mosem

Kdyby Terence Hill dokázal vypadnout ze své role "šaška", podobně jako Polívka v Zapomenutém světle, klidně bych filmu dal 4 hvězdy, a to přes některé scény poněkud přitažené za vlasy. Skvělý byl Gene Hackman v roli majora Fostera. Člověk si kladl otázku, zda realita v Cizinecké legii je skutečně takhle tvrdá (nebo ještě víc), a pokud ano -je tvrdost v těch lidech, kteří si mohou takto realizovat svoji osobnost? Nebo je to nezbytnost, vyvolaná podmínkami služby, jako nezbytná vlastnost pro přežití? Film měl nádherné záběry z pouště, díky kterým člověk filmu mnohé odpustil. Včetně závěrečné bitvy, kdy ve stylu sovětských válečných filmů mají Francouzi nekonečné zásobníky a nevyčerpatelné zásoby munice (která byla ale jinak skvělá). Stejně jako detaily, kdy v objevené hrobce, do které je škvíra kterou se lze jen taktak protáhnout je i bez osvětlení světlo jako v obývacím pokoji.

Kde končí genialita a začíná šílenství? Kde končí patriotismus a začíná třídní nenávist? Kde končí loajalita k režimu a začíná osobní loajalita? To vše nabízí tento film, který nesporně mnoho diváků přivede nejen k šachovnici, ale i k monitoru počítače, aby si osvěžili partie souboje století. Možná byla sovětská šachová škola ukázána až příliš nelichotivě, ale osobně Spasskij z toho vychází téměř nedotčen. Uvědomuje si, jak je svým okolím manipulován do pozice "politického kladiva", které má bušit do Ameriky a ukázat sovětskou mentální nadřazenost. A v okamžiku, kdy je třeba dospět k rozhodnutí, dokáže být přímý a nesmlouvavý. Na straně druhé je zde psychicky narušený Fischer. Hráč, který celý svůj život zasvěcuje šachům. Který to nedělá ani z lásky k vlasti (byť je mu to neustále zdůrazňováno), ani pro uspokojení vlastního ega (po své slávě netouží), a vlastně ani pro peníze.... ty jsou pro jen klíčem k pocitům, a nástrojem k ovládání druhých (tedy....formou jejich shánění, nikoliv utrácení). Zajímavá kamera, zajímavé záběry.

Kombinace tradičně skvělého Poirota a půvabného prostředí anglického venkova dokáže omluvit i (podle mne) slabší výkony dalších herců (snad ještě Japp se mi líbil), stejně jako některé drobné nelogičnosti - např. je běžné s sebou nosit "vrahovu" botu? Jak to že výpary z kyseliny rozleptají minci, ale pro personál továrny jsou asi neškodné.... Ale to jsou jen detaily. Prostě další skvělý díl.

Pokud bych měl hodnotit obsahovou stránku, asi bych skončil u tří hvězd. Příběh s mnoha neuvěřitelnými náhodami, nepříliš komplikovaný, s přimíchanou dávkou romantiky. Nelogické situace, které navozují otázky, ale nikdo se nezabývá jejich řešením - otázky znalosti jazyků a čtení hlavního hrdiny, záchrana Rebeky z pouště atd. Čtyři hvězdy, které jsem se nakonec rozhodl dát, vystihují spíše hodnocení za to, jak je zachycena atmosféra doby, historické reálie a i jistou míru zobrazení mezináboženských vztahů. Sice poněkud delší stopáž, ale nelze říci, že bych se nudil.

Poirot a Suchet, dvě jména, které jsou zárukou dobré zábavy. Promyšlená zápletka a ještě promyšlenější rozpletení. Snad až na Hastingsovu naivitu (=hloupost) která byla při Poirotově perfekcionalismu naprosto neakceptovatelná, a závěrečnou scénu ve stylu Pilcherové. Ale Poirotova galantnost a svéráznost, krásné prostředí, to vše vynahrazují.

