VenDulin85

Mějte se, jak zasloužíte! ;-)

Pohodu, klid a mír... soudnost, ohleduplnost, toleranci ❤.

(ano, teď v prosinci u nás v baráku rekonstruují byt. Je to o tři patra níže, ale slyším každé ťuknutí. Čtvrtá adventní neděle, oni už hodinu demolují. Letos dá vytvoření vánoční nálady fakt zabrat :)).

Když si čtu motto svého loňského Pf "Užijte si každou chvilku"... co na to říct?? V případě roku 2020 buďto hnusný sarkasmus věštkyně, nebo upřímné přání optimisty, který ještě netuší, co ho čeká. 

Letos jsem nebyla v kině ani jednou. Chybělo i nechybělo mi to. Spoustu starších filmů jsem viděla i vícekrát, protože nezlobte se, ale ty nové už se asi točí pro někoho jiného. 

Ale zjistila jsem jednu věc: u příštího roku budu dělat to, co před zkouknutím nového filmu. Srazím očekávání na minimum a to by bylo, abych nebyla spokojená! ;-) 

... aneb setkání se slovenským spisovatelem.

Scházely jsme po široké cestě dolů od čachtického hradu, když v tom jsme uprostřed cesty uviděly bedýnku, na které byly vyloženy objemné svazky v krásné tmavočervené vazbě se zlatou ražbou. Protože jsme obě velké čtenářky, zastavily jsme se u tohoto nečekaného stánku, když v tom z lesa vyskočil mužík.

Přišlo to tak náhle, že jsem málem vykřikla, ale mužík hned začal brebentit, po slovensky ofkórs, tak jsme pochopily, že je autor oněch knih, že studiu čachtické paní věnoval čtyřicet let svého života a píše o ní romány, ale narozdíl od Nižňanského a dalších tak, jak to skutečně bylo.

Optal se nás, jaký výklad jsme obdržely nahoře v rozvalinách, znechuceně si postěžoval na studentské provaděče a pak začínal spílat na toho nejzlejšího tvůrce ze všech, na Jakubiska. Jak mohl natočit to, co natočil, když o tom nic neví? Jeho výklad nebyl souvislý (a to je ještě eufemismus), protože chvilku mluvil o svých knihách, datech a faktech, chvilku zase o tom paskvilu Bathory, celé se to prolínalo a společným jmenovatelem byl Jakubisko.

Na druhou stranu jeho řeč nebyla bez zajímavosti, bylo znát, že o tom opravdu hodně ví. Inu čtyřicet let je čtyřicet let. Řekl nám, že jestli chceme znát PRAVDU, odhalíme ji po přečtení těchto sedmi knih. Mamina to srdnatě zahrála do autu s tím, že jsme baťůžkářky a nemáme to kam dát, ale poděkovaly jsme mu, covid necovid jsme si podali ruce a šly dalej.

 

Doma mi to ovšem nedalo a e-knihu prvního dílu (sláva, v češtině!) jsem si našla. Děcka, já přečtu hočico, už od nižšího stupně základky si přede mnou žádná kniha nemohla být jistá a jediné, do čeho jsem se nepustila (a určitě ani nepustím) je těch 50 odstínů blboty, ale... TOHLE asi budu číst ještě dlouho. Mezitím jsem už přelouskala nějaké tři další knihy a než to dočtu, bude možná listí spadané. Tím nechci říct, že to je celé špatně, to ne, ale ten styl je tak zvláštní, že vždycky přečtu deset dvacet stran a jdu číst něco jiného. Asi jsem citlivka :-o

 

Ps: tak přece jen jsem tam našla něco i k zasmání, věta "Vy můžete akorát koni do zadku foukat, kapitáne!" nemá chybu :-)

 

Pokoj všem lidem dobré vůle...

Jsou příběhy, které vás pohladí po duši a postavy, které inspirují. V poslední době jednoznačně  to u mě byla tato úžasná kniha, kterou se filmaři rozhodli natočit (co už by tam měli dělat jiného, než znásilňovat knižní příběhy a na začátku filmu tam vrznout noticku "podle románu" ;-).

