Spock

Někdy se vám bohužel stane, že narazíte i na špatný film a na konci si říkáte jak hrozné to bylo. Ultraviolet patří rozhodně do této kategorie filmů. Pro mě osobně v něm není nic pozitivního. Možná snad jeho délka, ale jinak samá negativa. Prostinký příběh, žádné herecké výkony, film postavený na vizuální stránce, která je ovšem pochybná, stejně jako souboje, které v člověku zřejmě mají vyvolat zaujetí, ale je to právě naopak. Nevím jak ostatní, ale já se na to podruhé dobrovolně nepodívám.

Zřejmě poslední díl Rockyho série. Opravdu jsem se těšil na svoji sportovní legendu. Jistě, měl jsem strach, aby to nedopadlo jako tak špatně jako předešlý díl, ale díky bohu ne. Jsem spokojený, nečekal jsem, že to Stallone takhle zvládne. V podstatě se oproti předešlým dílům zas tak moc nezměnilo. Schéma filmu je pořád stejné, korunované na konci závěrečnou bitkou stárnoucího Rockyho a současného šampióna. Před tím nás čeká trénink a nějaké ty „řeči kolem“. Překvapivě jsou tentokrát zajímavé i ty „řeči kolem“. Nejde jen o nějaké plané „kecy“. Na rozdíl od prvních dílů to sice není to pravé ořechové, ale každopádně se celá série někam posunula a získala novou perspektivu. Jen doufám, že se už opravdu nebude točit další díl. Já osobně jsem se právě ukončil příběh Rockyho Balboy a nechci jej znovu otevírat. Faktem ale zůstává, že si oblíbené díly budu pouštět stejně dále. :-) Za normálních okolností bych dal jen tři hvězdičky, ale musím dát ještě jednu navíc, legenda odchází na zasloužený odpočinek.

Filmy o problémech Afriky jsou dnes poměrně populární, Krvavý diamant je pak jedním z nich. Čerpá z událostí ke kterým došlo v devadesátých letech 20. století v Siera Leone. Dočkáme se ukázky idyly, velké chudoby, nesmyslného zabíjení, zkorumpovanosti místních představitelů vlády a také dalšího útoku filmařů na západní společnosti, které na občanské válce v zemi vydělávají.Takže tady máme další film při němž se můžeme sebeobviňovat a kroutit hlavou nad tím jaká jsme to hrozná společnost? Mohl by to být dobrý tah producentů, filmy z podobného prostředí a ladění prostě „táhnou“ diváky do kina, je to nové nezorané pole z nějž se dá hodně vytěžit, dosud nevyčerpané téma. Zřejmě dost přitažlivé pro nás všechny a ten moralistický akcent k tomu samozřejmě patří. Neohrožená novinářka toužící napsat reportáž, která otevře lidem oči, zoufalý černošský otec, jež chce zachránit zejména svoji rodinu a v neposlední řadě charismatický pašerák diamantů, který se v průběhu filmu rozhodne stát se „dobrým“ člověkem. Děj filmu je dle mého v celku jednoduchý a zvraty nejsou překvapivé. Snaha o to vytvořit co nejrealističtější prostředí byla ovšem úspěšná stejně jako prezentace brutality povstalců a chudoby prostých obyvatel. Konec byl pro mě ovšem menším rozčarováním, taková „pohádka“ o tom jak Ti „dobří“ a „bezmocní“ porazí ty“zlé“ a mocné, nesmíme zapomenout ani na rodinnou idylu. Čtyři hvězdičky pak nedávám za „poselství“, které k nám snad má z filmu promlouvat ani za děj, ale zejména za solidní herecké výkony obou protagonistů a prostředí a atmosférou v němž se děj filmu odehrává. Nezbývá doufat, že nás nečeká žádná „invaze“ moralistických snímků reagujících na problémy dnešního „třetího“ světa. Dříve byli obyvatelé vyspělých států obviňování z toho, že zavírají před problémy „třetího“ světa oči, myslím, že se tato věc mění, otázkou je jestli k lepšímu. Snad nejsou podobné filmy pro diváka pouhým „kulturním“ zážitkem a módní vlnou, kterou může obdivovat a ztotožňovat se s tím, co přináší.

Český pokus o drsné krimi, kde jsou ti hodní a zlí jasně vyprofilovaní. Nesmíme zapomenout ani na zkorumpované policisty a jejich provázanost s podsvětím. Snaha o navození „syrové“ atmosféry se cení, ale celkový efekt bohužel není uspokojivý. Na české poměry jde ovšem podle mého názoru o průměrné krimi. Do role stíhaného recidivisty bych ovšem raději obsadil někoho jiného.

