Detské hry

Svým způsobem velice znepokojující film (což mu přičítám k dobru), na druhou stranu hrozně blbý. Pointu chápu, ale jednání a motivace jednotlivých postav mi přesto přišly úplně mimo, zvlášt v detailech. Naprostá neschopnost se do jednoho z nich vžít mě po velkém finále donutila říct pouze "...aha" a jít si pustit The Artist. To byla jiná jízda. (04.11.2013)

Je to chvilkama dost krutý a de fakto je to i dost pravdivý. Dá se to brát jako metafora života. Protože celý život spolu lidi hrají hry. Na začátku, v dětství, jsou ty hry ještě docela nevinný, ale jak stárneme, začínají být krutější a krutější. Všecko, celý život je vlastně jenom hra o to, co si kdo ke komu může dovolit, aniž by ho ten druhý zastavil a přiznal, že mu to vadí. (27.01.2013)

Musím povedať, že toto bolo celkom sklamanie. Ústrednej hereckej dvojici nemám čo vytknúť, Marion aj Guillaume sú super.. ale ten príbeh bol celý nejaký postavený na hlavu. A síce záver bol aký bol, nepomohol už ničomu. A to, že Ameliu nemožno nahradiť, je každému jasné. Aspoň tie rôzne verzie La Vie En Rose boli príjemné na počúvanie :) (06.09.2013)

Vím o lidech, kteří by se rvali do samotné krve, že Vadí nevadí je nejlepším filmem všech dob... Ehm... podle hodnocení už asi vidíte, že já mezi ně rozhodně nepatřím. Nejvýznamějším důvodem je - Amélie, která přinesla francouzskou vizuální trhlost k dokonalosti o pár let dříve a vedlo toho fakt, že zápletka filmu celou dobu visí na opravdu, opravdu tenké nudličce uvěřitelnosti (což samo o sobě nemusí být nedostatkem) moc nepomáhá. Děj a chování postav je tyranské, arogantní a měl jsem problém se naladit na vztah ústředního páru. Což, abych tak trochu odkázal na následující kariéru Yanna Samuella, se perfektně podařilo vyvážit v původní korejské My Sassy Girl, která má premisou více než blíže k Vadí nevadí. Pohádkovost a hravost, kterou se vás snaží opít první kapitola je rozhodně vedlejší, méněcenou tváří k té ošlehané, trpké a cynické notě na které film skončí. 55 % (18.12.2015)

Dievča a chlapec, mladík a slečna, žena a muž: v plynutí rokov ani spolu, ani od seba prostredníctvom zdanlivo nevinnej detskej hry, ktorá sa rokmi nestáva krutejšou, čo do podmienok, ale ich uplatnenie v znormalizovanej dospeláckosti vyzerá niekedy desivo. Sú rôzne druhy lásky - táto je sebazničujúca, výlučná, neberúca v úvahu kohokoľvek z okolia. Je anarchistickým gestom slobody neustále prenášaným z detských čias. Dej, poskladaný z množstva príhod od bláznivo radostných po pekne drsné a ubližujúce, je zaodetý do výtvarne perfektného oblečenia. Svižný zostrih, čiastočne pripomínajúc Améliu sa rúti tento formálne dokonalý, hravý kolotoč do roztodivného záveru. Na rozdiel od Amélie tu nejde o roztomilý príbeh s morálnym ponaučením o tom, ako cez konanie dobra k láske prídeme ale len o spomenuté slobodomyseľné, láskyplné gesto. Plné lásky ubližujúcej, egoistickej, úprimnej. (22.03.2005)