Rockerman

Jeden případ, trojí vyšetřování ve třech časových rovinách mě trochu nudil. Příliš se to natahovalo i tím, že se moře času věnuje vztahu Wayna a Amelie. Pravdou je, že "trojka" se vrací svým pojetím k "jedničce" a v jednom momentě se jí i lehce dotkne. Nebýt dobré gradace od druhé poloviny a především skvělého rozuzlení celého případu, šel bych s hodnocením hodně dolů.

Na české (slovinské) poměry nečekaně dobré. Odlehčená roadmovie neřeší příliš co předcházelo, ani co bude po útěku. Oba hochy žene kupředu jen touha po svobodě a důsledky svého chování si vůbec nepřipouštějí. Ikdyž je to takové o všem a o ničem, má to několik silných momentů. Hezky vyřešený závěr mě přinutil dát filmu vyšší hodnocení.

Špatné to není, ale k dokonalosti ještě něco chybí. Především by to chtělo nápaditější scénář. také by neuškodilo více temnoty, když už tu máme tak šikovného kluka. Ještěže scéna ve stodole dopadla tak, jak dopadla jinak by to sklouzlo do zcela krotkého a neškodného hororu. Je to na 3 a půl, ale dávám 4*. Mě se Brandon líbil.

Zdá se, že nás naši slovenskí bratia začínají válcovat. Netočí takové kvantum filmů jako u nás, ale když už něco natočí, tak to stojí za to. Velmi dobrý politický thriller podle skandální události, kterou si většina z nás pamatuje. Nedávno jsem někde četl, že Slovensko je takové malé Palermo a po zhlédnutí Únosu bych tomu začal i věřit. Obávám se však, že to naše, české Palermo nebude o nic menší.

Není třeba vymýšlet nic nového, jestliže se staré osvědčené téma zpracuje podobným způsobem. Marná sláva zahánění zlého ducha, který ohrožuje děti je vždycky atraktivní látka. Téměř všechno tu funguje jak má. Atmosféra se hezky zahušťuje, lekačky se množí a že jsme už všechno někdy někde viděli? Absolutně nevadí! Já strávil příjemnou hodinu a půl s dobře udělaným bubákem v hodně dobře natočeným hororem a to mi stačí.

Hudba je lék! Hudba uhlazuje spory a dokáže nechat zapomenout na všechny bolesti a problémy. O tom tento výborný a emocemi nabitý dokument je. O jugoslávské válce toho bylo napsáno mnoho a nemá cenu něco dodávat. Jediné právo mluvit nebo psát o ní mají stejně jen ti, kdo ji zažili. Dickinsonovi a spol. patří velké poděkování za to, že se odvážili do této válečné vřavy přijet a několika stovkám lidí pomoci aspoň na pár hodin zapomenout na tu hrůzu tam venku.

Psycho-krimi-thriller o mladé policistce, trpící fóbií z uměleckých děl je brutálně znásilněna násilníkem a vrahem a to na ni zanechává stopy. Nejsou to však stopy, které by se daly očekávat. Není to špatné, ale asi by to chtělo remake, protože občas je to nuda a napětí (až na ten rádoby překvapivý konec) také nic moc.

Přestože se mi ty filosofické dialogy mezi Martinem a Seldomem občas zajídaly, jde o svěží dílko. Sem tam to zajiskřilo pěkným vtipem nebo postřehem. Kromě dvou hlavních postav a jejich velmi dobrých výkonů tu máme hezkou a vnadnou sestřičku a perfektní závěrečné odhalení s dokonalými odpověďmi na všechny otázky. Právě ten uzemňující závěr povyšuje film do nadprůměru.

Nevím jak vy, ale já jsem byl po většinu času na straně pejskařů. Když je policie neschopná berou si lidé spravedlnost do vlastních rukou. V Americe berou do ruky kvéry nebo baseballové pálky, Francouzům stačí psi. Nešlo si nevšimnout, že tmaví spoluobčané žili v ústraní na periferii společnosti. Jaká je situace nejen ve Francii, ale celé Evropě dnes všichni víme. Možná, že by bylo třeba více Morelů. Děj trochu chaotický, ale dalo se na to dívat.

Co potřebuje chlap ke štěstí? Dobrého kamaráda, trochu chlastu a občas si nezávazně vrznout. Zhruba o tom je tento, naštěstí krátký, nízkorozpočtový film, který byl na mne příliš nízkorozpočtový, tudíž docela nudný.