Popisovat desítky nelogičností asi nemá smysl. Je jich tolik, že komentář by byl dlouhý. Nicméně Kobra 11 je kultovní seriál, a tak se na něj člověk dívá, a přemýšlí jestli se jim smát nebo sáhnout po ovladači a vypnout jej. Nicméně, seriál jako kulisa k rotopedu dobrá, takže 2 hvězdy.

komentář bych shrnul: ACH JO. Firehand má charisma ochrany supermarketu a Pierre Brice roli protrpí. To, že film této úrovně má měřítka amatérského filmu v současnosti snad do jisté míry vynahrazují záběry nádherné přírody a hezká hudba. Možná kdyby pustili jen záběry krajiny a hudbu, měl by film víc procent.

Šarlatán - film, po jehož shlédnutí odcházíte s potřebou dostudovat a dohledat. Zjistit (pokud to nemáte zjištěno předem), jak to dopadlo u soudu, a jak vlastně skutečně jeho vyšetřování a soud probíhaly. Jak pokračoval osud jeho asistenta, jak se na jeho léčitelské schopnosti dívají skeptikové. Stejně tak si musíte klást otázku charakteru a osobnosti Mikoláška. Život poznamenaný smrtí, kterou zapříčinil za první světové války. Jeho cholerická povaha vedoucí k dramatickému rozchodu s otcem. Homosexuální vztah a formální manželství. Léčení kontroverzních osobností totalitních režimů. Není to film, který by byl snadný ke sledování a po jeho skončení by divák měl jednoznačný pocit. Pokud na mne něco působilo negativně, tak až příliš naturalisticky zobrazovaný vztah s asistentem - vše bylo jasné a nebylo třeba až tak "polopatického" podání. Skvělý byl z mého pohledu Ivan Trojan, naopak Juraj Loj pro ne odpovídal době první republiky, ve které k Mikoláškovi vstupuje, spíše současnému pojetí suverénního, úspěšného, vysportovaného a pohledného muže. Ale nevím....že by závist? :-) Každopádně film, který stojí zato vidět..

i když se Schiele nedožil vysokého věku, zanechal po sobě poměrně rozsáhlé dílo. A jeho život nebyl rozhodně nudný. Jistě, o jeho přístupu k umění, k aktům, může být posuzován z různých hledisek. Někdo v tom může vidět čistého umělce, někdo naopak zvrácenost. To je ovlivněno dobou, kdy v různém čase je nahota vnímána různě. Stejně tak lze různě vnímat jeho osobní život. Pro mne byl prostě bohém. Svobodný, nespoutaný.....přesto citlivý, posedlý svým uměním, kterému podřídil absolutně vše. Film podle mne vyžaduje diváka, který již o Schielem něco zná. Není to klasický životopisný film - narodil se....rodina....vzdělání.....práce....rodina....smrt. Zachycuje rozhodující momenty jeho života, nicméně bez znalosti dalších souvislostí může působit zmateně. Což rozhodně není pravda, ale právě důsledek Schieleho bohémství. Osobně mám pocit, že k dalšímu poznávání Schieleho tenhle film může "lákat" víc, než prezentace osobnosti v pojetí Českého Krumlova.

Zločin a trest ve francouzském provedení. Směs černohumorových scén, lehkého hororu, psychodrama, detektivka.....Na konci filmu si nelze nepostesknout, jak velká škoda filmovému umění nastala předčasným odchodem Patricka Dawaera. Jeho postava podomního obchodníka byla zcela geniální a v některých momentech se nebylo možno ubránit dojmu, že jeho záchvaty nebyly snad ani hrané, a jeho tragický konec života jako by to potvrzoval. Stejně skvělá byla postava Mony v provedení Marie Trintignantové, která ostatně zemřela rovněž tragicky. Sledovat psychologii těchto postav bylo skutečně zážitkem. Další postavy mi připadly o několik hereckých tříd níž. Když k tomu připočítám celkovou atmosféru filmu a skvělou kameru, nebylo co řešit. Za mne plný počet.