Nečekal jsem, že mě před vzhlédnutím čeká tak intenzivní zážitek, ale stalo se. Donnie Darko patří mezi ty filmy u kterých si budete klást spoustu otázek typu je to k pousmání a nebo nad tím mám přemýšlet? Když napíšu, že atmosféra je tak nějak „obyčejná“, nevyzní to zrovna nejlépe, ale je to tak. Za oponou normálnosti se pak skrývá svět „vyšinutých“ lidí, mezi něž mimo jiné patří také náš hlavní hrdina. Přiznám se, že mi jeho imaginární přítel ze schizoidních stavů nebyl příliš sympatický. Celý film má ovšem jeden nesporný klad, který přebíjí vše ostatní a to je jeho „nenormálnost“. Není dojemný ani romantický ani ze života, je prostě pořádně vyšinutý a možná také iracionální, ale to je zřejmě sporné, jistě se najde někdo kdo vám řekne, že film bez problému pochopil, upřímně si myslím že je to jen jeho zdání, jde tento film „strávit“ na jeden zátah? Odpověď nechám na vás.

Tento komentář je zároveň komentář ke Druhé renesanci I., II a Přijímací zkouše. Podle mě jde spolu s Druhou renesancí o nejinspirativnější animované příběhy. Přijímací zkouška je v podstatě odpovědí na to jak najít porozumění mezi lidmi a stroji v perspektivě Matrixu. Připojit stroj s umělou inteligencí do systému, který vytváří umělou realitu je alternativa, v níž se mohou střetnou lidé stroje a zároveň i jiní živočichové, místo poznávaní a otevřených možností, není to geniální? Použít virtuální realitu jako prostředníka, který pomůže najít společnou řeč mezi lidmi a stroji. V perspektivě reálného světa je možnost komunikace mezi lidmi a stroji problematická, viz. Druhá renesance, ukázka lidské brutality a omezenosti, kterou střídá chladný kalkul ze strany strojů, na jehož konci je konec civilizace jak ji známe. A příčinou všeho byl nedostatek komunikace mezi lidmi a stroji. Lidé a posléze ani stroje nedokázaly svoji pozici moci, kterou měly a mohly díky ní rozhodovat o osudu toho druhého vhodně využít, nezvládly to. Možná to z ní troufale, ale v tomto je hlavní problém zápasu mezi lidmi a stroji jak je podáván v celé trilogii. Střetnutí dvou odlišných perspektiv, je to mnohem horší, než když se střenou dvě ideologie, jakkoliv jsou antagonistické, protože obě vycházejí z člověka jakožto tvůrce a ten se konstituuje na stejném základě, jeho tělo potřebuje k přežití stejné prostředky jako jeho nepřítel a jeho myšlení, jakkoliv rozdílné je schopno se přiblížit jiné lidské alternativě. Stroje jsou však jiné a boj s nimi tak není postaven na stejné ideologii, jako klasický zápas mezi civilizacemi. Není to pouhý boj o dominanci, ale totální válka v pravém slova smyslu. Stroje ve druhé renesanci nechtěly z počátku mnoho, ale nedostaly ani to. Lidé je ve své pýše a předsudku odsoudili do role „otroků“ bez toho aniž by se zamysleli nad tím, kým jsou bezejmenní „otrokové“ kolem nich. Ve starověkém Řecku byli otroci sice také pouhými mluvícími věcmi, ale přesto měli určitá práva, zejména měli alespoň svoje jméno. Roboti na tom jsou v Druhé renesanci podstatně hůře, pochodující uniformní armáda stejných proporcí se sune na stavbu, nikoho nezajímají, jsou tady a budou sloužit, to stačí. Člověk jako tvůrce, jakýkoliv tvůrce by měl mít zodpovědnost za svůj výtvor a mít o něj zájem. Lidé ve Druhé renesanci selhali, báli se snad toho co vytvořili? Myslících strojů, kteří jsou schopni cítit. Lidskost se ukázal zejména v okamžiku, kdy bez milosti likvidoval své výtvory. Scéna kdy muži ubijí na ulici robota „ženu“ palicí za to, že je robot a ona je prosí o slitování, je tou nejhorší ukázkou lidské rozumnosti, humanity nebo čehokoliv podobného. Cítil jsem se opravdu mizerně i když je to jenom kreslený film, bezmoc zabíjeného, nebojím se použít tento termín, robota se mě dotkla a já s ním soucítil, dokonce bych mu snad pomohl proti vlastním. Autoři skvěle vystihli moment, který jasně ukázal neschopnost komunikace mezi lidmi a roboty stejně jako „ubohost“ člověka, který si rád hraje na něco co není, ale stejně sám před sebou neuteče. Má právo každý živý tvor, který si je vědom svoji identity a jedinečnosti bránit svůj život? Kdo říká ne, ten si nemůže vážit sám sebe. Stejně tak reakce robotů, kteří se nechtěli nechat zabít, je oprávněná. Oprávněné ovšem není zničit cizí, lidskou, kulturu a udělat si z lidí „otroky“. Chyba je na obou stranách. Jak jsem napsal na začátku, je to otázka porozumění a pochopení. Tou se pak Přijímací zkouška zabývá. Věřím, že ve virtuální realitě, kde se velká část příběhu odehrává, se dokážou obě dvě entity, lidé i roboti, spřátelit a porozumět si, možná se do sebe i zamilovat. Zní to bizardně? Je to nepochopitelné? Přesto si myslím, že právě to měli tvůrci na mysli, jako cestu ke sblížení mezi oběma stranami, díky které by ani nemuselo dojít k žádné válce. Představa toho, že milujete osobnost stroje ve virtuálním světě je asi hodně fantaskní, ale podle mě právě k něčemu podobnému mohlo dojít i v Přijímací zkoušce, když na závěr jeden z robotů zachrání ženu a zabije pro to svého druha. Nevyvolává to ve vás snad představu nějakého citu? Ve mně rozhodně ano, ať už jde o přátelství nebo lásku. Bohužel strach a předpojatost se ukázaly v reakci ženy a tuto podanou ruku robota, nedůvěra byla příliš hluboká.

