Rockerman

Mám slabost pro tento typ filmů, kde se kouzla a čáry nedají jen tak lehce vysvětlit. Proto mám rád třeba Now you see me nebo Dokonalý trik. Nebývá v nich totiž nouze o různá překvapení nebo dějové zvraty. Nejinak je to i u Iluzionisty, u kterého jsem se výborně bavil a tak mávám rukou nad některými vadami a dávám za 5*.

Minisérie má vzestupnou tendenci, co se kvality týče. První nic moc nezáživný rozjezd, druhá o mnoho lepší a třetí je excelentní. Srovnávat s mnohem známější sérií s Davidem Suchetem nemohu, protože ji vůbec nesleduji (možná začnu). Malkovich je můj oblíbenec a opět nezklamal, no a někdejší kámoš Harryho Pottera téměř k nepoznání, ale výkon dobrý.

Moderní verze Chuckyho má nejspíš varovat před roboty, kteří by nás jednou mohly ovládnout. Už tu není nějaké přenesení duše zločince do panenky, ale pozměněný program, který udělá z hračky krvežíznivého zabijáka. Jinak je všechno při starém. Naštvanost Chuckyho se stupňuje a krve tím pádem přibývá. Z mého pohledu prakticky zbytečný film.

Vynikající a originální nápad o jedné rodině podvodníků. Komedie, která přechází od bláznivé do černé s naprosto neočekávaným závěrem, který jen umocňuje výbornou zábavu po celý čas. Tady není třeba dlouho přemýšlet o počtu hvězd.

Jirka Mádl opět boduje! Po výborném debutu je tu další hluboce lidský příběh. Možná není tak originálně natočen jako Pojedeme k moři, ale má to zase netradiční ústřední dvojici aktérů. Trochu přitažené za vlasy byl snad jen způsob, jak zlegalizovat Songovi pobyt v naší republice. Lze jen spekulovat, jak by se zhostil role zapšklého komunistického profesora Jan Tříska nebýt jeho tragické smrti. Myslím, že Alois Švehlík byl za něj dobrou volbou. Moc se mi to líbilo.

Nahý režisér je seriálek o průkopnících pornoprůmyslu v Japonsku. Zábavné, místy i vtipné vyprávění o nelehkých začátcích, o boji s cenzurou a konkurencí a jejich nekalými praktikami. Režisér Muraniši jak buldok jde za svým cílem točit opravdový sex a přes neuvěřitelné množství překážek a zatýkání neuhne dokud nedosáhne svého. A dobro opět zvítězilo! Stojí za vidění.

Bylo jen otázkou času, kdy nenávist dvou nesmiřitelných táborů přeroste v něco většího, vážnějšího. Mrzí mne, že to nakonec hodili na ty pankáče, ale bez viny rozhodně nebyli. Už jen ty jejich anarchistické názory mi sympatické vůbec nejsou.

Celou dobu je to takové nemastné, neslané. Příliš polopatické a bez napětí. Ta škola "volavek" byla směšná až trapná. Všechno navíc vypadalo nevěrohodně a předvídatelně. Zdálo se, že se už žádného překvapení nedočkáme. Ale přišel elegantní závěr a ten trochu napravil reputaci.

Jsem hororový fanoušek už dlouhá léta a preferuji duchařské, přímočaré horory, s nějakým tím překvapením a pořádnými lekačkami. Samosebou, že nesmí chybět ta správná atmosféra a stupňování napětí. Leč tu a tam mi, nevím proč vyhovuje i takovéto pojetí. Jim Jarmusch mě dostal už svou upírskou romancí Přežijí jen milenci. Mrtví neumírají jsou z jiného soudku. Je to ten typ filmů, ve kterém se podvědomě celý film usmívám, protože je na hony cítit tu nadsázku a humor. Jsou tu moc hezké fóry. Např. titulní skladba, která se Robertsnonovi zdá nějak povědomá a Peterson mu vysvětluje odkud ji zná. No a sám Peterson pak prozradí proč ví, že všechno skončí špatně. Také klidná, bez emocí přijatá skutečnost, že v Centerville řádí zombíci je úsměvná. V závěru se trošičku vkrádá nuda, ale celkově lze hodnotit vysoko.

Ubylo rozhovorů se sériovými vrahy. Pro Holdena a Billa začíná noční můra v podobě 30ti zavražděných černošských dětí v Atlantě. Souběžně s přetěžkým pátráním po vrahovi dětí se odvíjí problém s adoptivním synem Billa Tense. Nejspíš je druhá řada napínavější, než první. Trochu mě zklamal samotný závěr, který však vychází ze skutečnosti a tak nelze nic moc namítat. Vztah Wendy (mimochodem pro mne velmi nesympatickou) se svou přítelkyní je jen výplní k tomu opravdovému ději. Každopádně kvalita neklesla ani o píď a byl to opět mimořádný zážitek.