 

Když už jsem se smířila s tím, že tedy román v dopisech bude natočen a začala se těšit, že si na něj zajdu do kina, tak jsem postupně a zcela rozčarovaně zjišťovala, že se v Česku hrát nebude... Jako fakt ne? Člověk se na to těšil několik let, kdy se změnil režisér, pak dvakrát herečka v hlavní roli (původně Kate Winslet, pak Rosamund Pike, aby nakonec zazářila Lily James), no a nakonec jako budu čekat na nějaký rest in peace??? :-o

 

Docela mě to konsternovalo, ale člověk si postupem věku zvykne na zklamání, že jsem to nějak zkousla. Do doby než... jsem vyrazila na Erasmus week do Holandska, kde jsem se vzdělávala (což je dost podstatná část mého knihovnického života) a pobírala zkušenosti ostatních knihovníků a kde nám naše koordinátorka, zlatá to dáma, poslala jednoho dne na e-mail program kina na odlehčenou. 

A tam to stálo, černé na bílém... pouze ten den, v 21:15, Spolek přátel... když jsem to spatřila, pohyb částic přestal existovat. Je to možné? To jsem opravdu musela urazit přes tisíc kilometrů, abych na to šla do malého kina s holandskými titulky? Existovalo několik proti- je to pozdě (stopáž dvě hodiny..), chtějí za to devět éček, následující den měl být nejnáročnější program... co vám mám povídat, všechno bylo rázem smeteno ze stolu, hned po "práci" jsem pro sichr vyrazila obhlédnout tento cinematografický skvost a koupit si lístek, my precious...

 

Večer nás tam bylo jedenáct, velkoryse v polovině dali pauzu (jejich humánní přístup k močovým měchýřům se mi velmi zamlouval) a skoro celou dobu jsem se jenom tetelila, že se to opravdu stalo. Že jsem tady. To, že z knihy udělali úplně jiný příběh, čert to pal, herci a lokace to naprosto vyvážili :-).

Takže milí zlatí, sny se plní. Tak si kurde dávejte pozor, co si přejete, zpívá o tom i Noel! 

Mějte se tak, jak zasloužíte ;-)

"Nouzový stav... co to znamená, Merline?" - "Jdeme nakupovat."

(téhle větě prorokuju velkou zneužívanost, stejně jako následně prokázané pravdě, kterou naleznete až po vypití celé láhve)

 

A teď trochu seriózněji. Ještě jsem k tomuto nedala dohromady komentář, který by neobsahoval spoiler a zároveň dával smysl. Zaboha nemůžu vymyslet, kolik si druhý Kingsman zaslouží hvězd. Celkově jedu v nouzovém režimu a nemůžu jít nakupovat, natož nakupovat stylem včera v kině předvedeným... Někdy prostě život není fér.

Letošní ročník jasně ukázal, jak se vyplatilo pravidelně jezdit koukat někam na filmy. Vemte si, že jsem jela teprve popáté a už jsem vyhrála tričko King Arthur! ;-) Ale to jsem zase začala z mosta doprosta, celá já.

 

Do Boskovic jsme se letos sjeli o pěti lidech, kteří nalezli své štěstí v čajových lístcích (pátá nová členka to ještě neví, chachá :-). Lokaci našeho ubytování nemůžu prozradit, protože co jsem slyšela o stanovém městečku, ostatní by tam třeba napřesrok chtěli bydlet taky!
Ve středu tedy proběhl uvítací čajový dýchánek, ve čtvrtek se někteří z nás vypravili na výlet zdolat Macochu a Punkevní jeskyně s naprosto excelentním výkladem, naše vlast opravdu (doslova) skrývá velké krásy. 
V pátek bohužel se počasí pokazilo, takže hrad a blízké okolí města nám zůstalo na další roky. Alespoň jsme zdolali Radniční věž na náměstí a zdejší restaurační zařízení, opravdu se mají čím chlubit (restaurace 29, pizzerka Venezia a kurdský kebab).

Navečer jsme vyrazili k letňáku, kde jsme mezi první dvacítkou čekali na 19 hodin. Když už nás tam stála slušná řádka lidí, všichni vzorně v řadě, dorazil autem POMO. Naprosto nenápadně a skromně prošel kolem nás a zmizel v kině. Zamáčkla jsem slzu smutku nad tím, jak jen se to mohlo stát. Být tu Peytl, tak by řval "Homooo", aby vyburcoval nás, apatické :-)).
Kino je fakt nádherné, napřesrok po těch dalších inovacích to bude dokonalé a já se těším už teď. Jsem ráda, že jezdíme na tuto akci o pár dní dřív, takže se nenecháme odradit momentálním počasím (po tom pátečním dopoledni to určitě dost lidí vzdalo) a prostě jsme připraveni na vše, s pláštěnkami po ruce :-).