Je to podle mě pěkná blbost. Ukázka nechutností a přiblblých nápadů partičky poněkud výstředních „týpků“. Když je to baví a někdo se je na to ochoten dobrovolně dívat tak prosím, ale já mezi podobnou sortu lidí rozhodně nepatřím. Za co tedy dávám tu jednu hvězdičku? No řekněme, že mám smysl pro humor a „postelová“ scéna mě celkem pobavila. A největší nechutnost? Raději bez komentáře. Pokud si nechcete zkazit den, tak se filmu raději vyhněte. Mohlo by se vám stát, že vás bude ze spaní strašit kůň, pijavice nebo hadi. :-)

Animatrix se mi stal mnohem bližší než samotná filmová trilogie. Proč tomu tak je? Jednotlivé příběhy v tomto filmu prezentují různé pohledy a příběhy, které se v rámci celého prostředí Matrixu mohou udát, často se v nich řeší závažné otázky, které se daří díky úzkému záběru jednotlivých příběhů zdařile rozvíjet. Věřte nebo ne, ale po tomto „filmu“ ve mně vyvstalo mnohem více otázek než po vzhlednutí všech tří klasických filmů dohromady. Filmy se soustředí na děj a jím prosycenou akci, sledují pouze hlavní téma, nedokážou se některým otázkám vůbec přiblížit, vlastně je podle mého názoru ani moc nehledají. Kdyby swe podařilo autorům klasický Matrix více psychologizovat a také problematizovat některé otázky, byl by určitě o mnohem zajímavější. Takhle tady máme pouze Animatrix, který nám však ukazuje, jak rozsáhlá a plně nevyužitá je celá tématika. Některé povídky jsou excelentní a některé slabší, přesto se však v celku jedná o nadprůměrnou zábavu.

Drsné prostředí překupníku drog v New Yorku s tou pravou atmosférou 70. let, jak ji mám rád. Oba dva hlavní hrdinové podávají velmi kvalitní výkon, ten je navíc podpořen skvělým dějem. Pořád se něco děje, zejména honička G. Hackmana s ostřelovačem stojí za to. Kvalitní zábava, která nemůže ani po letech nikoho urazit, naopak svým „provedením“ patří stále mezi špičku.

Průkopnický snímek, který divákovi odkrývá možnosti počítačů a stravitelnou formou se nám snaží představit imaginární válku programů proti sobě. Ve své době muselo jít revoluční záležitost. Dnes se možná mnohým bude zdát zpracování směšné, ale síla příběhu, nebo spíše námětu ve filmu stále zůstává. Hlavní hrdina je člověk, který je „přenesen“ z reálného světa do světa počítačů, kde se snaží zničit diktátorský hlavní program celého systému a osvobodit tak jeho područí ostatní programy. Zní to divně? Souhlasím, přesto to ovšem stojí za vzhlédnutí.