Spock

Na tenhle film jsme se díval tak trochu z povinnosti. Doporučil mi ho můj filmový „bratr ve zbrani“ a guru v jedné osobě. Nakonec jsme se k němu dostal a překvapivě toho nelituji. :-) Není to vůbec špatné. Život obou hlavních hrdinů ovládla dětská hra, která jim nedá spát. Oba dva pohltila a prostoupila jejich realitou běžného života. Sami už neví, co je skutečné a co jen „hrané“ v jejich společném vztahu. Zejména scéna v restauraci byla v tomto ohledu opravdu krutá. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, nebo ne? Podle mého mínění vyznívá závěr dost rozporuplně. Sice zničili oba dva hrdinové životy těch, kteří je milují a žijí s nimi, ale našli konečně cestu k sobě navzájem. Tohle pak bylo zřejmě naplnění jejich života, kdy už přestalo ostatní kole nich mít smysl. Byla to pravá láska? Pokud ano je dovoleno zradit svět a blízké pro to, co milujeme? Tento moment, na konci filmu v dešti před nemocnicí, kde se setkají oba páry, je pro mě ten nejsilnější okamžikem celého příběhu. Toto morální dilema je podle mě to nejzajímavější pro diváka. No jestli se to tak dá říct. :-) Doporučuji si případným zájemcům přečíst Evžena Oněgina, kde dochází k podobné situaci jako před nemocnicí. Podobný problém se zde řeší jiným způsobem.

Vzhledem ke kvalitě filmu tento seriál lehce pokulhává. Není to ovšem vůbec špatné. Postava Jubeie se vyznačuje opět svojí nečitelností. Nejvíce ztratil na kvalitě příběh. Děj mi připadal moc rozvláčněný bez toho, aby si držel voje tempo. Občasné epizodní odbočky byly sice fajn, ale nic pro obohacení hlavní linie příběhu. Spolehlivě ovšem fungovaly souboje s různými „pochybnými individui“. Líbil se mi jejich optimismus před tím než je Jubei rosekl vedví. V hitparádě nepřátel u mě vede „lesní žena“ její schopnosti byly inspirativní stejně jako její vizáž. Trochu mě pak zklamal také konec. Jako zarytý romantik jsem čekal že Jubei zapustí s princeznou kořeny ale on ne. Snad nás čeká nějaké další dobrodružství tohoto sympaťáka.

Tohle je vážně pecka. Sice budete mít mozek po celou dobu v klidovém stavu, ale na druhou stranu se vážně dobře pobavíte. Sice jsem se u toho smíchy nepopadal za břicho, ale vnitřní uspokojení bylo veliké. Nezapomenutelné jsou taneční kreace a s nimi spojené strategie jak navázat kontakt s ženami. Musím pochválit i hudební stránku filmu, nostalgie po megahitech mého dětství je veliká. :-)

Hledá snad někdo animovaný seriál, který se ho opravdu zaujme? Pokud ano nalezne jen podle mě v tomto počinu. Velmi dobře postavený příběh o tom, jací jsou lidé krutí, obětaví i milující. Cesty několika hrdinů se znovu setkávají po letech a z mlhavého oparu se vynořují jejich vzpomínky. Velmi oceňuji některá témata a situace, které do příběhu tvůrci vložili. Několikrát jsme se přistihl, jak mě příběh dostal. Psychologie postav je zvládnutá na jedničku. Jediné mínus vidím v jeho konci, ten je pro mě příliš uspěchaný, z tématu se dalo vytěžit ještě více.

Tak nevím jestli bych tohle nazval hororem. Spíše takovou hororovou komedií. Místo toho abych se snad bál, musel jsme se spíše smát. Děj je prostinký a atmosféra také chabá. Tři vraždící roboti-hlídači, se pokouší zlikvidovat několik opozdilců v nákupním středisku. Nechybí klasické stylizace účastníků a vyvražďovačka může začít. Jednu hvězdu dávám za „komediální prvky“ nikoliv za ty hororové.

