Strom

,,MÁME MOŽNOST VOLBY MEZI TÍM, JESTLI BUDEME ŠŤASTNÍ ANEBO SMUTNÍ“..... /// Film o vyrovnání se se ztrátou manžela a táty a problémy, které přináší každého snaha dělat to po svém. K tomu se přidává poetika STROMU, který funguje jako symbol pro spojení s milovanou osobou, je z něj krásnej rozhled a hraje sympatickej hudební doprovod. Film o okamžiku, kdy živí zjistí, že by měli žít mezi živými není rozhodně špatnej. Zajímavá kamera, Austrálie, herecké výkony (Simone). Někdo by sice klidně mohl napsat, že Dawn je kráva, kterou rozumovými schopnostmi převyšuje kdejakej fíkovník, ale tady jde O TEN OKAMŽIK!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Judy Pascoe číst nebudu (i když by zřejmě nabídla víc toho, co jsem očekával). 2.) Rád se dívám na strom. 3.) Chystám se dělat v Austrálii instalatéra a nevím, co je jejich noční můrou. 4.) Syna mám, mám i dům a teď se vedle něj chystám vysadit fíkovník (strom). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.06.2011)

Moc příjemný kousek. Julie Bertucelli režíruje čistě, soustředěně a bez jakýchkoliv zbytečností, obrazotvorná kamera zachycuje jak nádherné přírodní scenérie, tak odvrácenou tvář Austrálie a ještě hodnou chvíli po skončení filmu Vám v uších zní skvěle vybraná úvodní a závěrečná písnička. Hezký zážitek. (01.10.2011)

Čekala jsem trochu víc dramatična a víc promyšlený děj.. Ten se sice nedostavil, ale vynahradila to krásná australská příroda s klokanem, netopýrem a žábami v záchodě. Nejedná se o nic náročného a nějak extra výjimečného, co byste potřebovali vidět opakovaně, ale pokud toužíte po oddechovém filmu na dlouhý podzimní večer, tak proč ne?! :) (22.11.2011)

Harmonická lyrika, prostý symbolismus i palčivé drama o ztrátě a smutku. Vynikající výkony Charlotte Gainsbourgh a mladičké Morgany Davies, nádherně "houpavá" kamera, procítěný hudební doprovod a přes zdánlivou jednoduchost snímek, o kterém lze dlouho přemýšlet. Nějak takhle si představuji otevřené a inteligentní drama. (27.11.2010)

Charlotte Gainsbourg je herečka, že by jeden řval. Natočila s Trierem Antkrista, a protože to byla depresivní zkušenost, vrhla se na film zcela pitomý. Snad aby si odpočala, ale zároveň nevyšla z formy. Jinak si to vysvětlit neumím. Z každého slova, které ve filmu zaznělo byl cítit scénář. A to ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Plytkost se tu řešila velmi kuriózním způsobem. Od nesnesitelně nezmlácené (výchovně) dcerušky až po moudra z kterých by se dala uplést oprátka pro vkus, zdegenerovaně mrtvý a proto tak líbivý (nehýbe se, nepřekvapuje). Ve třetí čtvrtině filmu jsem už začal hýkat smíchy. Vztahy v rodině, na kterých byl film postavený, začaly se jen tak pro dramatický efekt bortit, odkládaly se na vedlejší kolej, protože už prostě překážely a vrhlo se s malým, ale přeci rozpočtem na suchozemské ztvárnění potopení Titanicu. A do toho všeobkolopující ekošílenství. A strom. Samozřejmě. Strom. Ten obří, láskou opředený strom, do kterého se reinkarnoval žárlivý fotr. Tupost. Vrcholná. (07.10.2011)