Spock

Dvě extrémní střílečky na začátku a na konci zarámovaly velmi dobře zvládnutý film. Mezi nimi se odehrává celkem zajímavý příběh těch, co přežili první střílečku. :-) Zajímavé charaktery a události, řešené někdy s humorem a nadhledem mě pobavily. Hodně se mi líbila i vrstevnatost příběhu, kde nebyl dominantní jen moment určitě pomsty, ale snad i otázka boje lidí za svobodu, viz. mexický člen bandy. Díky podobným souběžným zápletkám, je film o dost zajímavější.

Italská produkce mě opět nezklamala. Souhlasím s tím, že příběh je pro mě jako diváka o ničem a stejně tak bych mohl spekulovat nad originalitou některých použitých nápadů a scén, ale hudební a řekněme i akční provedení filmu, je pro mě uspokojivé. Hlavní hrdina je borec, který nakonec nakráčí do závěrečné řežby jako by zrovna vykosil pár banditů v nějakém westernu. Ten schovaný pancíř už taky není nic nového, stačí se podívat na Eastwooda ve filmu Pro hrst dolarů. Každopádně mě tahle a jiné podobné reminiscence potěšily. Když k tomu přidám zajímavou hudbu a taky „umělecky“ natočenou milostnou scénu v něčem, co mi připomíná tak trochu malý skleník , musím být spokojen.

Příběh je u tohoto filmu vedlejší, děj se šine svojí přímočarou cestou s předvídatelným závěrem. Jindy by mohla tato skutečnost divákovi film znechutit, ale tady to nevadí. Hlavní kapitál je úplně někde jinde, stylová atmosféra a solidní akce. Nejvíce mě pobavila vizáž některých gangu a samozvaná kamaráda warrioru, která hledá akci a vzrušení.

Je to krásný film. Může to na první pohled vypadat jako pořádná „limonáda“ s předvídatelným koncem, ale provedení a myšlenka mě opravdu oslovily.

Pro mě velká nafouklá bublina, která je umě stylizovaná do podoby velkolepého výpravného příběhu. Jednu hvězdičku bych nejraději věnoval tvůrcům vizuálních efektů, „herci“ a „příběh“ jsou přinejmenším k pousmání.

Jsem nadšený skoro vším. Carlito je typ gangstera, hrdiny, který se mi velmi líbí. Skoro napravený recidivista, kterého ulice nakonec stejně dostane. Velmi dobrá kamera, některé záběry jsem si pouštěl několikrát, a charismatický Al Pacino táhnou film jasně k nejvyššímu hodnocení. Jen tak na okraj bych ještě zmínil Carlitovu pomstu na svém právnickém kamarádíčkovi, říká hodně o tom, jaký je Carlito člověk.

Mám rád postapokalyptické filmy za to, co divákovi ukazují, protože lidé potřebují neustále ukazovat čeho jsou sami schopni a konečně se začít bát sami sebe. Day After nabízí, spolu s britským filmem podobného ražení, Threads, vizi světa, kterého se asi nikdo z nás nechce dožít a snad se ho nedožijí ani naši potomci.

Mírumilovná planeta je ohrožována bezohledným vesmírným tyranem, který plení vše, co mu přijde do cesty. Tentokrát dostal zálusk na bezbrannou farmářskou planetu, její obyvatelé se ale nevzdávají a hodlají se bránit. Po chvilce sledování, musí být každému divákovi jasné, že Hvězdné války a Sedm statečných tento film velmi inspirovali. Hrdinové brání ve svých vesmírných korábech bezbrannou planetu a nakonec, ji překvapivě ubrání. Osobně oceňuji zejména provedení jednotlivých hrdinů, rozdílné typy, kde má zastoupení i ženský element, což je oproti předlohám změna, sympatická bojovnice a vědkyně, nenechají nikoho na pochybách, že patří to týmu. Bohužel musím říci, že jsme čekal od filmu více, vesmírné bitky mě příliš nenadchly a to mělo být to nejzajímavější, na co jsme se před puštěním filmu těšil.

Nejděsivější film, který jsem poslední době viděl. Plíživá hrůza a beznaděj se člověku vkrádá až do morků kostí. Tohle se skutečně mohlo a co je horší, ještě může stát? Lze žít ve strachu z toho, že zemřeme, ale není pro dnešního člověka horší žít ve strachu z toho, že přežije a bude žít v post-apokalyptickém světě. Umírající troska, která se pohybuje mezi ostatními troskami, sen který se nesmí nikdy naplnit. Tvůrci vytvořili skutečně mrazivý film, který by měl být promítán povinně všem a to nejenom těm, co rozhodují o „mačkání knoflíků“. Velmi dobrá je i jeho propracovanost, kdy autoři mysleli např. i na degeneraci řeči u nové generace lidí. Možná si po vzhlédnutí tohoto filmu začnou někteří lidé vážit toho co mají a budou to chránit.

Existuje naděje v životě člověka nebo přijde okamžik, kdy je všechno ztraceno a nestojí už za nic žít? Osud člověka divákovi ukazuje, že se dají překonat všechny obtíže, kterými je lidský život stižen, to se mi na filmu libí asi ze všeho nejvíce, totiž apel na obyčejného člověka, snaha mu ukázat, že život nekončí ale jde dál. Připadalo mi to jako oslava běžného ruského občana, který svojí vitalitou dokáže čelit všemu a nezlomí se. Neřekl bych ovšem, že je to stylizace poplatná době, spíše v tom vidím určitý obraz povahy ruských lidí, čelit svému osudu. Díky dobrému zobrazení psychologie hlavního hrdiny se tak můžeme seznámit s tím jací byli a třeba i jsou obyčejní lidé ztracení v ohromných dálkách Ruska.