 

K filmům asi tolik: sázka na novinky je vždycky nejistá, opravdu bych byla ráda, kdyby byl sedmý ročník zase rozdělený na kultovní snímky a až druhý večer věci nové. Při dobře zvolených filmech to přitáhne víc lidí (tak počkat, já si opravdu přeju víc lidí u stánků a wc?? :O).
Ale i tak Dunkerk oslnil, Baby Driver pobavil a nakopnul, John Wick 2 byl vynechán ve prospěch spánku.
Druhý večer nás Atomic Blonde zmrazila (díky díky za Jamese McAvoye), Král Artuš dostal svými hláškami a Strážci galaxie 2 nabudili tak, že jsem vydržela bez spánku až do té páté hodiny ranní. Konce už jsou pak trudné, cesta na vlak s bágly, čekání, únava... a samozřejmě pocit, že už to zase skončilo a bude se muset do práce.

 

Moc ráda jsem zase viděla známé tváře z předchozích ročníků- PinokKia, Aspasii, Moenu, tempuse, který mě naprosto odrovnal dárkem- biografií Audrey Hepburn... díky díky moc :-). Zároveň děkuji striferovi, že s námi vždycky hodil řeč, i když měl kupu práce a taky že můj lístek vytáhl z osudí a já jsem tak vyhrála tričko :-D.
Lidi, kteří mi tam chyběli, nebudu jmenovat (abych na někoho nezapomněla a on si to nevzal osobně, chichi), ale VY to víte. Přijeďte prosím napřesrok, protože čím víc lidí, tím víc srandy ;-).

 

Závěrem ještě jednou dík za to, že se najdou lidi, kteří tuhle akci ukuchtí. V příštím roce zase na viděnou! :-)

Žiju, jsem zase zpátky v Ostravě a Boskovice jsou super. Jen ty návraty bolí nehorázně, mentálně se cítím asi tak, jako kdyby si mě přes víkend vzalo do parády pár tajných služeb... who knows? :-)

Já vím, je teprve leden. Ale tohle už nic nepřebije! Momentální čsfd hodnocení 55%, z předlohy si dělají ještě větší bžundu než ti kultovní s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem a… já prostě žeru Vinnetouovy vlasy! :-D Pusťte se do mě v házení tomahavku, ale prosím jen ti, kdo jste četli knihy mistra Maye v dětství víckrát než já (ha-ha, nemožno). Původní knihy jsou o multi-kulti přátelství a tvoří obdivuhodnou neznalost tehdejší reality. Nové příběhy jsou o podivuhodném multi-kulti přátelství a tvoří obdivuhodnou zásobu indiánských vtipů. „Tohle je nejhorší houkání, co jsem kdy slyšel… takhle nehouká žádný pták!“ (pták Shatterhand :-))

Letošní (pro nás otrlé již čtvrtý) ročník filmové noci pod hvězdami, byl ve znamení čajových lístků, becherovky a vrstvícího se oblečení.   ///varování - v celém textu se nenachází ani jedna zmínka o jednorožci.///

Opět jsme do Turnova vyrazili již ve středu, složení výpravy je zcela tajné (ale obsahovalo správný poměr zvěře, cizokrajných osob a knihovníků, takže jsme neporušili žádnou vyhlášku EU v tomto směru). Ve středu jsme se kvůli počasí věnovali výhradně čajování a ve čtvrtek jsme se vypravili objevovat krásy blízkého Hruboskalska, které je vskutku malebné a fotitelné z každého úhlu.

V pátek jsme opět čajili, protože se venku střídalo mrholení s deštěm a odpoledne vyrazili do města, nejdříve za jídlem, posléze na místo činu, do letního kina! :-)
Zde se naše skupina rozrostla o pár dalších recidivistů a společně jsme se usadili na našem oblíbeném místě.

Co říci k filmům? Krom Suicide Squad to byla velmi slušná palba na různé části mého těla, nejčastější místo zásahu- bránice :-). Vynechali jsme pouze v první noci Grimsby brothers z čistě strategických důvodů. Protože jsem ale na ten genitálně fekální humor byla zvědavá (co k tomu říci, v roce 2010 na čsfd přišla čistá a nezkažená duše, nicméně máme rok 2016...;-), tak jsem jej posléze zkoukla a i v letním kině by potěšil. Za mě nejvíc podařený Star Trek a pak Správní chlapi... a Deadpool... a kdo by mohl vynechat Kapitána Ameriku, že jo :-).

