Spock

Sledovat asijské, potažmo jihokorejské filmy, má svá pozitiva, člověk se střetává s jiným myšlením, které se ve filmech z těchto destinací dost promítá. Možná bych měl napsat, že z toho mám radost, konfrontovat se s jinou mentalitou. Tato tvrzení se rozhodně dají aplikovat na tento film. Komorní příběh o hledání životní cesty a vykoupení, v němž se kříží několik rovin. Láska, touha, zodpovědnost, lítost, vykoupení a odvaha, jsou jen jedny z mnoha slov kterým dává tento film svůj význam a naplňuje jejich podstatu. Život starého mnich a jeho učedníka nemusí být tak nudný, jak se na první pohled zdá. Možná se budou zdát divákovi situace, do kterých se hlavní hrdinové dostávají triviální a zakroutí nad nimi hlavou, ale já v nich vidím jasné poselství, nebo lépe řečeno ponaučení o životě. Jsou to takové střípky, ze kterých si sice nesložíte celou mozaiku života, ale rozhodně vám budou do vaší mozaiky pasovat. Přijmout ponaučení je v tomto případě důležité, člověk se sice nestane lepším, ale posune se alespoň směrem ke „správné“životní cestě, jejíž cíl je v sebe naplnění. Inspirující a vyrovnaný snímek, který mnohé okouzlí nejen dějem, ale v neposlední řadě i dobrou kamerou a s ní spojenou krásou přírody.

Netradičně situovaný příběh od starého známého Mela Gibsona. Přiznám se, že jsem byl mile potěšen, když jsem se dozvěděl o tomto projektu. První ukázky pak vypadaly také nadějně. Taková sonda do fungování pro staré středoamerické civilizace z pohledu „obyčejného“ člověka, který je s ní konfrontovány a nucen vzdorovat jejímu systému. Samotný námět nebyl vůbec špatný, ale realizace se podle mě moc nepovedla. Příběh se mi příliš nelíbil, nepřekonal rámec určité obvyklosti, který bych očekával. Máme tady ze začátku rodinnou idylu, potom její brutální přerušení, odloučení spojené s bojem o přežití a nakonec návrat spojený s narozením dítěte a šťastným koncem. Když se náš domorodý hrdina díval dovnitř prolákliny na svoji rodinu a její nový přírůstek, tak jsem vážně kroutil hlavou. Další tuctová zábava okořeněná tentokrát zajímavým prostředím a námětem. Bohužel ničím ohromující příběh, troch té brutality, která ovšem dnes nikoho neohromí, někdo možná bude zklamaný, že jí tentokrát bylo málo, ale to je jedno i kdyby ji bylo více, nijak to filmu nepomůže.Snad nás budou brzy čekat zajímavější filmové exkurze do minulosti.

Pro mě osobně velice rozporuplný film o němž se dá v mnoha věcech a momentech polemizovat. Začnu dost negativisticky. V některých pasážích filmu jsem se opravdu nudil a ztrácel se trošku v ději, jehož logičnost se mi občas nezdála úplně koherentní a je to snad tím, že nejsem vyladěný na asijský pohled a jejich přemýšlení o věcech? Těžko říct. Každopádně mě to občas štvalo. Vizuální stránku jsem taky nestrávil úplně s nadšením, nic proti výtvarnému ztvárnění, totalitní stát byl zajímavý, opravdu na mě dýchala taková „klasická“ totalita 50. let 20. století, společnost prosycená masovou mobilizací. Např. scéna focení v zahradě byla vizuálně okouzlující, ale jiné věci zase ne. Příběh se mi také zdál přehnaně dlouhý. Doposud téměř samá negativa, ale to nejlepší na konec. Zásadní myšlenka snímku, která mě nemohla neoslovit v průběhu filmu postupně graduje a nakonec je velice ostentativní. Konec filmu pak můžeme vnímat jako manifestaci za touhu dosáhnout lepšího světa a být někým jiným, bez nenávisti a násilí. Zní to divně, asi ano, ale je to tak a co je nejlepší, do filmu to tvůrci dokázali opravdu vkusně implementovat. Čekejte ze začátku možná trochu nepochopitelný příběh a děj, do kterého se budete chvíli dostávat, ale na konec se vám dostane možná uspokojení nebo spíše naplnění. Poznáte pravou hloubku myšlenky tohoto filmu.

