Červená

Soňa Červená je sympatická dáma a její životní osudy jsou dobrým materiálem pro film. Ale bohužel - o opeře vím, jen že existuje a že se v ní zpívá. Takže jsem koukal na dokument o pěvkyni, o jejíž proslulosti je autorka přesvědčena, ale já o ní nic nevěděl a musel jsem se spokojit s tím, co z její kariéry režisérka do filmu vybrala. (13.09.2018)

Soňa Červená je ohromující a její život si zaslouží pozornost, o tom nemám pochyb. Nicméně a bohužel se mi vkrádají pochyby o dokumentu samotném. Paní Sommerová začíná vykrádat sama sebe. Dokument je nástavbou dokumentu Moje 20. století a zase tolik nového nepřináší. Nepřináší nový pohled na Červenou a jen doplňuje drobné mezery či časové etapy v jejím životě. Neviděl-li někdo Moje 20. století, nejspíš si dokument užije, v opačném případě je člověku spíše líto, že dokumentaristka prostě recykluje již hotový materiál a nabývá pocitu, že Červená, přes svůj pestrý devět dekád trvající život, vlastně již nemá co dalšího říct. (13.09.2017)

Čtyři hvězdy, a nejraději bych dala pět, náležely by ovšem, stejně jako má poklona, beze zbytku Soně Červené. Nicméně, je to přece jen hodnocení dokumentu jakožto vizuálního díla, takže za tři, průměr tedy čtyři hvězdy. Režisérskou práci Olgy Sommerové zcela zastínila osobnost Soni Červené a práci režisérskou a scenáristickou tak uvrhla zcela na vedlejší kolej. Pokud to byl záměr, pak je to ovšem dobře. Stejně jako v dokumentech o Martě Kubišové a Věře Čáslavské najdeme režisérčin "metapříběh" týkající se amorálnosti a krutosti komunistického režimu a byť se může zdát, že třeba právě Soňa Červená tak to explicitně nepojímala, i tak soudím, že je to správně. (23.09.2017)

Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce. (19.05.2023)

Život Soni Červené byl bezpochyby plný zvratů, odhodlání a osudových rozhodnutí. Nicméně nic z toho se do posledního dokumentu z triptychu o silných ženách Olze Sommerové úplně nepodařilo přenést. Jako obvykle nechává příběh vyprávět hlavně protagonistu, aby pouze v určitých okamžicích nadnesla důležitou otázku nebo dodala potřebný střípek – ale tentokrát je to vyprávění spíše lyričtější, možná tolik blízké duši samotné Soni Červené. Pěvkyně světového formátu ztvárňuje důležité role, reflektuje se  v nich, ale už o něco méně nás vtahuje do samotného příběhu svého života. Tam, kde se Věra Čáslavská nebo Marta Kubišová musely rozhodnout, zda budou následovat svůj sen -  a zahodí tak svou páteř (nebo opustí zemi), Soňa Červená emigrovala a její sen tak mohl pokračovat dále. A byl to sen grandiózní (o tom žádná), jehož naplnění je určitě hodno obdivu. Jenom už tam chybí ten apel, chybí osudovost. A právě to je ta ingredience, která z civilních portrétů Olgy Sommerové udělá vždy důležité dílo. Což se tentokrát úplně nenaplnilo. (14.02.2022)