 

Prý jsme si předchozí ročníky stěžovali na přílišné vedro, a tak nám pořadatelé zajistili chládek... prosím příští rok opět o teplo :-)), protože v sobotní noc byla zima i těm největším zvířatům z nás.

Horká becherovka pomohla vždy jen na půlku jednoho filmu, tak si spočítejte... kolik bychom toho museli vypít, já dala dvě. Navíc jsme si tím pádem málem rozkmotřili čepovacího mistra Harapese, jelikož pít pivo v takové zimě se prostě nedalo. Tímto bych mu chtěla poděkovat za pochopení :-).
A samozřejmě děkuji všem organizátorům pod taktovkou Adama 'strifera', měli jste to připravené opět moc hezky a my jsme za to vděční.

Děkuji všem, že jsem se s nimi mohla vidět, čajovat a poslouchat zajímavé ne-online diskuze :-)

 

Hrubá skála jest místo nádherné a fotogenické snad každým přístrojem (krom plynového vařiče ;-). Lesy, skalky, skály, prapodivné útvary a na konci cesty- zámek. Ten sice nemá takovou atmosféru jako jeho okolí, ale hlavně, že se v jeho útrobách ukrývá restaurace, která nás potěšila.

... byl zmrzlý, výlet předtím upršený, ale filmy jako vždy parádní a zábavné. Společnost samozřejmě nejlepší, o tom není pochyb.

 

Až roztaju i v srdci na pokojovou teplotu (už NIKDY si nebudu stěžovat na nějaká vedra na případné další filmovce, jinak mě pohlť peklo!), dozvíte se více ;-)

 že nám dá příležitost se zastavit. Jestli to uděláme, je jen na nás ;-).

Dnes jsem se zastavila u Pýchy a předsudku, pěkně v originále (protože se mi někam ztratily titulky, ehm) a opět žasnu, jak dobře je to natočené. Pěkný advent vám všem přeju od ♥.

Pane policajt, vona sama říkala- řízni si.. dlabej tou lžící... a tím malým nožíkem to půjde líp... já jsem v tom úplně nevinně, jaképak domácí násilí (když jsme byly na zahrádce, že jo ;-).

A protože každý rok se snažím vyřezat jiný vzor, letos jsem jí ty oči hodně zešikmila. Líbilo se jí to, přísahám, oči jí zářily víc než mně!

Po setmění z ní šla dokonce hrůza, tak jsem jí jen řekla "happy Halloween." Ševelila něco jako "hasta la vista, baby", a víc... si nepamatuju, probrala jsem se v záhonu jahodí. A... a vůbec, jestli chcete na někoho něco svést, může za to von!

Na každé tradici se musí pracovat. Před třemi lety jsme položili tradici filmové noci, loni jsme k ní přidali i výlet před filmovkou a letos už myslím bylo znát, že to byl dobrý nápad a že lidi, kecající převážně na síti, se mohou spolu bez problému setkat i na víc než pár hodin v reálu a nepozabíjet se (no i když... :-).

Letošní plán byl, vyrazit ve středu dopoledne (jedni z východu, druzí ze západu) a srazit se v osvědčeném jinolickém kempu. Východní skupina AiGlaVen tentokrát nechtěla zkoumat Trutnov, ale stejně uvízla v Hradci, když jí zákeřně ujel jeden nezodpovědný spoj. Západní voj GwaiLach tím získal náskok na konzumaci chmelového moku, ale nějaký nám nechali, takže potud dobré.
Později toho dne proběhl nesmírně zajímavý čajový obřad, který musel vzbudit podezření v okolo chodících kempujících. Myslím, že tolik listí v sáčcích pohromadě ještě neviděli! :)) Večer nás z vícero míst zaplavila rozličná hudba, jejíž souzvuk byl více než zvláštní a tahal za nejedno ucho. Při procházce a bližším ohledání terénu padla neuvěřitelná hláška "To není karaoke??" Ne, není, ty lidi tam fakt hrají za prachy... Sami musíte uznat, že to chtělo lokální umrtvení medovinou a zázvorovicí, ale bohužel jsme obého neměli takové množství, aby nás to umrtvilo dostatečně.

