crozet

Pracovité výkony novinářů ČT kalí snad jen jejich necharismatičnost a obtížně snesitelná osobnost Marka Wollnera.

Nedobře se orientuju v jednotlivých dílech nebo pokračováních této epopeje - včera jsem ale viděl "dvojku" v TV, takže mi nedá nezahrát si na Zarathustru: Stallone (a jeho alter ego Rocky Balboa) je filmový koncentrát eklektického a ambivalentního amerického ducha se vším všudy, který směšuje zdánlivě nesmiřitelné protiklady jako romantismus vs. povrchnost, idealismus vs. póza, dobro vs. zlo, vážnost vs. směšnost, samostatnost a statečnost vs. sebedestruktivní infantilnost, moudrost vs. nezralost a tak dál... Rocky II je celá Amerika ve 114 minutách. A na závěr epitáfek Zarathustrovy babičky, která si pod prořídlý knírek skřehotá: Je lehké a nesprávné ji s úsměškem odsuzovat, je lehké a nesprávné ji nekriticky obdivovat; ovšem člověk by se na ni měl aspoň jednou zajet podívat.

Tenhle film nelze brát zploštělou optikou zvláštní až zvrácené love story, vzpomínek intelektuála na bizarní iniciaci nebo příběhu zajímavého a tragického osudu negramotné nacistky atd. atd. Pro mě šlo v první řadě o velmi zdařilé podobenství, které na výše zmíněných kulisách zobrazuje komplikovanost a rozsáhlou společenskou tragédii nejhrůznější pasáže německé historie a vyrovnávání se s ní. Tedy ne tolik milostné utrpení mladého hrdiny nebo Hannino utajování negramotnosti ad absurdum či jiné obligátní dějové prostředky představují hlavní sdělení, nýbrž momenty ztrnulosti publika v soudní síni, rozpačitost žalobce, vyostřené seminární debaty na fakultě, Michaelovo zrušení návštěvy Hanny ve vězení, rozhodnutí pokračovat v životě jinou (vlastní) cestou a jeho realizace a morální odcizení vůči původní lásce, jež bylo vizuálně uskutečněno při vzájemném setkání těsně před Hanniným propuštěním, jsou prostředky, skrze které k nám autor Bernhard Schlink (zjevně Němec) promlouvá. Sebevražda Hanny zdá se být možná obligátním finále, nicméně v konečném důsledku dodala na vypjatosti a tragičnosti a symbolicky uzavírá zmíněnou dějinnou kapitolu smrtí jejího reprezentanta a osaměním toho, kdo ji nemohl ovlivnit, nicméně nese její následky, se kterými se musí umět smířit a vyrovnat, pročež vykonal už první krok: vstříc dceři "zpod kamene," započetí vyprávění svého životního příběhu, paralela terapie ve stylu "musíme o tom mluvit".

Filmový přepis detektivek Agathy Christie má své docela limitující, z žánru plynoucí hranice. Nicméně na této epizodě bych pochválil režii - dobře vedla herce a v některých momentech působila až autenticky (dialogy). Jinak Geraldine McEwan rozhodně není pouhou "typickou hereckou představitelkou slečny Marplové."

Animální a poněkud bezohledná síla humoru z veberovské dílny se opět dotkla absolutna svého žánru. Samozřejmě po shlédnutí nelze očekávat hromadu demonstrativních sebevražd osvícených diváků - je to "jen" přímočará, místy cynická komedie (Thierry Lhermitte - kolega-satan). Jenže právě tyto parametry jí dodávají uragán křečí břišního nebo obličejového svalstva. Nelze též opomenout víc než solidní příběhovou konstrukci a notný společenský přesah - ať už s ohledem na typické francouzské sociologické reálie (pracovní právo, byrokratická reglementace uvnitř organizací atd.) nebo roviny obecnější (ve zvážnělém stylu "homosexualita a společnost"). Gratulace panu režisérovi, totální obdiv messieurs Depardieu et Auteuil! "...chtějí mi na hlavu nasadit kondom. Budu vypadat jako...!"