Příjezd vlaku na nádraží spojený s běžným shonem kolem toho, nic převratně natočeného, kdyby ovšem nebyl rok 1895. Každopádně dobrý nápad. Co si o tom asi museli myslet tehdejší lidé?

Standardní pokračování, které nepřináší sice nic nového, přesto si však drží po obsahové stránce stále solidní průměr. Navíc se stále odehrává v krásném prostředí.

Nevím kolik pravdy je na tomto dokumentu nebo jak moc je tendenční, každopádně mě donutil opravdu přemýšlet, nad lidmi, které ukazoval a jejich názory. Z dokumentu vychází několik zásadních otázek na něž by se měl divák odpovědět. Za prvé zda je důležitá nebo nutná odluka státu od církve a za druhé, zda je správné nekriticky věřit v jednu knihu a hlásat její pravdy jako dogmata. Ano a tady narážíme na zásadní problém, jedinec z vnějšku se na toto téma divá poněkud osvícenecky a jeho rozum hledá jistotu pozemského charakteru. Pluralitu možností, která vytváří svobodu. Ta by ale neměla být poznanou nutností, jak je prezentována podle mě těmito hlasateli víry. Jejich pohled na realitu skrze jejich pravou víru, která pro jinověrce vytváří pouhý totalizovaný svět dogmatických pravd, který oni ovšem interpretují jinak. Je pro ně správnou cestou. Není správné zakazovat komukoliv aby se vyjádřil a věřil ve svoji realitu. Je podle mě ovšem nesprávné stavět výklad náboženství a jeho východiska nad zákony případně nad práva, která mají lidé garantována od státu. Zde se pak obloukem vracíme k otázce odluky státu od církve. Církev ovládající celý život člověka církev sjednocující a určující, církev panující. Není to obraz reality, dávno zašlé slávy katolické církve. Možná že přišel čas, aby jedna z odnoží protestantismu pozvedla prapor dávno zašlé slávy a znovu sjednotila opuštěné ovečky. Hrozí mám ale theokracie a ní spojené nové náboženské války? Na tyto otázky si odpovězte sami. Jisté je ovšem to, že je třeba bránit společnost. Její pluralitu, toleranci a kreativitu proti všemu co ji chce svázat v rámci jedné totalizující pravdy, která je ať už z tohoto nebo jiného světa. Stavíme se tímto stanoviskem proti víře a děláme ze sebe nevěřící? Myslím že nikoliv. Smyslem života je hledat cestu a netvrdit hned, že jsme ji našli a jdeme po ní. Přijmout výzvu našeho života a využít individuální předpoklady pro to vést bohatší a plnější život. „Zabít boha“ může jen neznaboh stejně jako hlásat to jako radostnou novinu, ale falešnou. Cílem života je „najít boha“ a vyrovnat se s ním, ať už za něj považujete cokoliv. Víra má v prvé řádě inspirovat a nikoli zavazovat. Závazek přijde sám od sebe.

Nakonec jsme se rozhodl pro vyšší ohodnocení tohoto filmu i když mě také jeho poslední část trochu rozladila. Přesto však jsou ostatní věci v tomto snímku zvládnuty velmi dobře, velkolepá atmosféra opuštěného New Yorku si mě získala hned od začátku. Osobně mě na konci nevadila ani tak smrt hlavního hrdiny jako spíše to jak zemřel, za jakých okolností a ty řeči na konci, že umřel tři minuty potom co nalezl lék. Jen si lámu hlavu nad tím o čem nebo bude případný druhý díl.

Austrálie konce 19. století a život v horách byl celkem tvrdý. Přesto i zde lidé najdou čas na lásku. Z chlapce se stává muž s odhodláním a pevnou vůli. Jako jasné plus vidím prostředí Austrálie, které divákovi nabídne něco jiného, než na co je obvykle zvyklý. To je také důvod, proč dávám tomuto snímku výsledné hodnocení.