MaMitti

Pro mě nejlepší film Woodyho Allena....

Celkem to jde, viděla jsem pár dílů a docela se zasmála... Jdu na keramiku, zhotovit si urnu :-))).

Shoduju se převážně s názorem Djakomy a přidávám svou trošku – svými pocity se ve snímku měl tendenci (samozřejmě dle scénáře :-) ) řídit detektiv Banner, ale ten byl utlučen všeobecně platným „duchem racia“, přesně v té atmosféře, kterou Djakoma stručně vystihl – ani já neříkám, že to tak není, ale nemůžu s tím souhlasit a ani nesouhlasím. Lidé žijí příliš svým vědomím, vnitřních hlasů svého podvědomí a nevědomí si nevšímají a když, tak je programově ignorují v zájmu zachování typicky poplatné doby rozumu a dávání smyslu. Celý film by šel chápat taky jako symbolika v rovině rozhodování se jednoho mladého muže – má zvolit vědomé racionální zajištěné bytí oproštěné od svých živočišných temnějších energií, nebo se „nechat zlákat“ pudy a smysly hořícím nevědomím? Volí nejprve jedno, aby posléze vyzkoušel druhé, nepochopil za mák ani to ani to, své pudy naivně zabíjí, odepisuje (aby ho v budoucnu mohly dostihnout opakovaně, jinak a snad silněji) a vrací se ke „korigované“ představě světa racia (víckrát už tě neopustím můj spásný rozume!, má „milovaná“ ženo – opravdu si myslíte, že ji miloval??) a s tím spojeným pocitem dostatku, spokojenosti…štěstí ? To těžko, je ho zas jen půl…Herecké výkony přesvědčivé, Scarlett perfektní (s takovou noblesou zahrány jak svůdné a lákavé nepoznané „spodní vody“ mužské vášnivé animy, tak i plynulá přeměna do žárlivé – tudíž ovšem stále stejně vášnivé - a prachobyčejné ženy z masa a kostí), neméně dobrá byla i představitelka Chloe – Emily Mortimer. Každopádně pro mě jeden z lepších Allenů (protože jak postupně zjišťuji, až zas tak ho nemusím...) - tři až čtyři hvězdičky.

Nádhera...viděno kdysi, ale zapsáno v duši...

Tento snímek pro mě objevil půvabnou Elzu Zylberstein, královsky jsem se bavila a ráda se znova podívám, bylo to okouzlující - komické víc než tragické, přesto film nepostrádal zároveň i určitý nadrozměr, nebo chcete-li hloubku, ale tak nějak s mírou. Vševystihující název....

Uf, tohle byla síla…je sice pravda, že hned po prvních pár minutách filmu mi bylo jasné, že tato žena v podání KST označení vražedkyně nese spíš jako nálepku, než je by jí skutečně byla a taky je pravdou, že od okamžiku, kdy ve filmu vyšla najevo informace, že je lékařkou, jsem věděla, co se vlastně tenkrát stalo, ale přestože u jiných filmů by mě tato skutečnost rušila a vadila, tady snad byla záměrem….alespoň pro divačky matky…Bylo to tak křehké, tak odzbrojující, tak plné a bolestné, tak beznadějně nadějné. Prolínají se tu dvě hlavní linie filmu – první o tom, kterak lidé přichází o své bližní (někdo přijde o milovanou osobu při autonehodě, jiný ve válce, někdo rozvodem a pak následně jeho dcera přijde o svého otce jeho sebevraždou, někdo přijde o svou milovanou osobu odvržením a nepochopením, někdo o ni přijde odloučením, aby ji pak měl šanci opět „získat“) a druhá o tom, jak těžký úděl mají lidé z „druhého břehu“ (vězení) vracející se mezi většinovou společnost. Obě hlavní herečky mi rozdrásaly srdce do krve a připomněly tu prazákladní hodnotovou orientaci života…Dokonalý hudební doprovod byl pak už jen pomyslnou třešinkou na dortu, která bývá ovšem přeci tak důležitá :-). Dlouho jsem neměla takový pocit vděčnosti u nějakého filmu za to, že je…Děkuji…

Prostě to miluju :-)

Saturnin...Oduševnělá Cyklothymie...Kniha (i) mého srdce a film ani seriál jí hanbu nedělají, ba naopak. Kdo nečetl jako první knihu - jeho škoda, už z ní nikdy nebude mít takový zážitek jako před filmovým polibkem Saturnina - Víznera.

Saturnin...Oduševnělá Cyklothymie...Kniha (i) mého srdce a film ani seriál jí hanbu nedělají, ba naopak. Kdo nečetl jako první knihu - jeho škoda, už z ní nikdy nebude mít takový zážitek jako před filmovým polibkem Saturnina - Víznera.

Tak tenhle film mi vyrazil dech – předesílám, jsem žena, echt westernů jsem viděla všeho všudy tak dva, tři maximálně čtyři, ale to už asi přehánim a do třetice jméno Russell Crowe mě nechává průměrně klidnou. Takže fakt jsem jen zírala – krásná kamera, úžasná hudba, výborní herci – od RC přes CB až po epizodní role manželky a malého synka…Pročítám si tu komentáře a z dvou směrů – odsuzující závěr a schvalující závěr - se přikláním k menšinovému, druhému z nich – jak tu někdo podotkl, celý film je prodchnut právě tím, do čeho ústí, takže přestože někomu závěr vyzní trapně a parodicky, já jsem ho brala. Chápu naopak výtky typu … - proč ho tak naivně svázali, jak je možné, že při finální střílečce se nebyl nikdo z těch x mužů Pistolníků schopný trefit do dvou „handicapovaných“ prchajících….to trošku kazí dojem, mně jen malinko, ne významně, ale chápu, že to někoho dokáže naštvat (zvlášť u takového filmu, kde už by to možná stálo za to dotáhnout to do dokonalosti). Western asi hned tak další neuvidím, fakt je nevyhledávám, takže tenhle za všechny své klady i zápory, za proklínaných i tolerovaných posledních 10 minut, ode mne dostává plnou palbu…