Čtvrteční ráno mě probralo brzy, a to tak, že motorovkou. Zaostřila jsem na mobil a zjistila, že je půl šesté. Lidé v Čechách mají zřejmě osobité vnímání nočního klidu. Nebo to byla jejich odveta za večerní muzicírování? Proč ale obojí musíme odskákat my, nevinní poutníci??? :-)
Toho dne bylo v plánu zdolat hrad Frýdštejn poblíž Malé Skály, kam jsme chtěli dojet vláčkem. Ano, vedro k padnutí a my si vybereme takový cíl. Že to je nápad více než debilní, jsme seznali asi v půlce, ale jelikož máme bojového ducha, hodlali jsme tam dojít i tak. Hrad každopádně za to stojí, po červené obcházíte krásné skály, Vranov (mnou překřtěný na Větrov, nj, Tolkien), opět krásné skály, dlouho dlouho nic, a pak... Frýdštejn! Lepší lokaci na natáčení pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci si těžko představit, ovšem v odpoledním žáru jsem byla ráda, že jsem vylezla příkré schody do věže, ze zvyku blýskla foťákem co se dalo a jelikož na nádvoří neměli žádné nápoje, tak jsme šli o půl kilometru dál do restaurace se zchladit.

Fotky__hradu__naleznete__zde__ a__zde. Malebná__cesta__s__elfskou__bránou__zde__a__zde. Zpáteční cestu vzala jedna skupinka po cestě, a byli jsme odměněni pohledem na Frýdštejn z jiné strany, splendid. Pak jsme šli kolem malého divného domečku s tímto nápisem :-)). A čarokrásný výhled na kapličku a skály... Prostě nebyla to marná cesta.
Večer jsme se vrátili znavení do kempu, po cestě jsme ještě stihli zvěčnit západ slunce s Troskami a pak západ slunce u kolejí a zbytek dne už mám nějak v mlze. Trosky samy o sobě jsou fotitelné skoro z každého úhlu ;-).

V pátek dopoledne jsme sbalili saky a paky a odjeli na místo činu- Turnov. Vedro pořád sílilo a tak jsme se uchýlili k řece, kde jsme si ve stínu stromů četli, mimo jiné i úvod Silmarillionu. Pak se k nám již postupně přidávali další členové (všichni dobrovolně a bez nátlaku, podotýkám), Peytl, magič VaHo, a pak v letním kině Ampi, Bloody13 a Moena.
V takto rozmanité společnosti jsme si pak užívali filmy, které mě neměly šanci zklamat. Kingsman potvrdil všechnu předešlou chválu, Špion způsobil, že jsem údajně svým smíchem rozvibrovala celou lavičku, přestože na ní seděl Lachtan, no a Jurský svět mě taky dostal.
Ještě před svítáním jsme se rozloučili s VaHem a odešli do blízkého kempu Dolánky, kde jsme si rozložili své deky pod stromy blízko Jizery, aby nás nerušilo slunce. Přesto jsme spali asi jen dvě hodiny, protože kemp si žije svým životem a jelikož jsme si ustlali u popelnic, ztížili jsme život mnoha dětem. "Kam to mám vyhodit?" "No přece tam." "Ale tam spí nějací pánové". Prostě osoby bez stanu, spící pod širákem, nevzbuzovaly vůbec žádnou důveru...
Po obědě a opět rostoucím vedru jsme složili své saky paky v parku u kina, kde jsme opět vytáhli své čajové náčiní a pánové Ampi a Moena tak mohli okusit rozličné listí výborné jakosti. Podle třpytu v Moenových očích bych si tipla, že máme dalšího čajového nadšence :-)). Je možné, že páteční čaj obsahoval více, než uváděly štítky, protože někteří jedinci z něj dostali chuť vylézt na strom, jiní nás strhli neuvěřitelnou chechtavkou, která byla hodna natočení :)).
V sedm nám opět otevřeli bránu filmového světa, ale za sebe musím říct, že už mě předchozí dny, vedro a nevyspání zmohlo natolik, že jsem měla obavy z usnutí. První snímek, Mad Max, mi ovšem usnout nedal, koukala jsem s očima na šťopkách, navíc ty světelné efekty v podobě blesků na nočním nebi neměly chybu (strifere, fakt respekt) a zabrzdily mě až nečekané závěrečné titulky. Mimo uvedený program pak byl odvysílaný kraťas Kung Fury, překvapení večera, který jsem sice už dříve viděla, ale v kině to má spešl kouzlo ;-).
Poslední dva snímky už mám lehce zamlžené, Vincentův svět bych ještě odvyprávěla, ale Méďu 2, v jehož půli se východní voj musel zvednout na vlak, už ne.

