MaMitti

Mrazivá komedie, řekla bych – podtitulek, který jsem si četla před nedávnem ke komedii Zemský ráj to napohled a kde mi toto označení nesedělo, tady bych se ho nebála použít. Vnímám tenhle snímek velmi pozitivně především díky perfektně vystřižené atmosféře party pubertálních kluků z města oné doby. Všichni si mě získali svou nepřirozenou přirozeností, ne snad hereckými výkony, to úplně ne , spíš opravdu tím, jak byli sví se vším, co bych jim vytkla i s tím, co na nich bylo k sežrání. U dospělých mě herecký výkon mile překvapil u Anny Geislerové – její postava maminky byla dokonalá, zahrála ji s opravdovým citem, lidsky – viděla jsem v ní spousty takových (konkrétních) žen té doby…po Želarech její druhá filmová role, kde mám pocit, že opravdu hraje. Je pravdou, že lze říct, že takových komedií už tady bylo (a samozřejmě se u leckoho film nevyhne srovnání s celospolečensky vehementně přijatými Pelíšky). Je pravdou, že film je pouze částí výpovědi o tehdejší době, ne nějakým komplexnějším pohledem. Je pravdou, že je zřejmě „přejarchovskováno“. Přesto – film se mi líbil.

Au...

Film, který se měl původně jmenovat Šťastný konec – ale právě s jeho koncem, protože Bez konce rozhodně není, mám problém…A ten problém úplně přesně vystihl uživatel gudaulin. Rovina politická i psychologická je vykreslena nadmíru dobře, jen rovina přesahu hmotného světa protknutá ne neuměle, ale spíš nemístně, lidskou láskou až za hrob mi kazí celkový dojem. Právě představa toho, že kdo neumře pro svou lásku snad ani nemiluje láskou absolutní, je mi skoro protivná. Nechápu, co tím Kieslowski myslí, on takový mistr ženské psychiky…Nepochopím převahu Tantalovského pudu nad pudem mateřství, ne v tomto případě. Osobně nepokládám příliš věrohodně vykreslenu ani skutečnost, kdy duše zemřelého manžela ženě sebevraždu „schválí“, mám pocit, že takto vyspělé duše (a zemřelá hlavní postava byla vykreslena jako vnitřně bezúhonná a čistá) „nefungují“. Škoda, kdyby film byl opravdu Bez konce, bez toho prazvláštního Ulina definitivního (sobeckého a ulehčujícího) rozhodnutí - rozhodnutí nejít svou životní cestou sama za sebe, ale splynout s cestou partnera, která byla predikována tak jak byla, byl by pro mne film pětihvězdičkový.

Noo...nevim...

O tom, jak nelze rvát své kořeny ze srdce stejně tak jako z jejich místa v zemi... Krásný, silný příběh s odkazem, jenž vyznívá neuvěřitelně pozitivně, přestože je to film především o ztrátě a smutku. Nejen. Právě.

Svatá prostoto!! Dorota Máchalová by mrkala a určitě by byla na váze v pekle hravě převážena tíhou šatů a šperků kterékoliv jedné z dam tohoto dokumentu... I já mrkala, do téhle chvíle jsem si myslela, že princezny s touhou po nákladných šatech a zlatu, špercích, briliantech jsou už jen v pohádkách, ne, ony pořád žijí a jsou hrdé na to, no ...na co ony to jsou vlastně hrdé? Ty bláho, můžete mi věřit nebo ne, ale já jsem měla celý ten dokument před očima (vnitřníma) Matku Terezu a její jednoduchý bílý hábit s modrým lemováním ... Možná bych byla ochotná chápat (tuto) modu jako umění, ale rozhodně ne jako životní styl, kterým se nás pár "vyvolených" snažilo přesvědčit o své "jedinečnosti". Moderátorka mi připadala jako by ten dokument točila zejména kvůli tomu, že si třeba bude moci něco z těch skvostů vyzkoušet, no budiž, podařilo se jí to :-). Nevím, jak to mám hodnotit, takže hodnotím obsah a ten teda ... dejme tomu jedna hvězdička, neříkám, že se mi tam pár šatů nelíbilo, asi tak jedny :-)), takže jedna hvězdička :-).

Tři až čtyři, nemůžu se rozhodnout...Film je to dobrý, ale musím říct, že jsem se během sledování koukla asi 5x na hodinky a to se mi u výborných filmů nestává...tak nevim... Rozhodně z filmů, co u nás vznikají, je to ten lepší.

Přínosný dokument. O Banderovcích jsem něco věděla, ale takto ucelený pohled na vznik a vývoj zmiňovaného hnutí, skupiny jsem ještě neviděla ani neslyšela. Myšlenka aktivního odporu proti aktivnímu násilí a uzurpování mi nepřijde lichá a přestože Banderovci zůstanou asi pro většinu lidí sporným tématem historie, dovedu pochopit, že Ukrajina bude na své předky svým způsobem právem dlouho hrdá. Historie není černobílá, ne vždycky...

Tak se neustále dál přesvědčuji o tom, jak toto není moje parketa. Knihu jsem přečetla do půlky a dál jsem už fakt nemohla, nebavilo mě to. Film jsem dokoukala, ale nebavilo mě to. Nebýt J.B. a zvědavosti, jak to dopadne, tak jsem vypínala po pár minutách. V čem tkví to mocné kouzlo přitažlivosti tohoto příběhu? Co mi uniká? Mám ráda mysteriozní nádechy, mám ráda, když ne všichni jsou jak podle šablony a mají své stíny, ale tady mi to prostě nesedí a nedávám si naději, že se to do budoucna změní...Jak J. B., tak R.F. se mi líbí víc v jiných snímcích.

I u večerníčků se už dělají série a je to škoda...první série je prostě bezkonkurenční - pane Krrrbbbeeeec, hosti se ženou na hrad!!! Abrhám nenahraditelný.