americké reprezentace poukazuje na určující rozdíly, jež nemá smysl v přípravě stírat, nýbrž na nich precizní přípravu zakládat. ---- Humorista, ovšem současně citlivý autor, hrdý patriot a workoholik Tarantino v Hateful Eight obnažil další vrstvu svého celoživotního vyprávění o tom, kdo jsou to Američané, jaké jsou jejich hodnoty, jak si přitom vysvětlují svět a jaké jsou toho hranice i dálavy; zde v dalším jednom historickém exkurzu. Komu přitom snad chyběl neopomenutelný religiózní étos (protestantská brutalita), nechť si vzpomene na dlouhé záběry zasněženého Krista na náhrobku.. Takže pro nás, ve zkratce a mnohovýznamnosti smějící se bestie ze středoevropského českého regionu (např. kdesi u Štěchovic na potlachu): "...pověste ho vejš, ať se houpá!"

80. léta v USA a jejich velmi citlivě (nebo spíše perfekcionisticky) zpracovaná vizuální stránka (jak ji pamatujeme ze svého dětství v hitech československého kina typu Číslo pět žije, Krotitelé duchů, Konvoj, E.T. atd.), jazykový kód (často se opakující "crap":)), gestikulace postav a vůbec a hlavně narativní styl a hodnotová struktura příběhu a hrdinů (model "klukovské přátelství na život a na smrt - zachránit svět - máma, táta, brácha, ségra - holka" - samozřejmě a závazně ve zmíněném pořadí). Přidávání sérií je v principu kontraproduktivní a ze seriálu postupně dělá grotesku (jakkoli motiv a poctivost zpracování pokračování je autentická). Všem klukům a holkám cca 12+!

Dobrý a poctivý (chce se říct sedláčkovský) příspěvek. Kyrie Marigolde, vyjádřil ses věcně bezvadně, navíc mohu podepsat i osobní stránku tvého pohledu. Mezi zmínění hodná herecká jména zahrňme ještě Evu Vrbkovou, jejíž role i ztvárnění zcela zapadá do celého konceptu a kvalitativně jej naplňuje jakbysmet.

Mrazivý a nezvykle naturalistický scénář, včetně vyústění, sugestivní herecké výkony i některé obrazové momenty; dialogy občas mírně kulhavé, ale celkově velmi solidní zážitek, kdy vás atmosféra i vyprávění vtáhnou do děje. Dobrá připomínka k nyní 30letému výročí...

Po kvalitativním excesu druhé série se tvůrci vrátili ke způsobům fenomenální řady s Harrelsonem a McConaugheyem, jakkoli její úrovně samozřejmě nedosáhli. Opět jsme v děsivé atmosféře zločinu (na dětech), navíc okořeněno sociální sondou do nefunkční rodiny, chudoby a sociální patologie. Detektivní příběhová struktura solidní, kompozice obrazů na přeskáčku životním cyklem poněkud konfliktního černošského policisty nápaditá a citlivě zpracovaná, práce v maskérně pak výtečná! Myslím však, že psychologie manželského vztahu a role hezké ženy-autorky v příběhu vyšetřování poněkud přeceněná, což se s dalším podepsalo na celkové rozvleklosti seriálu a jeho oslabené sledovatelnosti. Kontroverzní roli podle mě sehrál i český dabing hlavní role.

Režie solidní, herci zdatní (utkvěla mi mj. manželská hádka ke konci). V žánru se však pohybují relativně lépe jiní autoři (či jejich dvojice).

Red Sonja

Mikina-men to opět udělal dobře - jednoduše řečeno poctivě a profesionálně, jak jsme u něj zvyklí. Volí důležitá témata bez ohledu na náročnost, nebojí se a směřuje vždy cílevědomě a přímočaře k vytyčenému cíli. Jako svůj umělecký/narativní styl zvolil DIALOG (ono to asi jinak ani s ohledem na látku "soudobé dějiny" nejde), tedy jakékoliv výpadky jeho rytmu potažmo autenticity bývají okamžitě vidět - a mně se líbí, s jakou sveřepostí tento autor permanentně chodí s vlastní kůží na trh, a zůstávám vůči jeho výkonům tolerantní. Co se přímo Palacha týká, oceňuju výtečně zrežírované, dobře připravené dialogy, výkon hlavního protagonisty i např. jeho matky a v neposlední řadě hudbu Michala Rataje (zvláště v závěru - tak nějak si představuju, jak zní aktuální hit v uších bolestivě umírajícího a do náležité a nevratné samoty vrženého člověka). Film samotný je jako celek zvláště pak více než důstojnou připomínkou dodnes neodrušeného traumatu, které má nejen dlouhodobé dopady sociální či politické, nýbrž i čistě osobní a neseme si je každý a po svém dál. Film je další z příležitostí, jak mu čelit. Topení štěňat (navíc přestože čerstvě narozených, již s otevřenýma očima)? Relevance Palachovy nevěrné scény? Kdo nic nedělá, nic nezkazí, a kdybych měl hrát na housle tak, jak pracuje T. Sedláček, považoval bych se odůvodněně za mistra.

V řadě traumatických upomínek traumatických událostí zpřed 50 let..: vivat Jastraban! Co dále z Halamova filmu vystupuje, je solidně vystavená atmosféra jednání s bratry či vedlejší role osoby Biľak. Jinak obyčejný TV film s obyčejnými neduhy.