mosem

Hezký film, který bych nazval "relaxační". Bez zbytečných akčních scén, bez nadbytečné romantiky nebo erotiky. Navíc s příjemnou hudbou a dobrými hereckými výkony. Film, který ukazuje jak to mohlo skutečně být, a nepotřebuje k tomu žádnou zvláštní akci. Stejně jako archeologie samotná - nemá potřebu dramatizovat nálezy, ale má snahu je popsat, zasadit do kontextu a ukázat světu. I zde šlo o objev samotný, jen lehce doplněný psychologií postav. Snad nejzvláštněji na mne působila manžela Basila Browna, jejíž podpora manželovi byla bezmezná, stejně jako jeho svérázná láska k ní. Ale v Britském muzeu by si vedle zásluh Edith Pretty a Basila Browna zasloužila zmínit nepochybně i ona.

Příběh Lidic, který každý z nás zná ze školy. Příběh, se kterým jsme se všichni setkali v souvislosti s filmovým zpracováním atentátu na Heydricha. Příběh zpracovaný na základě vyprávění jediného dospělého muže, který vypálení Lidic a vraždu jeho obyvatel, přežil. Neukazuje jej jako člověka, který přežil díky své síle - naopak, přežil pro svoji chybu. Chybu, která sice nebyla úmyslná, ale stála život jeho syna. Příběh (s výjimkou několika scén - a myslím, že zbytečných) neupoutává pozornost brutalitou, je spíše psychologickou sondou do jednotlivých postav a celkového děje. Ukazuje romantický příběh s fatálním důsledkem. Ukazuje ale také zrod kultu Lidic po válce. Příběh, jehož síla spočívá právě v jeho prostotě.

Film, který ukazuje, že politika se téměř nemění. Zákulisní politické dohody, podrazy, kšefty, ale také "složky". A hlavně moc peněz, které se podřizuje vše. Počínaje osobním prospěchem, až po financování stran. Nepochybně jsou dnešní metody méně brutální, i když občas i dnes se objevujíc "sudy v Orlíku" nebo různí "Mrázkové". Velmi dobrým nápadem bylo, že u jednotlivých postav se objevovala stručná informace o tom, kdo je kdo, protože zejména mladší generace by zřejmě měla problém se zorientovat. Nedivím se, stejný problém my máme s postavami první republiky :-) Za mne, jeden z nejpovedenějších českých filmů poslední doby.

Spíše než jako životopisný by se dal nazvat filmem o politické kariéře Železné lady. Nebo je také možné si odmyslet fakt, že jde o film o skutečné postavě, velmi výrazné postavě, a pojmout to jako ukázku toho, co s člověkem udělá stáří, demence a ztráta blízké osoby. Železná lady byla nepochybně složitá osoba, u které jsem přemýšlel, jestli u ní převažuje zahořklost z vlastního původu, nebo naopak pýcha na to, kam to dotáhla. Nepochybně byla "železná" a takt, ohleduplnost a asertivita jistě nebyly její silnou stránkou - otázkou pochopitelně je, zda by s těmito vlastnostmi dokázala dosáhnout toho, co se jí podařilo. Slabou stránkou je absence jejích názorů, dilemat a vyhodnocování politické situace v době, kdy byla v pozici PM. Tohle tam hodně scházelo. Meryl Streep byla stejně skvělá jako maskérky, takže nakonec díky tomu to bylo celkem příjemné podívání, které si nenadchlo, ale ani neurazilo.

Čtvrtá série je pro mne dalším sestupem. Charles (a není to jen o jeho vztahu k Dianě) působí jako nejméně sympatická postava královské rodiny. Není to chudák, kterému není dopřáno životní štěstí. Působí jako rozmazlený fracek, který si chce užívat privilegií svého postavení i za cenu pokryteckého chování. Na jedné straně se snaží působit jako člen rodiny, který podléhá tradicím, zvykům a názorům rodiny, současně ale skrytě jede vlastní hru. Diana - kapitola sama o sobě. Vidím snahu, ukázat ji jako chudinku, které všichni ubližovali. Bohužel je zobrazena jakoby mentálně postižená, bez názoru, bez vůle....která je sice nešťastná v osobním životě, ale vnější život jí za to stojí. Takže ani ji nemůže člověk litovat. A abych nezůstal jen u negativ - Helena Bonham Carter jako sestra královny Alžběty, za mne nejlepší postava této série.