Ze začátku sympatická komedie o tom, jak se dají dohromady dva chlápci, kteří nejsou úplně normální, jeden je slepý a druhý hluchý, ale dohromady jsou skvělá dvojka. Čekal jsem zajímavou zábavu, protože téma bylo opravdu dost originální, ale chyba lávky, dostal jsem na můj vkus podprůměrnou zábavu pouze s několika světlými momenty, které však nedokážou celý film vyzvednout alespoň na průměrnou rovinu.

Všude čtu samé superlativy a musím se k ním přidat. Tento film je opravdu skvost, který u mě právem získal status nejlepšího anime, které jsem zatím viděl. Ten příběh a jeho vyústění mě dostaly. „D“ je pak pro mě nejoduševnělejší animovaný hrdina jakého znám. Vyzvedávat ostatní věci nemá cenu, píšou tady o tom ostatní. :-) Doporučuji všem.

Samurajové jsou frajeři, některé jejich techniky bych se rád naučil. :-) Pro někoho možná trochu brutální podívaná o tom, jak si mezi sebou dokážou jednotlivé klany vyřizovat svoje účty a když se do toho připlete Jubei, který je nejlepší ze všech, je zaděláno na pěkný masakr. Musím ale ocenit i zpracování a zejména příběh. Dokázal mě vtáhnout do děje. Není to sice moje top anime, ale rozhodně doporučuji, kvality jsou nepřehlédnutelné.

Solidní příběh o jednom z čínských národních hrdinů. Hlavně bojové scény se povedly nad míru. Přesto z filmu nemám úplně dobrý pocit. Bylo to pro mě nějak průhledné, a tisíckrát omílané téma o tom jak se z pyšného bojovníka stát po tom, co přijdete o vše, pokorným zemědělcem a nakonec opět slavným bojovníkem a legendou, pro mě příliš neoriginální. Celkově bych dal 70 procent.

Opravdu jsem nečekal, že to bude tak hrozné. Laciné fantasy, které nemůže potěšit žádného fanouška žánru. Jestli měl tento film nějaké aspirace, třeba na to, že by se vyrovnal Pánu prstenu, tak o ně hodně rychle přišel. Jediné větší pozitivum, které ve filmu vidím, je ten drak. Příběh, výprava a atmosféra, tři hlavní věci, které dělají kvalitní fantasy tady očividně selhávají. Pro mě velké zklamání.

Romantika která vás nemůže přestat bavit. Možná se to někomu bude zdát chvílemi strojené, ale i kdyby to tak bylo, není v tom žádný problém. Opravdu stylová atmosféra a dobře vybraní herci staví tento film hodně vysoko.

Mohu se radovat, že jsem člověk, cítím a žiji. Vím co je to horko i chlad nebo jak chutná káva a mnoho dalších věcí, dokonce samotní andělé mě pozorují a někteří mi i závidí můj úděl. Nebe nad Berlínem je film, který jde bez ostychu přímo k divákovi a „útočí“ na jeho hloubavost. Svoji atmosférou a „hutností“ vás nenechá vydechnout. Chápu celý film? Asi ne, ale dokážu se „poklonit“ před jeho velikostí. Pro někoho zřejmě krajině nestravitelné, pro druhého nezajímavé a pro třetího zážitek, který možná na poprvé nepochopí ale zanechá v něm svoji stopu a pocit. Napsal bych pocit radosti, ale není to tak snadné.