Bivoy

Na to, že country moc nemusím, se mi to docela líbilo :-) Spaceková hraje ráznou a poněkud naivní zpěvačku naprosto skvěle a přesvědčivě. Jen ten rozjezd filmu byl trošku zdlouhavý a konec poměrně předvídatelný - klišé s odchodem z branže spojeným s prášky nebo alkoholem je už trošku moc časté - jako ve WALK THE LINE, ale asi se tomu lze jen těžko vyhnout. Nejlepší scéna je rozhodně ta, kde Lorettini rodiče svolí k jejímu sňatku s Doolittlem a pootevřenými dveřmi ložnice rodičů je vidět na terasu, kde se oba mladí šťastně objímají.

Nebýt té poslední scény, dala bych čtyři hvězdičky, ale nemám ráda, když film neskončí v té pravé chvíli - člověku to úplně zkazí celý dojem.

Na můj vkus trošku moc upovídané. V mnoha až samoúčelných konverzacích (neustále se někdo s někým chodí "projít" a musí si s ním "promluvit" a podobně) je vždy všechno vysloveno a do detailů rozebráno. A přitom by vše působilo mnohem přirozeněji, kdyby alespoň něco zůstávalo nevyřčeno. Přece by stačilo jen ukázat Sarah jako rezignovanou ženu v domácnosti a postavit vedle ní její dceru hledající svoji první lásku a své místo v životě a bez nějakého vysvětlování by muselo být jasné, že se ty dvě zrovna moc neshodnou. Jinak - když pominu klasickou přemoudřelou americkou holčičku - bylo herecké obsazení skvělé. Především vztah mezi Carterem a jeho babičkou byl velmi uvěřitelný - byl vtipný a přesto nesklouzával k pustému zesměšňování staré ženy. Takže zůstávám na klasických ***

Klasický zamotaný příběh podle královny detektivek. Roli v něm samozřejmě hrají nejasné narážky na dávnou minulost, které se jen postupně spojují do jednoho celku. Narozdíl od jiných detektivek podle Agathy Christie, jsou v tomto příběhu všechny postavy nejen několikrát dobře představeny, ale navíc jsou velmi dobře rozlišitelné a zapomatovatelné. Geraldine McEwan je - jako obvykle - s tím svým štrikováním a neustálým vyptáváním naprosto odzbrojující.

Snad první opravdu hraný film. A stále stejně vtipný jako před sto lety!

8 1/2 převedená do Allenova stylu, jak napoví hned první scéna ve vlaku. I přes zdánlivou zmatečnost filmu je tu - narozdíl od 8 1/2 - všechno hezky vysvětleno a podáno divákovi na zlatém podnosu společně s vtipnou glosou. Proti tomu nelze nic namítat, pokud Fellinimu stejně jako já moc nerozumíte. Ty, kteří ale znají Woody Allena, tu možná zarazí jistá roztříštěnost filmu a snad až plochost hlavních charakterů a banálnost vyznění filmu. V Annie Hallové člověk naprosto chápe, proč je život hlavního hrdiny určován vzpomínkami na onu osudovou ženu, v Manhattanu se zas hlavní hrdina z naprosto jasných důvodů vrátí k mladičké milence. Tady ale ani jeden ze Sandyho vztahů nemá patřičnou hloubku a jeho konečné rozhodnutí pro jednu z žen jako by nemělo důvod. I tak ale film zůstává vtipný a inteligentní, jak tomu u Allena bývá. Co vše fanoušci po Sandym chtějí a co mu nabízejí je prostě neuvěřitelné!

Celkem vtipná parodie, která ale ničím nepřekvapí a hezky si jede v názvem vyznačených kolejích. Člověk tak jenom čeká, čím vším ještě "supermanka" po svém milém hodí a co vše mu ještě ze žárlivosti rozbije. Pokus o uvaření rybičky byl jednoznačně nejlepším kouskem ;-)

Film se mi úžasně trefil do prázdninové dobrodružné nálady, takže se možná nechávám s těmi pěti hvězdičkami trošku unést. Ale co naplat, Robert Redford, i když není můj nejoblíbenější herec, vystihl "divokého" zálesáka skvěle. K tomu pak nádherná, povětšinou zasněžená krajina a atmosféra podtržená úžasnou hudbou. A navíc ukázka toho, že návrat k přírodě nemusí být tak snadný a romantický, jak si můžeme myslet. Hory jsou kruté a indiáni taky.

Opravdu tématem tak trochu telenovela (jak píše POMO), ale zpracováním a hereckým obsazením posunutá do trošku jiné, vyšší roviny. Vztahy dvou dvojic se znovu a znovu převrací a hroutí a nakonec se vždy ukazují jako prázdné, ačkoliv se dříve zdály být tak plné vášně a lásky. Nakonec film vyznívá – řekla bych – poměrně beznadějně. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nenašla jsem mezi čtyřmi hlavními postavami jedinou, která by se alespoň jednou nezachovala nějak zle nebo nízce. Hvězdičku jsem ale ubrala za něco jiného – při poslední scéně „miluji tě – nemiluji tě“ jsem si uvědomila, že film je v podstatě jen sérií takových scén, i když dobře postavených a zahraných. A to neustálé opakování vět typu „před pěti minutami jsem tě miloval, ale teď už ne“ člověka nakonec trošku zmáhá.

Člověk nemá vždycky náladu koukat na něco závažného a dramatického – občas to zkrátka chce nějakou ne příliš náročnou romantickou komedii, která má šmrnc a která jak zahřeje u srdce, tak i pobaví. Takových filmů je jak šafránu, ale tenhle mezi ně zaručeně patří. Billy Crystal a Meg Ryan jako Harry a Sally jsou úžasně roztomilí, vtipní a místy mírně naivní. A především, náramně se doplňují. V průběhu let se různě potkávají a jak plyne čas, mají k sobě čím dál blíž… Jak jejich přátelům, tak i divákům musí být jasné, kam to celé povede, jen Harry a Sally si nechtějí přiznat, že k sobě patří. Kromě vtipně postavených dialogů a skvělých hereckých výkonů hlavních hrdinů ve filmu potěší i skvělá hudba, nejčastěji v podobě písní Franka Sinatry.