po delší době historický seriál, kterému by podle mne slušela snad i víc než 5 hvězd. Je historický, i když se události odehrávají v minulosti nedávné, a na to dřívější jen v mnoha momentech odkazuje. Je hraný, ale s pečlivostí dokumentaristů, s drobnými vložkami dokumentárních záběrů. Je poměrně rozsáhlý, ale rozhodně není nudný ani rozvleklý. Je podrobný, ale přesto vás nutí nahlédnout a (slovy Alžběty II.) se dovzdělat, nejen o britské historii. Syrově odkrývá pozlátko ze vší té monarchistické nádhery, ukazuje postavy dějin jako osobností, které potlačí v zájmu svého národa vlastní názor, potěšení, osobnost. Seriál, který stojí za shlédnutí bez jakýchkoliv diskusí.

Tenhle film má nezvyklou atmosféru už tím že je černo-bilý. A také tím, že to hlavní, psychologické, se odehrává na pozadí, či spíše "za filmem". Hlavní postavy jsou prakticky bez patrných emocí, prakticky nulová mimika, jednoduchá scény, prosté dialogy. Prakticky celý film jsem si kladl otázku, co Wandu vedlo k tomu, co dělala. Byly to zážitky z války? Bylo to vyrovnání s nespravedlností, která se odehrávala na ní? Přes to všechno bylo zřejmé, že ona sama se s vlastními činy neumí vyrovnat, a v momentě kdy vůči Anně/Idě splatí jakýsi vnitřní dluh, volí definitivní řešení. Zvláštní byl závěr filmu, kdy Ida neumí unést odpovědnost za svůj život, a volí jistotu kláštera - v chudobě, patrné v každém záběru, prostotě, kázni a poslušnosti, ale bez nutnosti vlastního názoru.

I když recenze a komentáře dávají filmu bodů spíše méně, pro mne to bylo za plný počet hvězd. Nejsem filmový znalec ani profesionál, a tak jsem film vnímal spíše z hlediska působivosti a také z hlediska vnímání historie. Působivost dodala už samotná myšlenka černobílého natočení, které mně přišlo velmi zajímavé (ale přiznávám, že pro WB filmy mám obecně slabost). Není to snadný film, ale docela otevřeně hovoří o tom, co je svým způsobem stále tabuizováno. Vyrovnání se s Němci po 2. světové válce. To je základní sdělení filmu, kdy období PŘED válkou, a V PRŮBĚHU války představuje pouze předpolí tomu základnímu, o čem chtějí režiséři hovořit. O období PO válce. V průběhu tohoto filmu jsem si připomenul film Habermannův mlýn a knihu Vyhnání Gerty Schnirch. Díla, která hovoří také o době PO. Přestože se mně obě líbila, tento film je alespoň pro mne překonal.

Film, který nutí k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, čeho je člověk v extrémních situacích schopen, kde je hranice lidských sil a vůle. Co vede člověka ve fakticky bezvýchodné situaci k hledání řešení pro přežívání, jak člověk zasažený vší civilizací dokáže nalézt radost v té nejobyčejnější věcí, kterou je oheň. Velmi silná byla scéna se zubařským zákrokem bruslí. Nebylo také možno si nepovšimnout krásné scenérie ostrova a současně absence hudebního doprovodu, což vyvolávalo zvláštní napětí a depresivní náladu. Naopak atmosféra mýdlové opery v závěru mi přišla až příliš romantická.

Další z hereckých skvostu Sucheta. Kromě úsměvné první poloviny, která ukazuje sladký život smetánky v minulosti, a může sloužit jako školení jak konverzovat snadno, nezávazně a elegantně, druhá polovina obsahuje skvělou detektivní zápletku. A celým dílem se prolíná krásná příroda...Tuhle kulisu malého hotýlku na ostrově by si nechal dopřát každý z nás. Tedy, bez té vraždy.