Milí zlatí, děkuji vám moc za vaši společnost. Jmenovitě pořadateli Adamovi (strifer), točiteli piva Harapesovi za skvělé pivo a úsměv k tomu :-), no a ty, které jsem měla tu čest vidět poprvé- VaHa a Bloodyho. Doufám, že se uvidíme napřesrok znovu, jelikož je mi s vámi dobře. Jestli je vám dobře se mnou, to nevím, ale já si to zase posichruju těma sušenkama, takže snad jo ;-).

... bude. Ale jestli ho po mně chcete dnes, jste sadisti a zasloužili byste pověsit za uši do průvanu. 

Prozatím jen tolik: akce byla skvělá, filmy nabušené, lidi příjemní, prostě odjíždět pryč a vrátit se zpátky do reality je krušné, traumatizující a čudné.

Tolik na začátek, má mysl je prázdná stejně jako lednička, do které se marně dívám s nadějí, že v ní najdu něco ucházejícího. 

... a vy si myslíte, že já žádný challenge nevedu? Cha... Od konce května, kdy jsem v minikině uzřela Dítě číslo 44, si dávám opáčko (+ dosud neviděné) s jedním hercem, který v sobě ukrývá medvěda i medvídka koalu :-).

Můj challenge se jmenuje Léto s Hardym, mám v plánu 20 kousků a už jsem se dochýlila do zdárného konce. 

Smysl této výzvy? Dokáže se člověk z přemíry tohoto herce nezbláznit? :-)

 

1) Black Hawk Down (2001) ****                                                                       11) Warrior (2011) *****

             2) Útěk z Colditz (2005) ****                                                  12) Sergeant Slaughter, My Big Brother (2011) ****

      3) Panenská královna (2005) ****                                                            13) Jeden musí z kola ven (2011) *****

                                 4) Stuart, život pozpátku (2007) ****                                        14) Tohle je válka! (2012) ***

                 5) Rovnice smrti (2007) ****                                                    15) Země bez zákona (2012) ****

    6) RocknRolla (2008)  ****                                                       16) TDKR (2012) *****

            7) Bronson (2008) ****                                             17) Locke (2013) ****                      

 8) Úlovek (2009) ****                                                              18) Špinavý prachy (2014) *****

                      9) Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny (2009) ****                             19) Dítě číslo 44 (2015) *****

     10) Počátek (2010) *****                                                           20) Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) *****

 

(jste z toho seznamu krapet rozhození? A co teprve já! Tolik psychopatických rolí, a ta nejlepší- Bronson, na konec! :-o)

dál... aneb s Tolkienem a Jacksonem není cesty zpět. Jednou nasednete do expresu Středozem a frčíte do nekonečna. Poslední dílek puzzle zvaného Hobit mě nadchnul tak, že to ani v komentáři vypovědět neumím (z toho důvodu jsem ho ještě nesepsala). A protože jsem jednou fanda, půjdu si dát repete hned po Vánocích. Protože jinak to nejde.

 

Cesta jde pořád dál a dál

kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a musím za ní pospíchat.
Na těžkých nohou dám se vést
až k větší cestě, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest.
A potom kam? To nevím sám.

...

... byla úžasná, skvělá, prostě samé superlativy... :-)

Bez mučení přiznám, že kdyby to nepořádalo čsfd, tak na Stážisty nejdu, komedie sice mám ráda, ale do kina většinou chodím na jiné druhy filmů. Jestli chcete absolutní relax, jděte do toho, protože mohu osobně potvrdit, že vám všechno ostatní vylítne z hlavy :-). Jobovku okresního formátu, kterou jsem se dozvěděla těsně před tím, jsem okamžitě pustila k vodě a po celou dobu jsem se jednoduše bavila, lámala v pase, levitovaly mi nohy od kolen níže :-), a samozřejmě poslouchala řinčivý s-m-í-c-h své čéesefďácké kolegyně elfky :-).

Asi nejsmrtelnější mi přišla scéna, kdy tam ti koumáci začali hrát famfrpál... To už jsem jen zírala a po příletu, ehm příchodu Zlatonky jsem opravdu myslela, že se rozpustím.