VenDulin85

I když ne hororové, přesto unikátní dílo a pro svůj rok vzniku má místo v mém osrdí. Černobílá klasika, která vzbudila velký rozruch a v Británii byla po třicet let zakázána.. Přiznávám, že střih a zkrácení filmu na hodinu moc nepřidalo, ale pro tyhle snímky mám slabost a tudíž bez velkých okolků za pět*.

Obávám se, že k Vymítači už se nedá napsat něco objevného.. je to prostě horor par excellence a já jsem na něj nekoukla pěkně doma v klidu, ale dala si ho pěkně pod širým hvězdným nebem na nádvoří jednoho zámečku, čímž jsem atmosféru vyšroubovala na nejvyšší možnou metu. Dávám plný počet, protože na svoji dobu je to hodně kvalitní počin, který v závěru překvapí a zanechá ve vás ten správný dojem.

Viděno v příjemné společnosti dalších fanoušků na menším hororovém dýchánku a díky proslovu pana režiséra jsem i viděla "za kameru a skript", takže jako krátkometrážní počin hodnotím kladně, myšlenka je originální. Za sebe dávám 3,5 a na zdejší hodnocení zarovnávám na 3*, o Odpad! se rozhodně nejedná.

Zatím mám za sebou dvě série, v ruce ještě žmuchlám kapesník a tak si říkám, že už můžu ohodnotit. Jak popsat Torchwood? Dá se vůbec Torchwood popsat?? Pokud si myslíte, že po emoční ždímačce Pána času už můžete sledovat cokoli, jste na velikém omylu a pak se vám stane, že zapláčete jako já. Protože k celému týmu přilnete, zároveň se zamyslíte, jestli opravdu svoji práci milujete jako oni a v neposlední řadě zase začnete dětinsky snít... snít o tom, co by se vám mohlo přihodit, i když nežijete v Cardiffu. Zkrátka další seriál do sbírky a já už zase budu přesouvat svoji topku.. :o

Superstition se honosí atmosférou, o které si můžou nynější horory nechat zdát, protože.. holt rok 1982. Krásně naivní, brutální už od začátku, fajnšmekři prostě musí uslintnout blahem a zamáčknout slzu v oku z nostalgie. Přitom se tu neděje nic tak objevného, opět tu máme velký starý dům se spoustou krámů na půdě i ve sklepě, a taky jednu posedlou duši, která nedošla svého pokoje.

Musím se přiznat, že pro téma Krásky a zvířete mám slabost. Viděla jsem disneyovskou verzi, pak naše obě české, operu v Národním divadle a podle výpravnosti jsem čekala velký zážitek. V jistém smyslu mě toto nové zpracování nezklamalo, zámek a zahrada jsou nádherné a Vincent Cassel je prostě Vincent Cassel, hromdopole! Jenže v určitých chvílích (hon na laň) jsem si připadala jako v počítačové hře a víte vy co? Já nemám ráda počítačové hry. Navíc mi v příběhu chyběly (už to nakousla ti88na) emoce, podle jejich verze by Belle musela být jednoduché trdlo, aby naráz prozřela a řekla to, co řekla. Tolik jsem chtěla vyzdvihnout, že se tvůrci zaměřili na minulost prince a v jednotlivých sekvencích ukázali jeho život + rozvětvili kupcovu rodinu a tím tak mohli zdůvodnit štědrou stopáž, ale ten konec opravdu pokazil, co se dalo. První projekce 3,5*, později se ukáže.

Velmi příjemný kraťas, střídání barevného a černobílého světa mělo skvělé načasování a vysokou citlivost, zbytek dokonala hudba.

Neuvěřitelné... tak starý, slavný film.. slyšela jsem o něm první poslední, v jiných filmech z něj citovali nesmrtelné věty... a on je opravdu tak dobrý! Když Bogart bouchne pěstí do stolu a řekne tu profláknutou větu "ze všech barů ve všech městech po celém světě musí přijít ona zrovna do toho mého", cítila jsem se ohromně slavnostně, jako bych byla přijata do vyšších kruhů či tak nějak :-). A pak scéna nejznámější, kdy tak nádherně zazní Marseillaisa, to prostě musíte milovat. Dlouho jsem Casablance odolávala, ale teď už nebudu.

Užila jsem si toho luxusu, že jsem si na Pulp fiction zašla do kina. Po dvaceti letech od jeho vzniku. A v kině jsem ho vlastně viděla poprvé tak nějak celý, v dřívějších dobách se mi podařilo vidět vždycky tak zhruba deset, patnáct minut a jenom jsem si řekla, že to bude hodně švihlé a hodně sprosté. Omlouvám se! Je to hodně švihlé a hodně sprosté, a zároveň je to geniální. Těžko psát komentář, když se ještě pořád musím smát těm hláškám a zároveň žasnu nad dokonalým výběrem hudby, tento film je prostě mimo všechny kategorie...

Velmi zdařilý horor o tom, jak se realita jeví nám a jak ji vnímají ostatní. Dívala jsem se na to a říkala si, jestli tak nějak bude jednou hrabat i mně- pokud ano, budu mít vlastně velmi šťastný život, v jistém slova smyslu. Co se mi hodně zamlouvalo, bylo prostředí děje, k hereckému obsazení jen tolik, že se mi více líbily 'vedlejší' postavy otce a jeho nové přítelkyně, Emily Browning na mě správně zapůsobila až v posledních několika vteřinách.