Stylizace, diletantství, směšnost, kalkul, bankrot... Tento film se obzvláště nepovedl. Kompozičně je zcela rozbořen do samostatných fragmentů, které vzhledem k tomu, jak diletantsky jsou zpracovány, divákovi zaručeně nepřinášejí orientaci, natož jednotný dojem. O ideji a úrovni zapracování role Bolka Polívky s Mádlem nebudeme ztrácet slovo. Tato kompoziční hatmatilka je pak celá úsměvně rámována rádoby holywoodskými předěly ve stylu "Part one" (takže téměř s tikem zpozorníte už na samém začátku..). Fragmentárně dále vyznívají i jednotlivé dialogické příspěvky a i scénáře postav a jejich dialogy v mnoha případech nelze považovat za solidní. Pochválit je samozřejmě obligátně vhodné kostýmy a dejme tomu výpravu celkově. Osobně pak hodnotím představitelku hlavní role, dobrou herečku a velmi půvabnou ženu. Celkově ovšem bohužel jde o doklad pokračujícího tvůrčího úpadku J. Jakubiska, jinak BEAautiful to osoby, který nevratně odchází kamsi do říše velkomyslného titánismu a osobního podivínství, života zřetelně odstřiženého od obyčejné reality. Nicméně vzhledem k tomu, že jde jinak o naivního a milého člověka v klasicky diskutabilním kaubojském klobouku.., skoro bych řekl jednoho z nás, kterého dobře známe a rozumíme mu a on sám není zdraví škodlivý, nevzbuzuje ve mně agresívní negativistické reakce. Ale prosím příště lépe - postačí zdržet se spektakulárních záměrů a třeba se vrátit do fundamentální slovenské inscenační klasiky, abych si zahrál na klasika... Nebo aspoň, Juro, bez klobouku.

Jasně, všichni si budeme povídat o tom, jak je možné, že Lynch natočil i civilní snímek - protože všichni zoufale bojujeme o orientaci ve světě a on si najednou ten Lynch přijde a její významnou součást (tedy interpretaci sebe sama) nám rozfouká jako záchod z karet.. Tuto epopej bychom mohli pominout a věnovat se obsahu. Tedy: kdo má bráchu, závěrečné záběry tohoto "roadmovie pro starší školy" mu jej jistě sytým způsobem připomenou. Bratři, neváhejte.

Film pro pamětníky, který jsem poprvé a naposledy viděl jako sedmiletý v neděli, ve společenské místnosti v ubikaci v rámci dětské ozdravovny v Krkonoších. Přestože obklopen dětskými kamarády na nepohodlných židlích, se kterými jsem do té doby (a od té doby zase dál) nonstop blbnul venku v lese nebo v zařízeních typu jídelna či ubytovna, byl jsem natolik vystrašen jistou horrorovitostí příběhu a dusnou a napjatou atmosférou, ve které se odehrával (resp. do které jej tvůrce dobře zahalil), že jsem toto čb dětské trauma vytěsnil až za několik týdnů. Do té doby se mi vracelo často, když jsem se zdržoval s usnutím. Komentář nepostrádá hlavní znaky psychoanalytické hysterie.

Viděl jsem v TV premiéře, jež se kupodivu příliš nezdržela oproti samotnému datu uvedení filmu do kin - tedy je tomu dávno (na I. programu). Jako dítě jsem samozřejmě nelibě nesl institut filmů "s hvězdičkou", každopádně úvodní náležitě ostrá scéna, abych tak řekl, která coby teze uvádí diváka do příběhu, mne později ještě dlouhou dobu děsila před usnutím - takže to jsem měl asi za trest nebo co. Odbočka: Když už jsem se rozvzpomínal na dětská traumata, nemohu nezmínit snímek "Ztracená tvář" (1965, hl. role V. Brodský). Zpět z odbočky: Závěrem bych sdělil, že kde se objeví Jeff Bridges, nečekejme rozčarování ani ztrátu času - ale to, jak vědí všichni protagonisté PRKEN, CO ZNAMENAJÍ SVĚT, popř. my všichni prostí milovníci KUMŠTU, je o něm dobře známo. V TÉTO ZEMI, pokud možno..

Serpico jako souběh klasického romantického hrdiny a obyčejného newyorského policajta na začátku 70. let. Tato teze je dále doprovázena skvělou režií, dynamikou a neúprosným tempem vyprávění, minimalismem, který se nezaplétá do psychologizace postavy a samozřejmě na prvním místě hereckou nedostižitelností Al Pacina. Čím to, že o filmu se příliš nezmiňují věční kinematografičtí tlachalové a názoroví vůdci..? Odpovědi se nabízejí. My ostatní buďme rádi, že nám film shodou okolností neuniknul.