VenDulin85

Upírská tématika zase trochu jinak a hlavně neogoticky.. To je asi hlavní klad snímku Hlad, a samozřejmě David Bowie, protože jinak moje pozornost zkomírala, zkomírala, až dozkomírala... do konce, který to zase trochu pozvedl o úroveň výš.

Z deníku německé ženy vidíme události odehrávající se při invazi Berlína sovětskými vojsky v dubnu 1945. Že se Rusové nechovali podle etikety, je jasné každému, ale něco takového si jeden těžko představí. Tím méně si představíte, že si po nějaké době o tom ženy budou povídat a zároveň vtipkovat, ale není konec konců humor únik od zbláznění se z takové reality? Hlavní hrdinka si předsevzala, že se přes všechno přenese za každou cenu a rozhodne se, když už to má být, tak že si alespoň vybere, kdo to má být. Snímek jsem měla dlouho uložený v zásobě, ale po pravdě nečekala jsem, že se mi bude tolik líbit, byť se tam dějí taková zvěrstva.

Pro mě byl Sacrament po dlouhé době opět kvalitní film točený tímto stylem (mám na rameni kameru, občas mi upadne, když po mě střílejí, ale za každé situace ji prostě nedám z ruky!), nejvíce mrazivé bylo asi to, že si člověk uvědomí, jak snadno se lidi nechají zmanipulovat a zabřednou do demagogie.. Když tři poslové médii dorazí do osady svorně se milujících a úsměvů plných dětí jednoho Otce, chvíli si počkáme na rozjezd, ale pak už to jde ráz na ráz, rána za ranou, a pár momentů vás, otrlé a na téměř vše zvyklé diváky, dokonce zaskočí.

Naprosto bravurní a bezchybná Jessica Lange ve strhujícím biografickém dramatu o herečce Frances Farmer. Dramatu, které jsem musela dát asi natřikrát, než jsem ho dokoukala do konce. Byla trochu bláznivá, ale v dnešní době by se to hravě ztratilo. Ona však vyrůstala v té špatné době, kdy se pěstovaly konvenční řeči, lži a kdy herečky byly pouze na okrasu a ne aby měly svůj vlastní názor. Měla smůlu na chlapy, což vedlo k alkoholu a (díky matce) blázinci. Scény z tehdejších léčebných postupů mě docela mrazily, léky, elektroléčba, lobotomie (= vyřazuje nervy, které dávají myšlenkách emocionální zabarvení, kdybyste náhodou nevěděli).. A co zbylo? Loutka v rukách společnosti. Jejím životem nás provází fiktivní postava, její přítel Harry York. Škoda že fiktivní, takový princ na bílém koni by se hodil.

Na Kabinetu mě velmi zaujaly kulisy, hudba a... šminky :-). Co se příběhu týče, po téměř sto letech nám již přijde samozřejmě velmi úsměvný, skoro si říkáte: "o co tam šlo?", ale svým způsobem se mi to líbilo, ostatně, skončíme tam všichni (v blázinci ;-).

Po druhé projekci přidávám jednu hvězdu, ono pořád to není žádná sláva, ty zlaté časy Jasona už minuly, ale když máte jediný pátek třináctého v roce, musí se to využít.

Konečně jeden z těch nových dílů (Mimo Oponu), kterému můžu bez špatného pocitu vrazit za pět*! Předloha se mi líbila moc a i na plátně ji dokázali plně zúročit, úhlednou vraždičku, četné postavy a.. řádně zmatenou paní Oliverovou, s jejíž pomocí se Agatha vysmívala vlastně sama sobě..

Romero musel být v minulém životě zombie.. totiž v tomhle životě.. tedy.. Abych pravdu řekla, celou dobu jsem se bavila velmi dobře, zombíci pěkně chrčeli a komýhali se, mozky se pod palbou krásně rozlítávaly do stran.. prostě celou dobu to bylo okolo čtyř*, ale někde ke konci přišel moment, kdy jsem si řekla- ale né a šlo to lehce dolů. Nicméně i tak je to slušná záležitost , která se dá zhlédnout bez újmy na zdraví.

Pro mě nesmírně milé překvapení v českých vodách, které možná způsobilo i to, že jsem přistoupila na pravidla hry a prostě se nechala bavit. Co postava, to perla a co se mi asi líbilo nejvíc, byl ten fakt, že mi ty charaktery přišly uvěřitelné, od kamenného ksichta recepčního Matáska až po hystericky vybuchující Janu Krausovou (fantasticky odehraní funebráci Roden s Pleslem už jsou mimo jakoukoli kategorii, ti jsou prostě.. first class). Čeho se tak trochu obávám, je to, že ve mně některé hlášky lehce zakořenily a pokud se mě někdo v brzké době zeptá, čeho chci v životě dosáhnout, asi ho poprskám smíchy (dobrá práce, Ondro, fakt :-).

Ano, takto si člověk představuje Terryho Soudné sestry, když je čte. Skvělou parodii na Macbetha, plnou vynikajících herců, mužů a žen, kteří hrají to správné divadlo.. Nemůžu se rozhodnout, kterou čarodějku mám nejraději, protože byly všechny tři výtečné, rovněž Miroslav Táborský v roli šaška exceluje. Ke konci už snad jen počítáte, v kolika rolích a převlecích se tam objevil Vlastimil Zavřel a přejete si, abyste byli účastni přímo samotného představení.